Slytherin Revenge

12) Dracův návrat

Už ležel třetí měsíc na ošetřovně. Cítila, že se něco změní.
"Draco, ať už jsi tu s námi. Za chvíli budou vánoce a ředitelka uspořádá ples. Prý chce, aby začátek nové éry byl ve znamení oslav."
Čekala cokoliv jen ne jeho odpověď.
"A půjdeš tam se mnou?"

Hermionino srdce vynechalo několik úderů. Myslela, že se jí to pouze zdá.
"Jak dlouho už jsi vzhůru?"
"Asi od včerejška, chtěl jsem tě poslouchat, vždycky, když jsi za mnou přišla, tak jsem věděl, že jsi to ty," líbezně se na ni usmál.
"Ale jak, vždyť jsi byl v kómatu," šeptla.
"Vnímal jsem tvoje emoce. Nevím, co to bylo za kouzlo, ale Weasley mě dokonale odrovnal. A to nejdivnější je, že jsem měl před sebou stále tvojí krásnou tvář. V hlavě jsem měl představy, ze kterých by ses červenala ještě v květnu," cvrnknul jí do nosu.
"Hodně věcí se změnilo, Draco. Ale na plese jsem ti nestihla říct jednu věc, tedy, že tě naši pozvali k nám na vánoce. Nevím, jestli budeš souhlasit, asi bys byl radši s Narcissou,"dala si ruku před pusu, to, že si psala obratem s jeho maminkou, chtěla tak nějak utajit a tak se mu o tom nezmínila ani při jedné návštěvě.
"Psala jsi mojí matce?"
"No, popravdě řečeno, píšu si s ní minimálně jednou týdně. Má tě moc ráda."
"Jo, to má a někdy až moc. Docela se divím, že se na mě nenaštvala, když jsem hned po bitvě vyklopil všechno Pastorkovi, tedy o otci."
"Ale, pan Malfoy se probudil. Jak vám je," přicupitala k nim ihned madam Pomfreyová.
"Asi tak, jako by mě zasedl Hagrid, kdy budu moct odejít?"
"Ne tak zhurta, chlapče, spal jste celé tři měsíce, pane Malfoyi, ještě týden si tu poležíte."
"Vždyť jsem primus, měl bych být ve škole a," nedokončil.
"A jste chytač za kolejní tým, v žádném případě vás nemohu pustit," dopověděla rázně ošetřovatelka.
"Madam Pomfreyová, prosím vás, dám na něj pozor,"škemrala Hermiona.
"Draco Malfoy zůstane ještě týden tady na ošetřovně. Musím se přesvědčit, že je úplně v pořádku, slečno Grangerová," řekla s lítostí v hlasu a začala pečovat o svého pacienta.
"Jo, Draco, na ten ples půjdu s tebou ráda," usmála se, "teď už musím jít do knihovny a napsat tvé mamce."
V jeho očích by se dalo číst.
"A zítra přijdu, mám říct Theovi, že jsi se probudil?"
"Ne, ještě si chci užít jen tvoje návštěvy. A něco bych ti rád řekl."
Chtěl se posadit, ale zjistil, že může jen mluvit a hýbat rukama. Pohyb nohou mu dělal ještě problém.
"Tak zítra? Už vážně musím jít," dodala a vtiskla mu lehký polibek na tvář.
"Jako že se Draco Malfoy jmenuješ. Přijdu, ale slíbíš mi, že budeš vzorný pacient."

Týden ubíhal jako voda, Hermiona neměla napsané úkoly, ale nevadilo jí to. Každodenní návštěvy u Draca, teď, když už se vrátil mezi živé, byly o nervy. Za tři dny se snažila vysvětlit blonďákovi vše, co se učili.
"Draco, soustřeď se," vypískla naštvaná Hermiona, "není to tak složité, jak se ti zdá."
"Já bych ale řešil radši jiný věci, Hermiono," odsekl popuzeně.
"Vážně? A co třeba."
"Třeba to, že se vůbec nezajímáš o to, co se stalo před tím, než jsem se ocitl v kómatu."
"Myslíš to, jak jsi tancoval se svou mámou?"
"Ty moc dobře víš, co jsem myslel, proč se tomu, co se stalo, vyhýbáš," zeptal se tak nějak zoufale.
Chtěl ji už konečně políbit, ale ta paličatá holka z Nebelvíru, jako by zamkla vrátka ke svému srdci.
"Nebudu o tom mluvit, Draco, ať už se stalo cokoliv, tak teď na to není vhodná chvíle. Soustřeď se na učení."
"Stejně to jednou budeš chtít tak jako já," promluvilo jeho ego.
Protočila očima. Samozřejmě, že věděla, co jí Malfoy předhazoval, ale nebyla schopná se soustředit na jeho výuku, když ji tak rozptyloval.
"Draco, prosím tě, teď se to vážně nehodí, jsi na ošetřovně, pro Merlina!"
"Já se nestarám o to, kde jsem, ale s kým jsem a ty mi úplně postačíš i na smetišti," založil si ruce. Kdyby mohl snad by si i naštvaně dupnul.
"Proč zrovna na smetišti," snažila se zakrýt pobavení," to není zrovna nejromantičtější místo na světě."
"Sakra, Hermiono, jde mi o tebe, ne o žádnou skládku," skoro zaúpěl.
"Hermiono, je čas jít," došel si pro ní Theo s Blaisem. Ani jeden však nevěděl, že Draco už procitl.
"Draco, ty už jsi se vrátil z hrobu? Hermiona už nebude vdova, no konečně. Vždyť to je přece super," překřikovali jeden druhého.
"No jo, kluci, kam mi táhnete Hermionu," zeptal se zvědavě a s žárlivostí v hlase.
"Do knihovny, Draco, musíme, narozdíl od tebe psát domácí úkoly. Kdy tě pustí?"
Blonďák se podíval na Hermionu, která jen kývla hlavou na souhlas, aby jim to řekl.
"Zítra ráno, ale nikomu ani muk, chci trochu vyděsit Weasleyho," postrašil je.

Hermiona ten večer nešla spát v nebelvírské věži. Později odpoledne požádala Harryho, jestli by jí půjčil svůj neviditelný plášť. Po večerce se vytratila z dívčích ložnic už oblečená do neviditelného pláště a sypala za Dracem. Na kancelář madam Pomfreyové použila Ševelisimo a ona mohla Draca dál doučovat, co přes den nestihli.
"Nejsi už ospalá," zeptal se starostlivě Draco. Bylo půl druhé ráno.
Hermionino zívnutí pro něj bylo dostatečnou odpovědí. Posadil se na posteli, aby se odsunul a položil jí k sobě. Svlékl jí uniformu a zabalil k sobě do deky, přehodil svou ruku okolo jejího pasu a pak jí jen hladil po těch neuvěřitelně krásných vlasech, které jí za tu dobu, co byl na ošetřovně, narostly až pod zadek.
"Draco, co to děláš," snažila se protestovat během toho, co jí svlékal uniformu.
"Zůstaň tu se mnou, prosím," požádal ji,"stejně bys došla do věže až za půl hodiny. A nepřál bych si, abys usnula někde v těch chladných chodbách."
Brunetka se usmála, ale tak, aby to neviděl. Líbilo se jí, že měl o ní starost. Ráno přišlo pro ty dva spáče příliš brzy.
Madam Pomfreyová přišla v šest hodin, aby Draco stihl dnešní výuku, ale nepočítala s Hermioninou přítomností.
"Tedy slečno Grangerová, vás bych tady takhle brzy nečekala. Pane Malfoyi, vstávat,"počkala si, až se posadí,"pouštím vás na vlastní nebezpečí, pokud se vám přitíží, tak okamžitě přijďte za mnou, ale neočekávám, že byste mohl mít jakékoliv komplikace."
"Děkuju, madam Pomfreyová, Hermiono? Máš ten hábit, ať můžeme jít?"
"Jistě," usmála se,"jsi si jistý, že to zvládneš?"
Procházeli se spolu hradem, až se Hermiona zastavila u jednoho výklenku a zamračila se na něco před sebou. Dracovi to neušlo.
"Děje se něco?"
"Nevím, musíme za ředitelkou, abys zjistil, co s tebou dál."
"Jak se mnou dál?" Draco byl čím dál víc než nervózní.
"No, když se dozvěděla, že budeš dlouhodobě mimo, tak určila druhým primusem Thea. A jde mu to skvěle. Tím nechci říct, že ty bys nebyl dobrý primus, za ten týden jsi odvedl víc práce než Ronald ve funkci prefekta za celou dobu, ale co když," neodpověděla, protože ji Draco zaprvé neposlouchal a jen na ní koukal jako na obrázek a zadruhé se soustředil jen na její rty, které si každou chvilku kousala.
"Co když bys mě už konečně políbila a nemyslela na práci,"splynulo mu ze rtů. Zadívala se do jeho očí, mimochodem teple šedých, a v okolí žaludku se jí rozlétli motýlci.
"Ale, já...," začala koktat, jak se v jeho očích topila. Neváhal, přiblížil se k jejím rtům, byl od ní pouhých pár milimetrů,"...Draco," vydechla jeho jméno a zavřela oči. Konečně byl ten pravý okamžik, ale nebylo jim přáno.
Okolo nich se prohnal Goyle a za ním běžela paní Norissová s udýchaným Filchem.
Draco vztekle dupl nohou a v duchu zařval. Zas jí měl tak blízko. Bude si jí muset ukrást jen pro sebe.
Vynechali snídani, aby stihli začátek výuky a překvapili celý ročník. Měli lektvary. Křiklan, který nechával otevřenou učebnu, se dovalil do třídy.
"Dnes jsem vám slíbil testík, třído, tak si každý sedněte k jednomu stolku, vyndejte si brky a pergamen. Otázky," mávl hůlkou, "máte na tabuli."
Posadil se za katedru.
Draco se usmál, bylo to opakování všeho, co se učili v třetím ročníku a začal psát. Snad jen Hermiona odevzdala své odpovědi dřív než on.
"Slečno Grangerová, vy už máte hotovo,"žasl po deseti minutách Křiklan.
"Ano," řekla jen.
"Výborně, tak si připravte ingredience na první fázi Veritaséra a dejte se do práce. Věřím, že budete mít náskok tak o půl hodiny před ostatními."
Poslechla ho a za deset minut se k ní přidal i Draco, zrovna přidávala list chejru a nechávala mírně povařit, když profesorovi lektvarů došlo, kdo mu test odevzdal. Za celý den se toto opakovalo v každé hodině.
"Pane Malfoyi, vy už jste zpět? Chyběl nám tu váš talent, pokud jste nebyl připraven na test, nemusel jste odevzdávat."
Celá třída rázem zvedla hlavu, nikdo si nevšiml, že mezi posledními přišel i Draco s Hermionou. Ron zbledl strachy a Pansy vykulila oči.
"Vždyť to byl jednoduchý test, pane profesore," řekl s úsměvem.
V přední lavici se Neville beznadějně uchechtl, měl prostě díky Severusi Snapeovi z lektvarů takový strach, že se nedokázal pořádně soustředit.
Zmijozelští vítali svého kamaráda a lvi z Godrikovy koleje se tvářili neutrálně.
Draco získal opět všechnu pozornost ihned po dvouhodinovce ve sklepení a Hermiona zůstala zapomenutá v pozadí. Jen Theo a Blaise si všimli jejího smutného výrazu.
"Co ty tady tak sama," vyzvídal Blaise.
"Nic," utřela si jednu zbloudilou slzičku.
"Ale no tak, Hermionko, vždyť je zdravý a zpátky, co víc můžeš chtít," připojil se k němu Theo.
"To je právě to, Theodorku, co můžu chtít víc než jeho??"