Slytherin Revenge

6) Na čem záleží

Ron je viděl, jak se objali a vydali se spolu do hradu. Nakopl první kámen, který mu překázel v cestě. Definitivně jí ztratil.

Bloudil hradem, pil whiskey a myslel na ni. Na tu, která mu definitivně zlomila nejen srdce, ale i duši. Netušil, jestli si ho všimli i Draco s Hermionou, ale bylo mu všechno jedno. Chtěl ji tak moc, že by i zabil, jen aby byla opět jeho, ale co by mu to bylo platné, kdyby sám seděl v Azkabanu a ona nebyla s ním. Nechtěl respektovat její rozhodnutí, nechtěl se dívat na její štěstí s někým jiným, věděl, že to podělal a mohl nadávat akorát sobě. Ve svých myšlenkách se tak ztratil, že došel před Buclatou dámu.
"Heslo?"
"Albert Brumbál," zkusil to. Asi zapomněl nebo mu to vypadlo z hlavy.
"Kdo nezná heslo, tak nemůže vstoupit, pane Weasley."
Po schodech naštěstí vycházel Harry.
"Albus Brumbál," řekl Harry heslo a obraz se odklonil.
Ron vstoupil za kamarádem a uvelebil se s flaškou ke krbu. Pil tak dlouho, dokud nedopadl.

Je den plesu, konečně. Ginny s Harrym ležela v posteli a spokojeně se usmívala ze spaní. Těšila se, že Harry konečně uvidí její šaty a nemohla se dočkat výrazu Draca Malfoye, až uvidí Hermionu. Měly to dokonale vymyšlené, účesy i make-up, a tak už se samou radostí probouzela. Harry tiše chrápal, na ples se mu nechtělo, protože byl i pro kouzelnickou veřejnost a on se nechtěl opět dostat do centra dění. Snad bude mít i Ron tolik rozumu, aby došel střízlivý. Přetočil se k Ginny a přitáhl ji k sobě blíž.

Hermiona se zatím na hradě oddávala ničím nerušenému spánku. Její tři spolubydlící zatím vstávaly, protože neměly čas na přípravu na ples.
"Parvati, co si vezmeš na sebe," ječela svým vysokým hlasem Levandule.
"Nevím,"zařvala z koupelny, "a ty?"
"Ty šaty, co jsem měla minule, když mě Ron pozval na rande."
"Jak se to s ním vyvíjí," optala se a to zaujalo i Hermionu.
"Nemám tušení, moc se o tom nebavíme, jde spíš o sex."
"Aaaach, tak asi tak?," protáhla Parvati první slovo a přihlouple se zahihňala.
"Mnohem intenzivnější," mrkla na kamarádku,"ale absolutně nevím, jestli to vydrží."
Hermiona se málem pozvracela. Nechtěla poslouchat ty dvě slepice, jak se bavily o Ronovi a už vůbec ne o tom, jaký je v posteli. Litovala, že nezůstala u Ginny a Harryho, ale, jak sama řekla, chtěla jim dopřát soukromí. Proto se pomalu zvedla a bez jediného slova se vypařila do ložnice šestého ročníku, kde měla víc přátel než ve svém ročníku.
"Ahoj, Stephanie, můžu si u vás udělat ranní hygienu? Ty dvě se nedají poslouchat."
"No, víš, chtěla jsem ti navrhnout, jestli nechceš k nám do ložnice, Ginny teď bydlí v Prasinkách a já vím, jak se s těma husama milujete, holky souhlasí."
"Fakt můžu? Opravdu?"
"Stejně jsi tu pečená vařená, tak proč by ne," souhlasily i Tori a Helenne.
"Po snídani si přenesu věci. Díky, holky," usmála se a nemohla uvěřit vlastnímu štěstí. Dnešek bude dokonalý.

Draco se probudil s příšernou bolestí hlavy a to i přes to, že vůbec nic nepil. Bručel už od rána jako mrznout a nemohl najít lektvar proti bolesti.
"Theo, hej, nemáš lektvar proti bolesti hlavy?"
"Ty jsi zase pil?"
"Ne, včera jsem se na tý párty chlastu ani nedotkl."
"Tak jak to, že tě bolí hlava?"
"Asi z nervů, Pastorek dnes přivede rodiče Hermiony a já mám nervy v kotlíku. Spíš v kotli."
"Tak to chápu, co chceš dělat?"
"Nic, ale chci jí vidět, jak se směje a je šťastná."
"Zkus letos nebýt Malfoy, buď tím fajn klukem, ze kterého jdou holky do kolen a získej ji jen pro sebe, buď Draco, její kamarád z knihovny," poradil mu kamarád.
"Má recht, jsme tví nejlepší přátelé a já být na tvým místě, tak se snažím co to jde,"řekl Blaise.
"Kluci, byl jsem smrtijed, ona je kamarádka Harryho Pottera, Ronalda Weasleyho a jeho sestry, nemám nejmenší šanci."
"Jo, ale nic z toho jsi přece nechtěl. Nebo snad jo? Chtěl jsi být na straně Voldemorta? Všichni víme, že tvůj otec byl svině," zarazil se Blaise, "a ty a tvoje matka jste jen trpěli."
"I když to zní dobře, to co říkáte, tak budu vždycky jen kamarád z knihovny."
"A ten lístek, co ti poslala s tou básničkou, si četl? Tohle se neposílá kamarádovi", řekl Theo.
"Víte co? Pojďme radši na snídani, protože poslouchat vás ještě chvíli, tak ze mě uděláte světce. A to fakt nejsem."