White Blood | Klaus Mikaelson (český překlad)

Kapitola dvacátá pátá

1952 — Suffolk, Anglie

    Somerlayton Hall byla naplněna světlem, barvami a hudbou. Vůně zázvoru a máty byla v každé místnosti velkého domu spolu s vůní vaření jelena a bobulí. Thomas každé Vánoce pořádal večírek a pozval každého ze svých přátel. Byl to jeden okamžik v jejich životě, kdy byl dům plný upírů z celého světa a různých časů. Místo toho, aby se Eleanor Fraserová nechala ovládnout smutkem, rozhodla se, že bude nejlepší pokračovat v tradici a ctít Thomase.

    Když byla v sirotčinci, Vánoce znamenaly modlitby a jiný druh jídla 25. ráno, a pak více modliteb na oslavu narození Ježíše Krista a Panny Marie za jeho nošení. Nebyl tam žádný stromeček, žádné dárky, dokonce ani veselé ráno se smíchem a štěstím. Eleanor si vzpomněla, že si oblékala uniformu barvy rybízu a modlila se, četla z bible a poslouchala učení sester.

    Když byla u Mikaelsonových, Vánoce znamenaly večírky s extravagantní dárky, všechno, co v sirotčinci nikdy neměla. Všechny domy byly extravagantně vyzdobené, každá vůně přemáhala její smysly a taktéž bohaté dary, které ji dávali. Vzpomněla si, jak jí jeden rok Klaus daroval diamantový náhrdelník, který vypadal, že má více diamantů, než dokázala spočítat. Elijah jí daroval knihovnu s prvními vydáními jejích oblíbených knih a Rebekah se rozhodla, že jí dá zbrusu nový šatník dovezený konkrétně z Itálie a Francie. Okázalé dárky pro dívku, která na nic z toho nebyla zvyklá.

    Ale když byla s Thomasem a Giannim, Vánoce byly jiné. Vánoce s nimi znamenaly rodinu a smích a pohodlí. Každý rok pořádali večírek s přáteli, lidmi, které znala, a po celá ta léta se s nimi přátelili. Ať žili kdekoli, dům místo nich vyzdobili služebníci. Uprostřed místnosti seděla obří borovice, kterou všichni láskyplně zdobili ozdobami, které byly v Thomasově rodině a které vytvořil Gianni, když byl ještě dítě. Přestože byl dům plný upírů, všichni se tu na jednu noc cítili jako lidé. Pili drahé nápoje, večeřeli jídlo vyrobené z místních bylin a jedlých květin a otevírali dárky, které si navzájem vyměňovali. Vánoce byly s Thomasem a Giannim určitě příjemnější a jí tyto roky velmi chyběly. Ale, nechtěla porušit tradici, a tak ji udržela při životě. Byly rozeslány pozvánky, vyzdobena Somerlayton Hall, jídlo připravené a v celém domě hrála hudba.

    Eleanor Fraserová sledovala, jak se mezi sebou lidé a upíři mísí, přičemž si jeden druh uvědomoval, že ten druhý je smrtelný, zatímco druhý si nemyslel nic jiného. Pohybovali se kolem ní upíři všech věkových kategorií a z různých dob, všichni vypadali, jako by k nim patřili. A oni patřili. Objevili se s papírovými korunami na hlavách, stejně jako lidé. Byl to kaleidoskop pohodlí a dokonalosti, něco, co jí připomínalo Thomase Cummingse.

    „Kdyby byl ještě naživu, myslím, že by se mu to líbilo," ozval se hlas vedle ní.

    Eleanor otočila hlavu, aby viděla, jak se ja ni Gianni šklebí. Vynutila malý úsměv na rtech a přikývla. „Také myslím, že by se mu to líbilo," řekla a otočila se zpět k tančícímu davu. „Každý tady věděl, kdo Thomas byl, a všichni ho milovali."

    „Kromě Klause," řekl Gianni a pokrčil rameny. „Jsem si jistý, že tomu se Thomas nezamlouval a ani ho neznal."

    Vydala opravdový smích a znovu přikývla. „Kromě Klause," souhlasila. „Ale všichni ostatní ano. Myslím, že proto všichni letos přišli, protože se chtěli rozloučit se svým starým přítelem. Nebýt toho, že by tolik milovali Thomase, nemyslím si, že by přišli."

    „Ale prosím tě!" posmíval se chlapec. „Upřímně si myslíš, že se sem všichni přišli jen rozloučit? Připomínám ti, že jsou také tvými přáteli a přišli sem, protože s námi chtěli strávit Vánoce." Usrkl ze šampaňského a usmál se. „Jsou to chvíle štěstí, a proto chtěli všichni přijít, protože Thomas pro ně—pro nás—znamenal štěstí."