Slytherin Revenge

1) Kam teď?

"Voldemort je poražen a jeho stoupenci prchají ze země."

"Kingsley Pastorek se ujímá funkce ministra kouzel."

"Harry Potter znovu porazil Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit, tentokrát navždy."

"Draco Malfoy byl zproštěn všech obvinění, Lucius Malfoy odsouzen na 60 let do Azkabanu, spáchal sebevraždu ve své cele."

"Minerva McGonagallová potvrzena do funkce ředitelky školy Čar a kouzel v Bradavicích."

"Viktor Krum nebude příští sezónu hrát za Bulharsko..."

~~~~~~~~~~~~

"No, to by stačilo," odfrkla si znechuceně Hermiona a odhodila na stůl Denního věštce.
"Nechápu, že jsi ještě nerušila to předplatné, vždyť je to pořád to samé dokola," divil se Harry a mračil se do hrnku s kávou.
"Jsi teď ještě slavnější než dřív, tak se nediv, když o tobě mluví na ulici nebo v obchodě. A navíc, a to je na tom to nejlepší," zazubil se Ron a opřel o zeď kuchyně, "se už píše i o mě, už v tom nejsi sám."

Hermiona ho sjela s pobaveným úšklebkem na tváři, Ron si svou chvilku slávy opravdu užívá, až jí někdy přijde, že se pro to narodil. Bydleli teď společně na Grimmauldově náměstí a nevěděli, co je čeká.
Harry samozřejmě nebyl v domě číslo dvanáct tak často, jak by chtěl, musel docházet na ministerstvo, aby pomáhal Pastorkovi s identifikací smrtijedů při soudních procesech.
Ron pomáhal Fredovi Georgeovi v obchodě a přišlo mnoho lidí, kteří by jinak do Kratochvilných Kouzelnických kejklí nikdy nezavítali. Jedni chtěli autogram pro své děti, jiní čekali, že Ron bude vyprávět o honbě za viteály a další zas chtěli vidět kluka, který je přítelem Vyvoleného.
Hermiona se pro změnu učila. Chtěla si udělat OVCE, aby po ukončení studia v Bradavicích mohla nastoupit ihned k dalšímu studiu kouzelnického práva.
"Už tady měl být," povzdechl si Harry.
"Kdo?"
"Krátura, požádal jsem ho, aby připravil večeři, dneska budu mít návštěvu, tak..."
"A proč nejdeš na večeři s námi do Doupěte?"
"No," začal blekotat Harry, "po pravdě řečeno, chci být tady sám, až přijde."
"Ale pořád jsi nám neřekl, kdo má přijít."
"Myslím, že bychom měli jít někam ven, Rone, Harry si pozval Ginny a chce s ní být chvíli sám," řekla Hermiona.
"To mi chceš říct, že mě pošle radši někam ven, kvůli rande s mou sestrou?"
'Ale ne, už se zase začínají hádat jako ve třetím a šestém ročníku' , pomyslel si Harry a odešel do Siriusova bývalého pokoje. Jsou prázdniny, začátek července, přibližně měsíc po bitvě a on ještě neměl čas na schůzku s Ginny. Kopl do staré skříně, odkud vypadla malá kniha. Spíš než jako kniha se jednalo o album kouzelnických fotografií.
Otevřel staré, černé kožené desky alba a na Harryho mával James Potter, a Remus Lupin. Rázně album zaklapl a šel zpátky do kuchyně.
Ron s Hermionou na sebe pořád ještě štěkali.
"Rone, jdeš dnes do práce?"
"Asi jo, proč se ptáš, Harry?"
"Potřebuju něco nakoupit, tak mě napadlo, jestli bys nechtěl jít se mnou."
"Mohl bys dojít, prosím, do obchodu Madam Malkinové? Mám tam vyzvednout společenský hábit a já se potřebuju učit."
"Ale jistě, Hermiono, a bude to všechno?"
"Asi ano, díky Harry."

"Hermiono,"zařval Harry asi v polovině odpoledne," Hermiono, kde jsi všude tě hledám.
"V knihovně, pane Harry, sundejte si prosím kabát a jděte si umýt ruce, za chvilku bude oběd, pane."
"Díky, Kráturo." Zamířil do knihovny za Hermionou.
"Ahoj Hermiono, potřebuju poradit."
"Mhm," zamručela, zahloubaná do jedné z knih.
"Zůstala bys, prosím, tady se mnou, až přijde Ginny? Řekl jsem jí, že Ron tu s námi nemohl zůstat, chci tě tady mít jako svědka."
"... mMm..., " ozvalo se znovu nepřítomně.
"No tak, Hermiono!"
"U Merlinových vousů, Harry, vylekal jsi mě."
"Promiň, ale zůstaneš?
"O čem mluvíš?"
Harry tedy vznesl znovu svou prosbu a Hermiona přikývla.
"Proč tady ale nechceš Rona," optala se zamyšleně.
Harry zbledl. Měl snad Hermioně říct, že chce požádat její nejlepší kamarádku o ruku?
"Moc by vyváděl, mám něco v plánu."
"Páni, to bych od tebe nečekala, kdy ses tak rozhodl?"
Harry málem zapomněl, jak vnímavá je jeho kamarádka. Úsměv, který měl tak strašně rád, mu dodal více odvahy.
"Hned, jak jsem odešel do lesa za Voldemortem. Říkal jsem si, že pokud přežiju, tak Ginny požádám o ruku při nejbližší příležitosti. Chci ten slib dodržet, chtěl jsem být ještě s vámi sám, připravoval jsem překvapení pro Ginny a neměl na ní čas. Molly sice trochu protestovala, že ani jeden z nás nemá dodělanou školu, ale nakonec nám dala požehnání."
Hermiona se začala bláznivě smát.
"Ty jsi byl bez Ginnyina vědomí požádat Weasleyovi o její ruku? Věř mi, že tě roztrhne,ale samou láskou."

Ron přišel v sedm hodin večer z práce. Divil se, že Harry a Hermiona jsou oblečení do společenských hábitů.
"Vy někam jdete?"
"Vlastně ano, máš v kuchyni večeři a vrátíme se zítra ráno," uspěchaně odpověděla Hermiona, líbila Rona na tvář a vyšla za Harrym.
"Rone, pane, prosím vás, jděte si umýt ruce, dnes večeříte s vaší rodinou na žádost pana Harryho zde."
"Díky, Kráturo, mohl bys prosím všem udělat tvůj výborný ledový punč do větší mísy?"
"Jistě, pane Rone."
"Ooo, tak tady jsi, Rone," zvolala paní Weasleyová,"pojď se najíst, všichni už na tebe čekají."
"Co se děje, mamko?"
"Jen pojď dál a uvidíš sám."
Ron vešel do jídelny, kde byli všichni, kromě Ginny, Harryho a Hermiony.
Bill seděl v čele stolu, po boku své nádherné manželky Fleur a v náručí drželi malý růžový uzlíček peřinek.
"Bille, už se narodil?"
"Narodila, je to holčička jmenuje se Victoire."
Ron, Merlin ví proč, byl zklamaný.
"Myslel jsem, že to bude kluk, ale i tak, brácho, gratuluju. Kdo bude kmotrem?"
"Charlie, ostatně ten je tu taky."
"Hm, tak to nebudu rušit."
Odešel do své ložnice a požádal Kráturu, aby mu připravil horkou lázeň.

~~~~~~~~~

Ginny čekala na Hermionu před Děravým kotlem tak, jak se domluvily.
Ovšem, bylo trochu později a letní večer voněl něčím zvláštním.
"Ahoj, Ginny, tak kam bys šla ráda?"
"Asi jenom do Cortiny, to je nová pizzerie na Příčné, prý je skvělá."
Hermioně se ulevilo, právě tam na ni čekal Harry Potter, který doufal, že dnes získá dívku svého srdce.
"No, vlastně proč ne. Myslím, že se stane něco krás..."
"Ty něco víš, Hermiono? Víš, zdá se mi, že máš něco v plánu."
"Ne, chtěla jsem tě vzít na večeři."
"Víš něco o Harrym? Za celou dobu od války jsem ho neviděla a pak se mi ani neozval."
"Vím. A taky vím to, že tě nepřestal milovat."
"Ty jsi se s ním viděla?"
"Jo, v podstatě u něj bydlíme s Ronem. Na Grimmauldovo náměstí."
"Nechtěl se mnou mluvit po bitvě v Bradavicích, dokonce nepřišel ani na oběd, kam ho zvala mamka. Třeba dorazí až do školy. A tam se mi nevyhne."
Dívky za neustálého smíchu vešly do restaurace.
Ginny nemohla propadnout dech. Celý prostor restaurace vypadal jako dvůr italského domu. Po zdech se plazil břečťan, malé dřevěné stoly a židle postávaly podél malé fontány a okénko z kuchyně dotvářelo dojem rodinného domku. Uprostřed toho všeho stál Harry v dokonalém krásném obleku a čekal na svou vyvolenou.
"Ginny, prosím tě nepřerušuj mne. Vím, že jsem na tebe od bitvy neměl čas, proto tě žádám, abys přijala moje pozvání na večeři."
"Harry Pottere, jak si dovoluješ se mi neozvat více než tři týdny? Proč Ron s Hermionou bydlí u tebe a proč já trčím sama v Doupěti a dozvídám se o tobě z Denního věštce?"
Hermiona se v koutku duše smála. Vzpomněla si, jak přesně takhle před dvěma měsíci vyjela na Rona.
"Věř mi, prosím, že jsem potřeboval čas, abych všechno připravil. Myslel jsem na mojí budoucnost, naší společnou budoucnost a nelíbilo by se mi, abys v ní nebyla. Ginevro Molly Weasleyová, miluji tě nejvíc na celém světě a budu rád, kdyby sis mě vzala za muže," Harry poklekl a z jedné kapsy vytáhl prstýnek s briliantem.
Cítil se nejistě, asi jako ve třetím ročníku, když měl čekat na úklonu Klofana.
Ginny se rozplakala a skočila mu do náruče. Hermiona seděla v koutku restaurace a sledovala své nejlepší přátele. V duchu proklínala Rona, že je citlivý asi jako pařez.