Slytherin Revenge

22) Teď jsme to my

Dlouhý pohled do očí toho druhého, slabý úsměv a touha, překonali vzdálenost mezi sebou a líbali se jako poprvé, ale zároveň i naposledy.

Draco a Theodore Nott s Daphne pracovali v nemocnici svatého Munga.
Harry Potter, Blaise a Ginny s Hermionou už skoro půl roku pracovali na ministerstvu kouzel.
Nikdo kromě Daphne neměl také zprávy o Pansy a Blaisem zmítal vztek.
"Daphne, proč ve skutečnosti odjela? Co jsem jí udělal tak špatného, že mi zmizela," vyzvídal Blaise opatrně.
"Jednou ti všechno vysvětlí, musela odjet."
"Vždyť já jí miluju, nemohla 'odjet' jen tak. Dneska pojedu před její dům, čas od času se u nich svítí, tak mi netvrď, že odjela, aspoň ze mě nedělej idiota!"
"A co tím změníš? Stát u jejího domu, který mi její rodiče zanechali, ať se starám o květiny, není tady a dokud se sama nerozhodne, bude ve Francii."
"To bylo její rozhodnutí? Dneska si s ní promluvím, ať se jí to líbí nebo ne."
Alespoň tak po většinu času probíhaly konverzace mezi Daphne a Blaisem.
Dnes byl pátek a naši přátelé měli několik zvyků. V pátek se všichni sešli u Draca a Hermiony na společné večeři. První víkend po ukončení studia v Bradavicích Draco s Hermionou uspořádali párty v jejich novém bytě a všem se tato 'tradice' zalíbila a od té doby se pravidelně každý pátek schází u někoho z party.
Dalším zajímavým zvykem se stalo, že druhý víkend v měsíci si všichni zašli do Prasinek ke Třem košťatům a poslední víkend v měsíci pořádali výlety.

Bylo sedm hodin večer a Pansy docházel dech. Nemohla se volně nadechnout, celé její tělo zachvátil neovladatelný stesk a smutek. Chyběli jí přátelé, ale hlavně Blaise. Pohyby dítěte v jejím břiše byly pro zmijozelskou princeznu jednou velkou bolestí. Stála za záclonou, když se za oknem mihl jakýsi stín. Přísahala by, že je to Blaise. Tak moc jí scházelo jeho objetí. Rodiče konec konců nejsou doma, blesklo Pansy hlavou. Vyšla jen v županu před dům.
"Blaisi," zavolala do tmy, "viděla jsem tě z okna, pojď dál, prosím."
"Pans, no to je, páni, Parkinsonová, kdo ti to udělal?" Byla pohublá, ale její devítiměsíční těhotenské břicho bylo obrovské.
"Možná ty, možná Weasley, možná já sama," řekla odevzdaně.
"Proto jsi zmizela? Bála ses mě?"
"Tebe ne, mám strach z pravdy, nevím, jestli je to tvý nebo zrzounovo dítě."
"Víš, že bychom ti pomohli. Všichni."
"Zítra mám rodit, napíšu ti," utřela si slzu a zavřela, nechávajíc za sebou nechápajícího Blaise.
Zavřela za sebou dveře a zhroutila se k zemi vyčerpaná a uplakaná.
Tak jí rodiče našli po příchodu z práce a okamžitě odvezli do nemocnice.
Theodore samozřejmě věděl, že Pansy neodjela ze země, byl jejím osobním léčitelem. Překvapilo ho však ráno zjištění, že jeho kamarádka je od půlnoci hospitalizovaná a po porodu.
"Gratuluji, Pansy, štěstí zřejmě stojí při tobě, narodil se ti malý chlapeček, má dvě a půl kila a čtyřicetdva centimetrů."
"Jakou má barvu pleti?"
"Ptáš se kvůli otci dítěte?"
"Jo, vypadá to tak."
"Je to jeden roztomilý čokoládový bobík, Blaise bude mít radost, že má syna. Už mu někdo dal jméno?"
"Bude se jmenovat Declan Blaise Zabini."
"No, to není všechno. Ještě se ti narodila dcera se zrzavými vlásky."
"To si děláš srandu, Theodore," řekla Pansy.

Byl večer a Hermiona se učila. Draco jí nedokázal přesvědčit, že je neděle. Práce v nemocnici ho vůbec nebavila, raději by se věnoval úplně jiným činnostem. Přišel proto k Hermioně se sklenkou vína.
"Vidím, že jsi unavená, dej si, prosím, se mnou trochu vína a pak můžeme jít spolu do vany."
Dívka se usmála, právě teď myslela na koupel a chtěla si odpočinout.
"Ani nevím, že umíš číst myšlenky, už dobrou půl hodinu do toho zírám a usínám."
Dal by cokoliv za její úsměv. Jenže ona se neusmívala, Hermiona se přímo v tento moment začala bláznivě smát a proto ji Draco tak miloval.
"Jsi nádherná, když se směješ," řekl zasněně.
Už jí ani nepřekvapovala jeho pozornost, byl úplně jiný, než jak ho znala dříve. Jejich hádky postupně vymizeli a nahradil je příval komplimentů z Dracovy strany. Oknem vletěl neznámý puštík, mladý muž ho však poznal.
"Kdo píše," zajímala se Hermiona.
"To je z práce a píše mi Theo."
"Co píše?"