✓THEY HAVE PLACE IN MY LIFE | 5SOS & Janoskians [CZ]

dva

Během několika minut jsem došla k rozcestí, které vedlo do parku. Vyrazila jsem po něm a už jsem míjela známý rybníček a několik laviček. Došla jsem až na své nejoblíbenější místo, blízko vysokého stromu a posadila se. Vytáhla jsem skicák a tužky a začala malovat to, co vždy. To krásné okolí, ten pohled, který se mi naskytl. Přes lavičky okolo rybníku, rybník až po desítky stromů okolo a písečnou cestu. Musela jsem to tady malovat už nespočetkrát a stejně se mi to stále líbilo a bavilo mě to kreslit. Obrázek od obrázku jsem se dle mého názoru zlepšovala. Všechny jsem si doma zakládala do speciálního šanonu a často jsem je porovnávala. Začínalo se trochu stmívat, ale já přesto malovala dál. Už jsem se chystala ke stínování, když jsem uslyšela nějaké zvuky. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se. Nikoho jsem ale neviděla, a tak jsem se vrátila zpět k malování.

,,To je krásný.“ ozval se za mnou mužský hlas.

Vyskočila jsem z lavičky a otočila se. Srdce mi prudce bušilo.

,,Proboha, nemůžeš se takhle plížit!“ vyjekla jsem a přitiskla si skicák k sobě.

,,Promiň,“ pomalu se usmál. ,,Většinou tady nikoho nepotkávám.“ pokrčil rameny a obešel lavičku. Až teď jsem si všimla, jak je krásný. A že ho sakra znám. Hnědé kudrlinky mu trčely do všech stran z bandany, kterou měl obvázanou kolem hlavy. Stejně jako já. V té chvíli jsem si sáhla na hlavu a zjistila jsem, že jsem si zapomněla šátek sundat. Zrudla jsem a on se uchechtl.

,,Chodíš sem často?“ zeptala jsem se a dělala jakoby nic. ,,Ale máš pravdu, moc lidí sem nechodí.“ podívala jsme se do země.

,,Rád si sem zajdu, když mám čas. Ukážeš mi ještě prosím ten obrázek?“ řekl a natáhl ruku. Podala jsem mu skicák a sledovala ho, jak se usmíval, když si ho prohlížel.

,,Neumím malovat.“ řekla jsem.

,,Lhářko,“ zasmál se a vyplázl na mě jazyk. ,,Je to úžasný. Opravdu to tak všechno vidíš?“

,,Záleží na náladě,“ řekla jsem, když jsem si od něho brala skicák zpět. Ruce se mi třásly. ,,Chceš ten obrázek?“ zeptala jsem se, když jsem viděla, že mi neustále zírá na hrudník na kterém jsem držela skicák.

,,Ty bys mi ho dala?“ zeptal se a rozzářily se mu oči.

,,Jasně. Já jich mám doma dost.“ vytrhla jsem obrázek a podala mu ho. Když jsem mu ho předávala, tvářil se jako malé dítě, které právě dostalo bonbon po kterém celou dobu toužilo.

,,Jsi úžasná,“ usmál se a objal mě. Nečekala jsem to a chviličku mi trvalo než jsem si uvědomila, co se vlastně děje. ,,Mimochodem, jsem Ash.“ podal mi ruku, když se odtáhl.

,,Já vím, kdo seš. Já jsem Lily.“ usmála jsem se.

,,Nechováš se jak většina holek, které mě znají,“ když řekl ,,znají“, naznačil ve vzduchu uvozovky. ,,Když mě nebo kluky vidí, ječí jak pominuté. Zatímco ty tady klidně stojíš,“ rozesmál se. ,,Je to uklidňující.“

Usmála jsem se a v tu chvíli se rozeřval můj mobil. A hádejte, co to bylo. Samozřejmě, že písnička od 5SOS, kterou nedávno vydali. Rychle jsem sáhla pro mobil a vyhnula se pohledu Ashe, který se znovu tiše uchechtl. Jai – svítilo na obrazovce.

,,Ano, bratříčku?“ pronesla jsem trochu naštvaně.

,,Kde jsi?“

,,Už jdu domů, proboha,“ řekla jsem a vypnula hovor. ,,Budu muset jít, ráda jsem tě poznala.“ usmála jsem se a vzala si batoh.

,,Já tebe taky. Jakej máš twitter?“ zeptal se. Na kousek papíru jsem napsala @JollyLilyB a podala mu ho. ,,Děkuju.“

,,Nemáš zač.“ usmála jsem se, otočila se a pomalu odešla. Nemohla jsem tomu uvěřit. Potkala jsem kluka ze kterého jsem byla pěknou dobu paf. Bavila jsem se s ním. A dala jsem mu svůj twitter. Celou cestu domů jsem si to celé setkání přehrávala v hlavě a muselo to na mně jít vidět, protože když jsem vstoupila do obýváku, Luke se na mě podíval a zeptal se.