White Blood | Klaus Mikaelson (český překlad)

Kapitola devátá

1872 — Paříž, Francie
Pomsta, nejsladší jídlo, které se kdy uvařilo v pekle. Eleanor Fraserová se ujistila, že se dočká své sladké pomsty proti Nanette Passebonové. Stejně jako se naučila od nechvalně proslulého Klause Mikaelsona, donutila Nanette trpět tak dlouho, jak jen mohla. Nechala ji hladovět, krmila se z ní, znovu a znovu jí lámala prsty, stejně jako jí to tu noc dělala ona. Eleanor by lhala, kdyby řekla, že se necítí mocná, protože se tak cítila a užila si každou část. Jakmile Nanette zemřela jejíma rukama nebo zuby, cítila se spokojená a byl to zvláštní pocit. Kdyby byla člověk, smrt člověka by jí byla neuspokojivá, zvláště pokud by to bylo její rukou. Smrt někoho v jejím lidském životě by bylo to nejhorší, co by se mohlo stát. Bylo by to, jako by ji snědli zevnitř, jako by se její žaludek sám spolkl. Ale jako upír pro ni byla smrt někoho, kdo jí ublížil, ve skutečnosti uspokojivá jako kousek čokolády.

Klaus si toho všiml. Pečlivě ji sledoval, jako by hodnotil situaci. Eleanor poznala, že na ni byl pyšný, stejně jako rodič na dítě. Pohled v jeho očích prozradil, že se jeho jemné manýry vůči ní měnily v průběhu měsíců, kdy mučila Nanette. Od chladných a vzdálených—jako by to byla vojačka—po teplé a příjemné. Bylo to, jako by ji konečně přijal jako součást své rodiny, a ona si to užívala. Užívala si to natolik, že o několik let později požádala o výlet do Paříže.

„Proč Paříž?" zeptal se Klaus a v očích měl nechuť. „Můžeme jít do New Yorku, to je mnohem blíže."

„Před třiceti pěti lety jsi probodnul Rebeku, což je pro mě třicet pět let nudy jen s tebou a Elijahem," odpověděla Eleanor s našpulenými rty. „Strávila jsem každou chvíli svého upírského života v New Orleans a raději bych viděla svět."

„Nudy?" Klaus se škádlivě zasmál. „Strávila jsi roky mučením Nanette, pak jsi se pobavila mučením jejích následovníků; jak by ses mohla nudit?"

„Protože tam nebyla Rebekah," řekla a protočila oči. „Za ta léta jsme se staly dobrými přítelkyněmi a ty jsi ji probodl, protože se zamilovala do Marcela."

„Zamilovala?" posmíval se. „To nebyla láska, to bylo pobláznění."

„To je stále nějaká forma lásky," poznamenala. „Byla tam vášeň. Ano, krátkodobá, ale byla jasná a doutnající jako umírající plamen, který se snaží zůstat naživu."

Klaus vydechl. „Poetické, Eleanor."

„Čte knihy, které jsem jí dal," přidal se Elijah a krátce se zasmál. „Samozřejmě, že je poetická. Napsala několik básní sama, bratře, a plánuje je publikovat pod pseudonymem Frankie Webb."

„Frankie Webb," opakoval Klaus téměř se smíchem. „Neutrální jméno, kde nikdo nebude vědět, jestli jsi žena nebo muž."

„Nikdo si nekoupí knihu od ženy," řekla Eleanor a zvedla bradu, „protože všichni muži jsou sexistická prasata."

Klaus i Elijah se zasmáli, pobavení nad nekontrolovatelnou dívkou. Eleanor se naštvala, protočila oči a otočila hlavu dopředu. Do jejich pokoje v luxusním hotelu Saint James je vedl mladý muž. Byl to velký zámek obklopený zahradami, opulentní, pro honosné upíry a jejich přátele jen to nejluxusnější. Sály, i když jednoduché, byly zdobeny vázami s barevnými květinami, červeným kobercem a zdmi natřenými zlatem a bílou barvou. A najednou byli mimo zámek.

„Myslela jsem, že náš pokoj je uvnitř," řekla Eleanor a její tón zněl spíš jako otázka. Otočila se ke Klausovi, který měl na rtech jemný úsměv.

„Ach, náš pobyt bude extravagantnější než jen obyčejné apartmá, lásko," řekl s otočí hlavu dopředu. Držel hlavu vysoko, úšklebek stále zdobící jeho rty.