Slytherin Revenge

20) Starosti Pansy

"... Až uvidíme, že jsi splnil všechny naše podmínky, se můžeš vrátit do Doupěte, pokud ovšem budeš chtít. "
Ron vyslechl svou matku a přikývl.

V ten den, kdy nebelvírské studenty sedmých ročníků vyzvala ředitelka McGonagallová, aby vyplnili pár dokumentů ohledně budoucího povolání, se k Hermioně a Dracovi snesla sova pálená s dopisem v zobáku. Na obálce bylo pouze napsáno

Draco Malfoy
Hermiona Grangerová

Společně rozthli obálku a dali se do čtení.

"Vážený pane Malfoyi, drahá slečno Grangerová, s radostí Vám oznamujeme, že jste jako jediní zájemci o byt číslo 34 na Garden Row 41, prošli výběrem z třinácti uchazečů o tuto nemovitost. Dovolujeme si tedy Vám oznámit, že byt je nyní Váš a je pouze na Vás, kdy se nastěhujete. Pokud souhlasíte s nastěhováním, bude nutno doložit rodné listy, zdravotní dokumentaci a potvrzení o příjmu při podpisu nájemní smlouvy. Pokud jste byt zakoupili do osobního vlastnictví, dejte nám to, prosím, vědět čtyři dny před nastěhováním.
Společenství bytů Garden Row 41

...a bla bla bla plus výčet povinností, které jako majitelé toho bytu budeme muset plnit, "dočetl Draco dříve než Hermiona.
"Aspoň, že se jedná o kouzelnickou čtvrť Londýna. Žít úplně mezi obyčejnými lidmi by pro mě byla rána."
"Draco, už jsem ti řekla, jak moc tě miluji?"
"Dnes jsi se ještě nezmínila," flirtoval Draco.
"No tak," odstrčila jeho ruku z pod svého trička, "na to budeme mít čas večer. Víš, myslím, že ten byt je pro nás znamení."
"Možná máš pravdu, že teď už bude všechno v nejlepším světle. Je to krok k úspěchu nás obou, hlavně, že každý budeme mít i vlastní pracovnu, i když se domnívám, že první tři roky budeme převážně v ložnici."
Hermiona na něho zírala jak Blaise na logiku a začala se bláznivě smát.
"Jak se ti povedlo přesvědčit ty společníky?"
"Byla vypsaná soutěž o ten byt, tedy, kdo dá, do určitého data nejvíc ve vratné záloze, počáteční suma byla ve výši 35 000 galeonů. Tak jsem jim nechal 350 000 a tím pádem jsme ten byt získali my dva. V těsným závěsu za námi byl Theo s Daphné, ale Theo mi včera říkal, že jim vyšlo něco jiného, takže nám ten byt nechají. "
"Že jsem se na to vůbec ptala," zalitovala Hermiona své zvědavosti.
"No tak, Hermiono, když mi ten dědula, z tý jejich komise, či čeho, oznámil, že mám ty peníze sehnat do druhého dne, byl jsem bledý jako Lupin před úplňkem. Pomohla mi matka, protože dědictví po otci a dědečkovi spravuje ona do mých jednadvaceti. Převedla tedy peníze z účtu na účet u Gringottových. Byt bude psaný na oba z nás."
"O tohle mi nejde, Draco, ale víš kolik lidí si bude myslet, že jsi ten byt nezískal vlastním úsilím? Že jsi uplatil tu jejich radu?"
"No tak, Hermionko," zkoušel si ji usmířit polibkem, "vždyť o nic nejde, jsou to jen peníze."
"To sice ano, Draco, ale víš, jak se mohly využít? Třeba pomoc dětem v nouzi nebo ve zdravotnictví, ne do kapsy nějakých podivných lidí."
"Hermiono, ty peníze se nám vrátí, případně je necháme na opravy v tom jejich spolku."
"Mluvíš jako Vernon Dursley," ozval se Harry, který si k nim přisedl.
"Pottere, dobrá hra, jsi fakt super chytač," pochválil ho Draco. Včerejší odpoledne se konal předposlední zápas ve famfrpálu proti Havraspáru.
"Díky, Malfoyi, ale ta zlatonka neletěla až zas tak moc rychle a Davis měl přede mnou obrovský náskok."
"

Teď mě napadlo, Harry, psal jsi vůbec letos Dursleyovým?"
"To víš, že ano, mami," zašklebil se Harry,"jediný, kdo mi odpověděl byl Dudley. Teta Petunie onemocněla. A Vernon dělá, jako bych neexistoval."
"Hm, třeba byste teď spolu vycházeli líp, když už v tobě není část Voldemortovy duše,"zamyslela se Hermiona.
"Hermiono, ty jsi geniální, díky moc za radu,"zajásal Harry a vydal se na dlouhou cestu do sovince.
"Ještě, že už odešel, napíšeme jim tedy, že tu nabídku bytu přijímáme?"
"Tobě se ten byt asi moc líbí, viď, Draco," zeptala se Hermiona s vráskou mezi obočím.
"Docela dost, abych řekl pravdu, o tomhle bytě se mi už zdálo nějakou dobu. Je absolutně perfektní, zvlášť když je pod střechou, na které se dá v pohodě uspořádat party nebo mít vlastní zahradu."
"Pak tedy není co řešit. Napiš, že se nastěhujeme hned po konci školního roku."
Draco se usmíval, zase dosáhl svého svým zmijozelským šarmem. Zítra ho čeká náročný famfrpálový trénink, přece jenom v neděli hraje proti Nebelvíru.
"Půjdeme do koupelny pro prefekty? Chtěla bych se trochu uvolnit," škemrala Hermiona, jednu ruku ovinutou okolo Dracova pasu, druhou nebezpečně blízko u jeho rozkroku.
"Velice rád, slečno, zvlášť, když budu mít tak rozkošný doprovod," špitl na oplátku do jejích vlasů.
Procházeli spolu bradavickým hradem ruku v ruce, dokud nedošli do chodby v pátém patře.
"Malinový sen," řekla Hermiona nové heslo a prošli spolu do koupelny.

"Já tě zabiju, Zabini, ránou do hlavy a s rozběhem," řval na celou velkou síň Theodore Nott.
"Vždyť se tak moc nestalo, Theoušku," snažil se bránit Blaise, "co je na tom špatně?"
"Co je špatně na tom, že mě celý den pronásleduje tvoje koště a pokaždé, když promluvím, tak mě třískne do hlavy?!" Mnul si dvě obrovské boule na hlavě.
"To máš za to, že trávíš víc času s Daphne, než s námi," křikl Blaise, "tobě asi nic neříká přátelství, co?"
"Už zase? Podívej se na Draca a Hermionu, nebo na sebe s Pansy, ale to je v pořádku, že?"
"Mě do toho netahej, my aspoň se s nima scházíme každý pátek U Tří košťat. Kdy jsi byl s námi naposledy ty, co? V říjnu nebo v listopadu?!"
"Na tom přece nezáleží, zamiloval jsem se a chci být s Daph!"
"Sklapni, Theo, tenhle víkend si uděláme pánskou jízdu a klidně tě dovedu násilím nebo tě prokleju, když to bude nutný."
"Sklapněte oba dva, hádáte se jako malý kluci," řekla Pansy, "Blaisi a ty se uklidni nebo prokleju já tebe a budeš vypadat jak Crabbe s Goylem na konci čtvrťáku."
"Co zase já? Co jsem proved," ptal se zmateně Goyle.
"Ale nic, jen tihle dva tu na sebe štěkají jak dvě nafouklý husy. Řvete víc jak mandragory," řekla popuzeně Pansy.
"A co s tím mám společnýho já?"
"Nic, Vincente, vůbec nic," ječela Pansy. Byla vcelku podrážděná a naštvaná bez zjevných důvodů.
"Nekřič tady, Pans, víš že je Blaise cvok," domlouvala jí Daphne s Astorií.
"Pojďte pryč, holky, s těma dvěma se teď nebude dát mluvit minimálně ještě týden."
"Co ti je Pansy? Poslední dobou buď jenom brečíš nebo na někoho ječíš,"ptala se Astorie.
"Asty, řekla jsem, abychom šly odsud pryč, nejlíp někam, kde nejsou obrazy, duchové a žádnej jinej důkaz života. Chci vám něco říct a musí to být bez svědků."
"Takže je to pravda? Myslíš, že je fakt v tom?"
"Řekla bych, že ne, je o něco hubenější," zaslechly dívky rozhovor tří zmijozelských druhaček.
"Nevím, proč mi nevěříte, holky, ráno jsem slyšela Parkinsonovou v umývárně, jak zvrací. Myslete si, co chcete, ale říkám vám, že je těhotná. Poznám to, je to moje sestřenice."
Daphne a její sestra se na sebe podívaly a Pansy to vyřešila po svém.
"Počkejte na mě, prosím. Pojďte se mnou, Daisy, ty si pohni," řekla dívkám.
"Co je, vždyť je to jen zábava, tak co ti vadí," vyzvídala Daisy.
"Tvoje hloupý řeči můžou mít následky, ty jedna příšerko. Uvědomujete si vy tři vůbec, že tady v Bradavicích se klepy šíří rychlostí Pottera na koštěti?!"
"Promiň, Pansy."
"Tak ať se to neopakuje, jinak vám dám školní trest, ještě pořád jsem prefektka."
Astorie s Daphne se zatím bavily spolu a Pansy na ně hleděla, když se zrovna něčemu začaly smát.
"A vy dvě už pojďte nebo dostanete taky trest," zavrčela.
Došly k jezeru, kde si sedly do trávy.
"Co ty tři malý ještěrky řešily, Pans," zeptala se Daphne.
"Mě, co jiného. Ale tentokrát se trefily, jsem totiž vážně v tom."
"S Blaisem?"
"Kéžby. Přísahejte, že to, co vám dvěma teď řeknu, nikde, nikdy, nikomu nevyžvaníte, jinak vás shodim z Astronomický věže. A nebudu toho litovat."
"Jasně, povídej," toužila po novinkách Astorie, největší drbna zmijozelské koleje.
"Když jsem hrála na Weasleyho, že s ním chodím, vzala jsem si silnější dávku matoucího utrejchu. Přesvědčila jsem sama sebe, že je to Blaise, jinak bych s ním nevlezla do postele. Jsem ve čtvrtém měsíci, jen doufám, že nebude mít zrzavý vlasy, jinak bych ho musela zaklít až na Pluto,"vyklopila ze sebe Pansy.
"Tak to je síla, Pansy, co budeš dělat?"
"Za čtyři týdny končí škola, takže to nebude ještě vidět, což mi vyhovuje."
"A potom?"
"Asi porodím a pak se zdekuju. Stejně chci psát pro Týdeník čarodějek a když budu pravidelně posílat články, tak nikoho nebude zajímat, jestli mám dítě nebo ne."
"A jseš si jistá, že to zvládneš? Je ti teprve sedmnáct."
"Co jiného mi podle tebe zbývá, Daphne? Myslíš, že jsem to plánovala?!"
"To netvrdím, ale neměla bys to Weasleymu říct?"
"Anebo Blaisovi," konečně promluvila Astorie.
"Ségra, neblázni, víš, že Blaise je ještě sám dítě a navíc by rozhodně nechtěl vychovávat Weasleyho spratka. Musíš nejdřív myslet, než něco řekneš."
"No jo, pořád, ale bylo by fér si s oběma promluvit. Mají právo znát pravdu."
"Na čí straně vlastně stojíš?"
"Weasley je sice tupý a chudý, ale není to špatný člověk. Posledních pár měsíců se spolu docela bavíme a je s ním zábava."
"Já tomu nemůžu uvěřit, takže ty se zastáváš Weasleyho?"
"Ne, jen je to můj názor. A to, že chodím do čtvrťáku neznamená, že vám nerozumím."
"Nechte toho, vy dvě. Astorie má nejspíš pravdu, budu si muset s oběma promluvit, ale vůbec se mi do toho nechce."
"A myslela jsi i na to, že to budeš muset říct rodičům?"
"Vy dvě fakt umíte potěšit," vzdychla Pansy.