Jak jsem tě poznala

Hovor pohled t/j

Došla jsem domů. Z brašny si vytáhla notebook s knihou. Notebook uklidila do pracovny. Vzala si knihu lehla si na gauč v obývacím pokoji a začala si znovu číst. Ale ve čtení mně pořád vyrušovali myšlenky na Toma. "Proč jsem si ho nevšímala? Mohla jsem poznat že je to on podle hlasu. Ale ne já si musela víc všímat knížky." Řekla jsem si pro sebe nahlas. "Já nemůžu... musím mu zavolat, ale teď je moc brzy. Před chvílí odešel kvůli hovoru s někým koho neznám, na tom nezáleží. Potom mu zavolám." Pomyslela jsem si.

Jenomže to by  nebylo tak jednoduché. Snažila sem se začíst se do knihy, ale nejde mi to. Neustále myslí na ty jeho oceánově modré oči. Na ten jeho nádherný nenucený úsměv. "Teď si budu vyčítat že jsem tě potkala, jsem ráda ale, nemůžu na tebe přestat myslet." Řekla jsem opět nahlas.

Vchodové dveře se otevřeli a vyšla z nich dívka. "Ahoj" Řekla a začala si zouvat boty. "Ahoj Ali" Ali je moje spolubydlící a také nejlepší kamarádka. "Tak jak bylo dneska?" Zeptala jsem se zvědavě. "Na brigádě zase nuda. Máš štěstí že tě tenkrát vzali. Taky bych brala volno o víkendech." Řekla Ali. Musela jsem se prostě zasmát. "Hej nesměj se!" Pokřikla Ali, ale smíchu se také neudržela. 

"Jak jsi se dnes měla ty?" Zeptala se mě. "Jo dobrý, v kavárně byla nuda." V tu chvíli jsem se přestala smát a opět začala myslet na Toma, na jeho úsměv a jeho hluboké oceánově modré oči. Bylo jasné že jsem lhala. Je to moje nejlepší kamarádka ta to přeci pozná. Začala jsem si lehce kousat ret, to byla chyba. "Nelži mi! Kdyby v kavárně byla nuda tak si nekoušeš ret. Že jsi někoho poznala." Řekla Ali a kamarádsky mně šťouchla do ramene. T/j si nevšimnula že jí z tašky vypadl lísteček s telefonním číslem od Toma. 

Nenašla bych ho kdyby si ho Ali nevšimnula. "Ale ale copak to tu máme?" Ali sebrala vzkaz a začala se smát. Když jsem se ji ho snažila vytrhnout z ruky tak mi s ní uhnula. Oproti Ali jsem byla moc malá, boj byl marný. Nechtěla jsem aby se papír roztrhl. "Ali prosím dej mi ho." Řekla jsem prosebným hlasem. "Tak od koho to je? Řekneš mi to nebo si to zjistím sama?" Ali mi začala vyhrožovat. Obě máme rády Harryho Pottera, takže není těžké moji kamarádku obelhat. "Hele není to Daniel Radcliff?!" Křikla jsem a ukázala ven z okna. "Co kde?!" Přiběhla k oknu a já ji stihla vytrhnout z ruky vzkaz.

"Promiň spletla jsem se." Usmála jsem se a utíkala do pokoje. "Ty jedna jen počkej!" Začali jsme se obě smát. "Dobře tak počkej jenom mu zavolám!" Okřikla jsem kamarádku a chtěla se z odpovědi co nejdéle vykroutit. 

Sedli jsme si společně na moji postel. Začala jsem zadávat do telefonu číslo, tak aby číslo Ali neviděla. "Hej neschovávej to!" Okřikla mně kamarádka a začala se smát. Mobil začal vyzvánět. Dala jsem ho na hlasitý odposlech, aby jsme Toma obě dobře slyšeli. Tom hovor zvedl. "Tome?" Řekla jsem a kamarádka hypnotizovala displej telefonu. "Ano? promiň v tom zmatku v kavárně jsem se tě nestihl zeptat na jméno." Dodal Tom.

"Jmenuju se t/j." Kamarádka na mně udiveně zírala, protože podle hlasu poznala že se jedná o Toma Feltona. Přesně o toho o kom neustále dokola mluvím. Nevěřila vlastním uším. Pusu měla dokořán a nebyla schopna se ani pohnout. "Nechceš se někde sejít?" Zeptal se mě natěšeně. "Ráda." Odpověděla jsem s úsměvem na tváři. " Tak ve čtyři u kavárny? Pokud se ti to tedy hodí." "Perfektně, budu se těšit." Začala jsem se usmívat ještě víc, mezi tím moje kamarádka byla jako zkamenělá. Vypadala jako by viděla baziliška přes zrcátko jako Hermiona v Harry Potterovi a tajemné komnatě. "Dobře tak ve čtyři, zatím se měj t/j, Ahoj." Z jeho hlasu šlo slyšet že má radost i přes hovor. "Pa" Rozloučili jsme se a hovor ukončili.

"Ali jsi v pohodě?" Měla jsem o kamarádku starost. "Děláš si legraci? Ty jsi potkala Toma Feltona a chováš se takhle?" "Jak se chovám?" Zeptala jsem se udiveně. "Proč neskáčeš tři metry vysoko? Ty jdeš na rande s Tomem Feltonem! S tím Tomem Feltonem o kterém neustále mluvíš!" Ali po mně skočila a objala mně. Byla jsem z její reakce dosti zaskočená. Čekala jsem že bude naštvaná.