Slytherin Revenge

14) Vánoce u Grangerových 1/2

Oba vzhlédli k obloze, která jako jediná byla svědkem zrození nové lásky. Toto místo je opravdu kouzelné.
Propletli si prsty.
"Tak moc jsem po tom toužil."
"Vždyť i já."

Zbývající čas do vánočních prázdnin se hnal skoro úprkem. Každý na škole už věděl, že Draco Malfoy chodí s Hermionou Grangerovou, jen pár nebelvírských zabedněnců to nedokázalo nebo nechtělo pochopit. A Hermiona pochopila, že se může klidně dál učit svým zběsilým tempem a snažila se do něho zatáhnout i Draca, i když jí teď všichni vídali rozzářenou štěstím. Harry s Ginny a Draco s Hermionou byli naprosto šťastní.
Den před odjezdem na vánoční prázdniny se konal ples. Hermiona si tentokrát vzala šaty ve zmijozelských barvách, tedy zelené, doplněné stříbrnými doplňky. Dracovi se zatajil dech, byla tak krásná.
"Sluší ti to, jak to děláš," usmál se a nabídl jí rámě a políbil. Dívka zčervenala.
"Draco, ty taky nevypadáš nejhůř."
"Nejradši bych nešel a někam si tě unesl," zašeptal jí svůdně do ucha a jemně zkousl Hermionin ušní lalůček.
Propletli se davem svých přátel a spolužáků. Hermiona se krátce topila v jeho šedomodrých očích.
"Malfoyi? Mohl bys na chvíli,"přišel za ním asi po hodině Harry.
"Jistě, jen najdu Hermionu."
"Šla ven s Ginny, prý chce být na vzduchu." Vyšli spolu do vstupní síně.
"Draco,"oslovil ho,"jaké máš úmysly s Hermionou, nechci, aby byla zklamaná, jestli jí zlomíš srdce, budeš se mi zodpovídat."
"Klid, Pottere, miluju tu holku od čtvrtého ročníku. Neublížím jí, i když si myslíš opak," povzdechl si, "navíc jsme přátelé z knihovny už od prváku."
"Ale nadával jsi jí a ponižoval, proč?"
"Vždy jsem se jí ten den omluvil, je vidět, že mě neznáš. A důvod proč, by mohl dojít i tobě."
"Tvůj otec?"
"Taky, ale hlavně, a to si zapamatuj, Crabbe a Goyle byli práskači, nasadil je na mě můj otec. Psali mu denně, pokud jsem se nechoval podle jeho výchovy, tak mě o prázdninách vždy mučil kletbou Cruciatus."
"A tvoje matka? Vždyť musela vidět jeho,"Harry si pročistil hrdlo," jeho výchovu."
"Kletba Imperius a později i Cruciatus,"špitl neochotně Draco. Harry kývl, že rozumí.
"Ještě mám jednu otázku."
"Nemohl jsem nic dělat, ten slizký idiot by nás všechny zabil."
"To nemyslím,"řekl Harry,"proč jsi neřekl, že jsem to já, poznal jsem, že to víš."
"Protože jsem chtěl, abys to už skončil. Tušil jsem, že ses nevrátil do Bradavic proto, že jsi s ním chtěl zkoncovat, dal jsem ti šanci, abys to udělal."
Na to Harry neměl co říct.
"Děkuju. Ani nevíš, co to pro mě znamená, ostatně, tvoje mamka ukončila celý ten nesmysl."
"Moje matka? Jak to myslíš, Pottere."
"Lhala mu o tom, že jsem zemřel, poté, co jsem jí potvrdil, že jsi naživu."
Draco překvapeně zamrkal. Nevěděl, co se stalo v lese před příchodem průvodu smrtijedů zpět na hrad.
"Tak to je pro mě novina, ale děkuju, že jsi mi to řekl."
"Myslím si, že máš právo vědět pravdu. Ostatně, velice rád bych vás, tebe a tvou mamku pozval na večeři. Bude souhlasit?"
"Draco, tady jsi," oznámil právě příchozí Blaise,"Hermiona tě hledá snad až na astronomický věži a ty se tu vykecáváš jak bába u čaje."
"Vždyť už jdu. Pottere, zkusím to domluvit a dám ti vědět. Teď mě omluv, Hermiona na mě čeká."
Harry se pro sebe usmál a šel vyhledat Rona a Ginny.

Na nástupišti v Prasinkách bylo tolik studentů, kteří se vraceli na prázdniny k rodičům, že Hermiona a Theo měli co dělat, aby včas nastoupili do vlaku. Když se usadili v kupé, kde byli jejich přátelé, Hermiona vypískla.
"Málem bych zapomněla na dárky," a začala se rychle přehrabovat v kufru.
Theodor dostal knihu, o které se nedávno bavili v knihovně, Ginny obdržela překrásnou sukni a Harryho překvapila novou sovou. Blaisovi darovala příručku 'Jak se orientovat mezi mudly', ale Draco přišel zkrátka.
"A já nic, jo," zeptal se na oko uraženě.
Když se Hermiona konečně posadila, propletla si s ním prsty.
"Draco, nech se překvapit, vždyť jsi na vánoce přece u nás."
Všichni, co seděli v kupé, vykulili oči. Hlavně Blaise a Theo.
"Draco,"pohoršila se Hermiona,"ty jsi svým přátelům neřekl, že jedeš k nám?" Místo od Malfoye, přišla dvojhlasná odpověď od Thea s Blaisem, která rozesmála budoucí manžele Potterovi.
"Asi se zapomněl zmínit, Dráček."
Asi v půli cesty si k nim přisedla Pansy s Ronem, oba se tvářili nanejvýš naštvaně.
"Konečně jsme vás našli,"informovala Pansy své přátele,"Blaisi jakto, že sedíte až tady vzadu?"
"No, to byl Theodorův nápad, sednout si na tak debilní místo," svedl to na svého kamaráda.
"To je už fuk. Čekala bych, že nám dáte aspoň vědět, ale asi jsem se spletla,"sdělila svou úvahu skupince.
Ron odvrátil zrak od propletených rukou jeho lásky. Stále ho nepřešel vztek, když je viděl spolu tak šťastné.
Ginny si všimla pohledu svého bratra.
"Co máš zase za problém? Už se s tím konečně smiř,"řekla mu polohlasně.
"Proč zrovna on, sakra, proč, co má on a já ne,"zaúpěl tiše.
"Teď to řešit s tebou nebudu."
Nálada v posledním kupé se podobala přítomnosti mozkomora. Ron všechny otrávil svým mizerným rozpoložením.
"Theo, musíme jít, za chvíli jsme na místě,"zpanikařila Hermiona.
"V klidu, máme ještě asi třicet minut."
"Hlídat a projít vlak, zkontrolovat každý vagón," mumlala si pro sebe.

Nástupiště 9¾ zaplavil zástup rodičů čekajících na své ratolesti. Pan a paní Weasleyovi čekali i Hermionu a Harryho.
"Hermiono, drahoušku," zvolala Molly, "mohla bych tě poprosit, jestli bys mi pomohla s kufry?"
"Jistě,"namířila hůlkou na kufry Ginny, Harryho a Rona.
"Ale, mami, to nemá cenu,"zabručel Ron,"ta má na starosti se akorát tahat se smrtijedem."
Pohled, kterým ho 'smrtijed' probodl, by mu záviděl i bazilišek.
"Dej si pohov, Weasley,"sykl.
"Draco, jsou vánoce," přišla k němu Ginny," myslím si, že ti tohle udělá radost," podala mu balíček.
"Co to je," zeptal se překvapeně.
"Uvidíš pod stromečkem," mrkla na něho,"hezké svátky."
Když Weasleyovi a Harry odešli, našla Hermiona v davu své rodiče. Vzala Draca za ruku a povzbudivě ho pohladila.
"Vypadá to, jako bys mě vedla na popravu,"zabručel Draco cestou.
"Draco, už jsi souhlasil. Myslím, že jsi jen nervózní."
"Sama víš, že bych to nedokázal odmítnout, už kvůli tobě, ale pořád je lepší vyhlídka celého měsíce s tebou než doma s matkou."
"Taťko,"pozdravila Hermiona s úsměvem,"mami. Tak ráda vás zas vidím,"objala své rodiče.
"I my tebe, Hermiono,"přivinula si dceru k sobě paní Grangerová.
"Mami, tati, chci vám představit Draca Malfoye. Toho, kdo vás našel a zároveň," pohlédla na jejich spojené ruce,"a zároveň svého přítele."
Manželé Grangerovi se překvapeně zadívali na svou dceru.
"Těší mě, jmenuji se Andrew Granger a tohle je má žena Jean. Těšíte se na tak trochu netradiční vánoce?"
"Netradiční? Tati, co jsi zase vymyslel," zděsila se Hermiona.
"Draco, jestli vám to nevadí, na plese v Bradavicích jsme mluvili i s vaší maminkou a pozvali ji na vánoční svátky k nám a souhlasila. Rodina by měla být pohromadě."
Dnes je den plný překvapení, pomyslel si blonďák a byl zároveň potěšený, že uvidí i matku.
"Opravdu? To jsem vůbec nevěděl, děkuji mockrát, paní Grangerová, velmi si toho vážím."
Hermiona se zatím bavila se svým tatínkem o jejich pobytu v Austrálii.
Když pan Granger nakládal jejich věci do kufru svého auta, Draco popadl Hermionu okolo pasu a políbil ji.
"Tak moc jsi mi chyběla," zašeptal jí do ucha,"víš o tom, že tví rodiče pozvali i mojí matku?"
"No,"zarděla se,"taťka něco psal minulý týden, ale kvůli škole se mi to vykouřilo z hlavy. Ale alespoň nebudeš mít obavy, že bude sama."
"Spíš mám pocit, jako by to byl jeden z tvých dárků k vánocům,"odhadl její úmysl.
"Děti," zvolala Jean,"můžeme jet?"
"Jistě, mami."

Nový dům Grangerových stál v poklidné ulici na kraji Londýna. Měl jedno patro s garáží a menší zahradou. V přízemí byl obrovský pokoj v teplých barvách, laděn do meruňkového odstínu, kuchyně s jídelním stolem, koupelna a ložnice Hermioniných rodičů. V patře domu se nacházel Hermionin pokoj. Byla to obrovská místnost, které vévodila obrovská postel. Místo jedné stěny zabrala gigantická knihovna snad se všemi knihami, které kdy Hermiona dostala a jediné volné místo bylo naproti schodům. Tam měly místo dveře do koupelny.
"No páni,"vydechla a běžela zpět do obývacího pokoje poděkovat rodičům za krásný pokoj.
Draco jako jediný za celou dobu neřekl ani slovo. Chtěl dívce svých snů dopřát chvilku na rozkoukání.
Když se po dlouhé chvíli vrátila zpět nahoru za Dracem, oči jí zářily štěstím a zmijozelský princ seděl na pohovce s jednou náhodnou knihou v ruce.
Dívala se na jeho pohlednou tvář, jak se usmívá při četbě pohádek Hanse Christina Andersena.
"Jak dlouho už tu stojíš? Trochu jsem se díval na tyhle knihy, ale ani jednu neznám."
"To jsou mudlovské pohádky pro děti,"prozradila mu.
"Tohle, že jsou pohádky? Vždyť je to samá vražda a násilí,"zděsil se.
"Draco Malfoy si čte pohádky a je vystrašen jejich obsahem?"
"Pojď ke mě a můžeme číst spolu."
"Zní to jako dobrý plán, ale až po večeři, mamka mi říkala, že už je hotová a máme jít dolů."
"Ne dřív, dokud něco neuděláš, pojď ke mě, princezno,"zatoužil Draco. Přitáhl si jí k sobě do jednoho z dechberoucích polibků, pohladil jemně po tváři a společně ruku v ruce se vydali na večeři.