Je po válce. Vztah Hermiony a Rona se rozpadl a my máme možnost nahlédnout do jejich posledního ročníku, kdy vyjdou najevo některé věci, o nichž se dá říci, že jsou Ronaldovou noční můrou. Například Hermionino přátelství s Theodorem Nottem nebo Drac...
"Ne dřív, dokud něco neuděláš, pojď ke mě, princezno,"zatoužil Draco. Přitáhl si jí k sobě do jednoho z dechberoucích polibků, pohladil jemně po tváři a společně ruku v ruce se vydali na večeři.
Následujícího dne se dům Grangerových probouzel okolo poledne. Tedy Draco a Hermiona se jen tak povalovali v posteli a život okolo nich se zastavil. "Dobré ráno, krásko," řekl šeptem, když si všiml, že už má Hermiona otevřené oči, a lehce jí políbil. "Ahoj," odpověděla a zvedla se s tím, že půjde do koupelny. Draco se usmál a pohodlně se uvelebil s jednou rozečtených knih. "Hermiono, Draco, vstávejte," ozval se domem hlas Jean Grangerové. Hermiona vyšla z koupelny jen v krátkém ručníku a houkla na mamku, že se ještě obleče a jdou hned dolů. Draco měl se vstáváním problém. Ne že by byl ospalý, ale měl trochu těsno v kalhotách. 'Sakra, Hermiono, co to se mnou děláš, vždyť to je k zbláznění. A to jsi jenom vyšla z koupelny,' pomyslel si, ale nahlas nic neřekl a hodil si přes rozkrok jeden polštářek a vystřídal Hermionu v koupelně. Když došli do kuchyně na snídani - oběd, už u stolu seděla Narcissa Malfoyová a bezprostředně se bavila s Hermionou maminkou. Zarazil se v půli kroku. "Matko, co tady děláš tak brzy, myslel jsem, že přijdeš až k večeru." "Taky tě ráda vidím, synu. Chtěla jsem vás všechny vzít někam ven." Draco protočil očima. Tušil, kam bude jeho matka chtít jít, ale ve skutečnosti byl od pravdy hodně daleko. Hermiona mu pod stolem stiskla ruku. "Tak to se mnou nepočítej, nejdu tam," odpovídal na svou domněnku. "Oh, to ne, já myslím, že bude nejlepší, když půjdeš a necháš se překvapit." "No fajn," Draco rezignoval a oči nespustil z Hermiony, která vypadala roztomile. Vlasy měla ledabyle svázané jeho zmijozelskou kravatou, na sobě jeden z mnoha weasleyovských svetrů s velikým H uprostřed a usrkávala kakao. Když dojedli, přesunuli se do obývacího pokoje. Paní Grangerová přinesla hromadu cukroví a Hermiona ťapala poslušně za maminkou s tácem plným hrnečků s nápoji. "Kam vlastně půjdeme, matko," vyzvídal Draco, ale poznamenán otcovou výchovou, hned sklopil oči. "Na takovou menší procházku," odpověděla Narcissa neurčitě,"jsi moc zvědavý, Draco." Ten se jen prosebně zadíval na Hermionu, ale jeho přání nebylo vyhověno. Tedy alespoň ne ihned. Po hodině rodičovského tlachání se dívka zvedla, aby se zašla převléct. A Draco se nezdržel o moc déle. Chtěl si užít každou chvíli s Hermionou o samotě. Povalil ji na postel a přitáhl k sobě. "Nikam se mi nechce,"řekl Draco šeptem,"Hermiono, já bych byl mnohem radši s tebou tady." "No tak, Draco, tvá mamka má asi něco v plánu. Aspoň si užijeme společně čas vánoc." Po půl hodině přemlouvání a polibků všichni stáli oblečení před domem Grangerových. Narcissa vypadala spokojeně, že Hermiona dokázala Dracovi do hlavy vymluvit díru, aby šel s nimi a dokonce se usmíval, ale držel se Hermiony tak pevně za ruku, že by je neoddělil ani Hagrid. "Jste připraveni? Můžeme tedy vyrazit,"otočila se k synovi a manželům Grangerovým. "Kam teda jdeme," vyzvídal opět Draco. "Našla jsem jedno místo, kde se nám všem bude líbit. Je to v centru Londýna,"řekla tajemně, takže zvědavost přemohla i Hermioniny rodiče. "Narcisso, myslím, že byste už mohla říct těm dvěma zvědavcům, kam jdeme," usmál se pan Granger,"není to přece žádné tajemství." "Jak, myslíte, Andrew, ale chtěla jsem je překvapit." Jean Grangerová jen s úsměvem zavrtěla hlavou a vzala svého muže za ruku. "Tak už pojďme." Všude bylo plno sněhu a lidí, cesta trvala přibližně hodinu. Za příjemného hovoru se nakonec usadili v jedné z kaváren u rozlehlého parku na levém břehu řeky. Kouzelná atmosféra a typická vánoční vůně skořice je zahltila. Skoro promrzlí se usadili ke dvěma stolkům.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
