✓THEY HAVE PLACE IN MY LIFE | 5SOS & Janoskians [CZ]

dvacet dva / EPILOG

O PĚT LET POZDĚJI

,,Ashtone!” zařvala jsem už poněkolikáté během posledních pěti minut. ,,Zas přijdeš pozdě!”

,,Vždyť už běžím!” zavolal z horního patra. Zadívala jsem se na sebe do zrcadla, které jsme měli v hlavní chodbě. Čerstvě zkrácené vlasy v jemných vlnách, líčení bylo perfektní a na černém tílku žádné smítko. 

Slyšela jsem Ashtona, jak běží po schodech a během chvíle byl u mě.

,,Promiň, lásko,” rychle mě políbil a podíval se mi do očí. ,,Jak vypadám?”

Prohlédla jsem si ho od hlavy až k patě.

,,Perfektně jako vždycky.” usmála jsem se.

A byla to pravda. Moc se toho za těch pět společných let nestalo, byli jsme na tom stále stejně. Milovali jsme se, žili krásný život a všechno bylo perfektní. Až tedy na nárůst věku, ale tomu se člověk vyhnout nemohl. Před dvěmi lety jsme si koupili tento malý domek stojící kousek od pláže a zařídili si ho podle sebe. Často jsme pořádali srazy s klukama a jejich přítelkyněmi nebo se jen tak váleli u televize a pojídali zmrzlinu. Ten domek byl prostě perfektní úplně na všechno. A i přestože nás už párkrát přišla navštívit nějaká ta fanynka, byli jsme spokojení a na stěhování jsme ani nepomysleli. My se totiž usadili. Snad navždy.

,,Tak pojďme.” z myšlenek mě vytrhl Ashtonův hlas. Přikývla jsem a vyšla spolu s Ashtonem. Došli jsme k autu stojícímu před garáží vedle našeho domku a Ash mi podržel dveře, abych do něho mohla vlézt. 

,,Děkuji.” usmála jsem se. Ash mi věnoval jeden z jeho zářivých a navíc dokonalých úsměvů. Na něm vlastně bylo dokonalé úplně všechno. Bylo na něm dokonalé to, jak dokázal být dospělým vážným mužem a během chvíle se už smál i kvůli té největší kravině, která vůbec existuje. A jeho smích pak rozesmál i všechny ostatní, protože nešlo udržet vážnou tvář. Líbila se mi jeho ochrana, kterou mi věnoval, ať jsme byli kdekoliv. Ať jsme šli do nějakého baru, na oslavu někoho z přátel nebo jen na procházku do parku, vždy mě ochranářsky držel za boky a dával všem jasně najevo, že jsem jeho. 

Ashton se posadil na místo řidiče a strčil klíč do zapalování. Během chvíle jsme už jeli po obrovské silnici a míjeli roztomilé obchody po pravé straně a po levé straně se táhlo Tasmanovo moře. 

Uculila jsem se a opřela si hlavu, zatímco jsem hleděla z okna. Za tiché hudby linoucí se z rádia jsme dojeli před restauraci se zahradou, kam jsme často jezdili. Ashton zaparkoval na parkoviště, kde stála známá auta bráchů a ostatních kluků. Během chvíle jsme už vešli do klimatizované místnosti restaurace kterou se táhla vůně pečených rajčat do salátů a čerstvé citronády. Servírka se na nás usmála, zatímco jsme šli přes celou restauraci a pak prošli obrovskými prosklenými dveřmi na terasu, kde se naše parta schovávala před ostrými slunečními paprsky pod velkými slunečníky. 

,,Konečně dorazil dům Irwin a Brooks.” zasmál se Michael.

,,Budu hádat. Ashton zase nestíhal.” řekl Calum.

,,Trefa, Calume!” zasmála jsem se a posadila se na volné místo vedle Kiany, která před sebou měla velký zmrzlinový pohár. ,,Hodně štěstí, Kian.” řekla jsem směrem k poháru.

,,Jím za dva, Lily. Neboj v klidu to zvládnu.” zasmála se. 

,,Ať si malej pochutná.” zachichotala jsem se. Kiana byla v sedmém měsíci těhotenství a Luke byl na miminko neskutečně natěšený. Hodně lidí jim říkalo, že jsou mladí, ale oni na to byli připraveni. Přece jen jim táhlo na 25 let, což je podle mě věk ve kterém si lidé v poslední době nejčastěji pořizují potomky. 

Luke se usmál a jemně Kian pohladil po obrovském bříšku. Otočila jsem se k Ashtonovi, který se posadil vedle mě a natáhl se pro hroznové víno, zatímco se o něčem bavil s Jaiem, který seděl naproti němu. Přemýšlela jsem, jak budou vypadat naše děti. Přece jen jsme s Ashtonem každý trochu jiný a každá dívka někdy zapřemýšlela nad tím, jak budou vypadat její potomci. Samozřejmě, že já po nich ještě netoužila, jen jsem nad tím občas přemýšlela.

,,Už máte vymyšlený jméno?” otočila jsem se ke Kianě, která se právě nečemu smála.

,,Po tatínkovi.” zachichotala se Kiana a podívala se na Luka. Ten jen pokrčil rameny a stydlivě sklopil pohled.

,,Lidi, poslouchejte. Musím vám něco říct.” řekl Ashton a já se na něho podívala, protože jsem neměla ponětí o čem mluví. On si mého pohledu všiml a jen na mě mrkl. ,,Před těmi pěti lety, když jsme byli na tour, tak by mě nenapadlo, že tady jednou budeme takhle všichni spolu sedět. Víte, myslím tím všechno, co se stalo. Jak Kiany těhotenství, tak koupení domu s Lily, prostě všechno. No tak řekněte, napadlo by vás před těmi lety, že se tohle všechno stane?” odmlčel se. ,,Ale já jsem za to neskutečně rád. Ani si nedovedete představit, jak jsem šťastný, že vás všechny mám, protože díky vám je můj život kompletní.”

Usmála jsem se a cítila jsem, jak mi vlhnou oči. Celý tento proslov byl neskutečně dojemný.

,,A proto jsem se rozhodl udělat tu nejdůležitější věc v životě,” řekl, zvedl se ze židle, kterou poté odsunul a otočil se ke mně. ,,Lily, neskutečně moc tě miluju. Jsi tou nejlepší věcí, která mě kdy potkala. Nedovedeš si představit, jak mám každý den hned lepší, když se ráno probudím a ty vedle mě ležíš. Za to, že je můj život tak dokonalý vděčím jen tobě.”

Cítila jsem, jak se mi první slza kutálí po tváři.

,,A proto jsem se rozhodl udělat další krok,” odmlčel se a sklopil pohled. ,,Lily Jane Brooks, vezmeš si mě?” zeptal se a z kapsy vytáhl krabičku, kterou otevřel a v ní zářil prsten. Ruka mi překvapením vystřelila k ústům a z očí se mi kutálely další slzy.

,,Ano, vezmu Ashi.” řekla jsem a on mi navlékl prsten.

,,Miluju tě.” zašeptal.

,,Miluju tě.” zamumlala jsem a políbila ho.