Slytherin Revenge

23) Svatební šílenství Molly Weasleyové

"Zítra se za mnou zastav na ministerstvu, tam si můžete promluvit u mě v kanceláři, ale pod jednou podmínkou."
"A jakou, Harry?"
"Že nebudeš nadávat na Draca, vyptávat se na její vztah s ním, a ať tě ani nenapadne se chovat jako poslední rok v Bradavicích."
"No fajn."

"Ginny, tak sakra pohni s sebou, máš být u madam Malkinové už za dvacet minut a ty jsi pořád ještě v pyžamu," křičel z krbu hlas Molly Weasleyové domem v Godrikově dole.
"Vždyť už jdu, mamko, ale sejdeme se až na místě, Harry je ještě doma."
"Ginny, uvědomuješ si vůbec, kolik toho musíme za dnešek stihnout? No fajn, ale pospěš si, ano?"
"Dobré ráno, paní Weasleyová," pozdravil hlavu v krbu Harry.
"Ahoj, Harry, drahoušku, už jsi zjistil něco o Ronovi? Arthur mi říkal, že pokud se do vaší svatby neobjeví, tak požádá i mudlovské bystrozory o pomoc."
"Paní Weasleyová,"začal Harry, ale jmenovaná ho přerušila.
"Přece jsem ti říkala, abys mi říkal Molly."
"Molly," usmál se Harry, "přijďte prosím za mnou dnes do kanceláře na ministerstvu, mám určité informace o Ronovi, ale musím vás požádat, abyste byla shovívavá."
"Děkuji ti Harry, za celou naší rodinu."
Ginny objala Harryho okolo krku.
"Budu muset jít, Harry, mamka je nedočkavá. Vrátím se asi až večer, Draco se mnou chtěl mluvit."
"Buďte obě opatrné, sice nevěřím tomu, že několik uprchlých smrtijedů by zrovna dnes šlo na Příčnou, ale opatrnost je na místě."

Hermiona vypadla z krbu ve své kanceláři na hlavu. Boule, která se jí začala tvořit nad levým obočím, jí moc krásy nedodala. Když tiše nadávala, někdo zaklepal na dveře a dožadoval se vstupu.
"Moment, hned jsem u vás,"křikla na dveře a prohlížela si bouli, teď už velikosti běhničího vejce, v zrcadle.
Mávla hůlkou a vypadala zas jako dřív. Otevřela dveře do své kanceláře a zůstala stát jako opařená.
"Co vy tady děláte," zeptala se ženy nápadně podobné Bellatrix Lestrangeové,"pokud vím, padla jste v bitvě o Bradavice."
"Slečno Grangerová, my se vůbec neznáme, ale máte naprostou pravdu. Jsem Andromeda Tonksová, matka Nymphadory a sestrou Bellatrix a Narcissy. Chci vás jen požádat o jednu laskavost."
"Odpusťte, prosím, dnes ráno se mi vůbec nedaří. Vypadla jsem z krbu po hlavě, vstala pozdě a ještě k tomu všemu jsem před chvílí měla bouli. Co pro vás můžu udělat?"
"Vím, že žijete s mým synovcem a vycházíte i s Narcissou a já bych byla velice šťastná, kdybyste jim předala můj vzkaz,"položila na Hermionin stůl dopis," a zároveň zašla za kmotrem mého vnuka, chci s ním dohodnout oslavu jeho druhých narozenin."
"To není problém, madam Tonksová."
"Děkuji, slečno Grangerová, Dora mi říkala, že jste velice milá dívka. Na shledanou."
Hermiona konečně usedla za svůj stůl, aby prošla ranní poštu. Čekala jí velice úmorná práce. Na to, že byla středa, i tak měla pocit, že je teprve úterý. Čas do oběda se vlekl jako tenkrát, když používala obraceč času. Okolo jedenácté našla vzkaz od Harryho, aby se za ním zastavila před obědem. Neváhala tedy, a o deset minut později už stála u jeho dveří.
"Dále,"ozval se hlas jejího nejlepšího přítele.
"Ahoj, Harry, našla jsem tvůj vzkaz."
"Posaď se, prosím, rád bych s tebou zašel na oběd, jestli máš čas."
"Vlastně, proč ne, stejně bych šla sama. Jak jdou přípravy na svatbu?"
"Znáš mě, takže víš, že všechno zařizuje Ginny s Molly. Myslím si, že se co nevidět obrátí i na tebe."
"Vždyť je to i tvoje svatba, Harry," domlouvala kamarádovi, "měl by ses zapojit, aby Ginny viděla, že se snažíš."
"Koupil jsem prstýnky, zarezervoval jsem nebelvírskou společenskou místnost. Ginny souhlasila s tím, že se vezmeme na bradavickém famfrpálovém hřišti,"dodal, když viděl Hermionin překvapený výraz.
"Páni, docela mě překvapuješ, Harry, jsem ráda, že jsi alespoň trochu aktivní. Ronalda by nikdy nic takového nenapadlo. A když už je o něm řeč,"odmlčela se.
"No, co se týče Rona," začal Harry, "objevil se včera večer u nás doma a sejdeme se s ním na tom obědě, pokud nebudeš mít něco proti."
Hermiona zbledla. Věděla, že se Ron jednou objeví, netušila však, že to bude tak brzy po Pansyině porodu. Vlastně by měla být ráda, že starost její kamarádky bude mít brzy svůj konec. Teď si však lámala hlavu s tím, jak zformulovat to, o co jí zmijozelská královna požádala. Místo toho se na Harryho usmála.
"Vůbec ne, jen doufám, že jsem dostatečně připravená na schůzku s Ronem."
"Budu tam s tebou, Hermiono, nemusíš se bát."
"Díky Harry."
Když dorazili do blízké restaurace, Ron už měl před sebou sedmou skleničku ohnivé whiskey.
"Harry, Hermiono," oslovil své dva přátele.
"Rone,"odpověděli mu na oplátku.
"Hermiono, rád tě zas vidím, jak se máš?"
"Tak dobře, jak to jen jde. Co ty?"
"Chci se vrátit, moc mi chybíš a,"všiml si, jak Harry zavrtěl hlavou," a rád bych vrátil naše přátelství,"dořekl zarputile.
'Musíš být milá,' říkala si Hermiona v duchu.
"Nebudeme se bavit o minulosti, ty mi jako kamarád taky scházíš. I když, když už jsme u minulosti, pamatuješ si, jak jsi letos krátce chodil s Pansy?"
"Jistě, děkuju, že mi připomínáš můj další neúspěch,"zrudly mu uši.
"O úspěch nejde, Rone, chci tě požádat, abys za ní zašel a promluvili jste si."
"Řekla mi to jasně, nejsem typ člověka, kterého by mohl kdykoliv dobrovolně milovat."
Hermiona se odhodlala hodit opatrnost stranou. Koneckonců, Pansyino tajemství už nebylo tajemstvím, všichni přátelé už věděli, proč se stáhla a teď byli její největší oporou.
"Pansy má dítě, spíš dvě děti a chce si s tebou promluvit mezi čtyřma očima. Je totiž možné, že jsi otcem."
Jak rychle dokázal zrudnout, tak stejnou rychlostí zbledl.
"Ty jsi o tom věděl,"zaútočil na Harryho,"a nic jsi mi neřek'? To je opravdu kouzelné přátelství,"práskl pěstí do stolu, až ho převrhnul,"já jen zírám, jaký pokrytci všichni jste! Hermiona se tahá se smrtijedem, tak jim to všechno sežerete, Ron je přece jen pitomec, tak proč ne vždyť je úplnej idiot. Jak dlouho už to všichni ví? Jak dlouho ze mě hodláte dělat debil?!"
"Rone,"oslovila ho tiše Hermiona.
"Ty taky zmlkni, taháš se pořád s Malfoyem? Co má ten smrtijed a já ne?! Jde ti jen o to, že má prachy, co,"zuřil najednou Ron.
"Tak dost! Weasley, uklidni se, jinak tě trefim a je mi jedno, jestli jsem na veřejnosti nebo ne,"ozval se za nimi Dracův hlas.
"Draco," žasla Hermiona nad jeho přítomností, "co tady děláš?"
"Chodím sem na oběd s Blaisem a jsem rád, že jsem tady i dneska. Neublížil ti? Jsi v pořádku,"staral se a přitáhl si jí k sobě do jednoho ochranářského objetí.
"Ty jsi fakt kretén, Rone," řekl Harry na adresu svého budoucího švagra,"Hermiona je ta nejskvělejší osoba, kterou znám, tohle si vůbec nezaslouží!"
Okolo jdoucí číšník se díval na skupinu lidí se smíšeným pocitem, ale rozhodl se jednat.
"Mohu vás požádat, abyste si své problémy řešili buď jinde, nebo se přestali hádat? Ostatní hosty nezajímají vaše problémy."
Ron se zvedl, nakopl pár sklenic a zamířil do ulic Londýna.

"Ginny, už víš, kolik hostů pozvete? Kdo bude kde sedět a jaké téma svatby zvolíte? Musím totiž vědět, kolik toho mám navařit,"chrlila ze sebe Molly jednu otázku za druhou.
"Mami, uklidni se, prosím tě, bereme se až v červenci příštího roku a zbývá ještě osm měsíců."
"Ginny, až budeš vdávat svou dceru, pak mi dáš za pravdu, že už teď máme minimálně měsíc zpoždění na přípravu."
Ginny momentálně litovala, že o víkendu jela s Harrym do Doupěte. Její matka se zřejmě rozhodla, že když neměla moc času na Billovu svatbu, tak detailně naplánuje tu její. A ona z toho šílela.
"Mami, předevčírem se objevil Ron u našeho domu. Nevím, jestli ti to už Harry říkal."
"Arthure, slyšíš to? Ron se prý objevil v Godrikově dole. Tak mluv Ginny, kde byl a co se s ním děje?"
"Já o tom moc nevím, až se Harry probere, promluv si s ním."
"No fajn, ale teď chci jen vědět, v jakých barvách budeš chtít sladit výzdobu. Nic víc."
"Jelikož Harry napsal McGonagallové, jestli se můžeme brát v Bradavicích, tak mi přijde celkem zajímavá výzdoba v barvách Nebelvíru. Šaty nechci řešit dřív než tři měsíce před."
"A Minerva souhlasila?"
"Ano. Dokonce Harry zařídil i hostinu ve Velké síni a možnost přespání v nebelvírské věži. Zbytečně se nestresuj, mamko,"dala jí pusu na tvář a vyrazila směrem ke svému pokoji, kde spal Harry.
"Kdy tak vyrostla,"svěřila se svému muži.
"Molly, Ginevra i ostatní museli dospět mnohem dřív, než bychom chtěli. Byla válka. Teď, když už máme tři vnoučátka, můžeme mít aspoň trochu času na sebe. A o Ronalda se neboj. Jednoho dne dostane rozum."
"Ach, Arthure, kéž by bylo vše tak jak mělo."

Blaise seděl na gauči v salonu u Parkinsonových a čekal na Pansy. Konečně dostala odvahu si promluvit s oběma potencionálními otci svých dětí. V duchu se modlila k Merlinovi, aby i její dcera byla Blaisovou dcerkou. Za ty dva týdny si jí zamilovala.
Ronald přešlapoval u krbu, nechtěl ještě být otcem. V tomto směru měl jasno.
"Co tady děláš, Zabini,"zeptal se s jistou nechutí v hlase.
"Tak moc už si nevěříš, co? Jak je vidět nejsi sám. Už jsi aspoň viděl Kelly nebo Declana?"
"Ne a taky mě vůbec nezajímají. Ale jestli jste se vy dva na mě domluvili, přísahám, že se budu mstít."
Pansy přišla do místnosti s dvojčaty v kočárku. Obě děti spaly. Za ní přišla její matka, která zavřela dveře a zajistila je kouzlem proti vyrušení.
"Dobrý den, pánové. Zřejmě tušíte, proč jsme se tu sešli v této sestavě,"začala formálně babička těch dvou uzlíků.
"Mami, prosím tě, ne tak dokonale. Chci a potřebuju zjistit, kdo z vás dvou je otec mých dvojčat,"řekla smutně Pansy.
Ronald Weasley hleděl tupě do krbu, na svou někdejší 'holku' se ani nepodíval. Nechtěl být s někým, kdo mu opravil srdce, které mu následně rozšlape na milion kusů.
Zatímco Blaise se zvedl, přešel ke dvojčatům v kočárku a šklebil se na ně i přesto, že oba tvrdě spali. Postaral by se o to, aby měli co nejvíce šťastný život, i přes to, že by to nebyly jeho děti. Miloval Pansy a její děti, ty jsou přece její součástí.
Pansy si nervozitou okusovala pěst a přešlapovala za Blaisem tak rychle, že se na ni všichni dívali.
"Poslední rok jsme s manželem doufali, že naše dcera dokončí školu a odcestuje do Belgie studovat kouzelnické právo. Jeden nebo druhý, jste zkazili dceřinu budoucnost, byť jste to ani jeden neměl v plánu," ujala se slova opět Pansyina matka.
"Neměla bys něco k tomu říct, Parkinsonová?"