Jak jsem tě poznala

Nehoda pohled t/j

Jsem na zemi, tak jak jsem čekala. Ale co jsem rozhodně nečekala je, že se nemůžu zvednout. Mám něco s nohou. Doplazila jsem se na kraj cesty, aby jsem ostatním nevadila v cestě, a vytáhla si telefon z kabelky. 

Rychle jsem si našla Tomovo číslo, byl to první člověk co mně napadl kterému bych mohla zavolat. A myslím si, že jediný co právě bude mít čas. 

Tom hovor zvedl

Tom: T/j? jsi to ty? Stalo se něco?

Tohle mně dostalo. Tolik starostlivých otázek naráz. Tohle mi prostě vykouzlilo úsměv na tváří, bylo roztomilé poslouchat ten jeho ustaraný hlas, jak o mně má starost. 

T/j: Ahoj...Tome mám jeden menší problém...

Tom: Co se stalo?

T/j: Šla jsem ke kavárně, uklouzla a asi si udělala něco s nohou. Nevím komu jinému zavolat, je mi to fakt hloupý...¨

Tom: Ne v pohodě hned jsem tam. 

T/j: Dobře...Děkuju Tome.

Ukončila jsem hovor, a snažila se nesoustředit na nohu a na mráz. Seděla jsem přímo na sněhu který je všude okolo. Noha mně bolí a nemůžu se se zvednout. Jediné co můžu právě dělat je čekat na Toma.

Po asi pěti minutách jsem ho v dálce zahlédla. Zamávala jsem mu, aby zjistil kde jsem. Když si mně všiml přidal do kroku, protože zjistil že sedím na promrzlé zemi. 

"Panebože t/j co se stalo pojď pomůžu ti." Řekl a začal mně zvedat. "Ahoj taky tě ráda vidím. Hele šla jsem a uklouzla jsem. Nemůžu na tu nohu vůbec došlápnout." Tom jenom vzdychl. Popadl mně jako když nic nevážím, a donesl na nejbližší lavičku. 

"Děkuju." Poděkovala jsem, ale Tom mně nevnímal. Protože si vytáhl mobil z kapsy a začal kdo ví komu volat. Na jejich rozhovor jsem se nesoustředila, může to být něco osobního. Tom se ke mně otočil. "Chvíli tu musíme počkat, dojedeme do nemocnice. Jede pro nás jeden můj kamarád." 

"Děkuju ti moc." Začala jsem se natahovat pro objetí a Tom taky přišel. Jsem mu nesmírně vděčná. "Omlouvám se ti, už takhle máš dost starostí a teď mně ještě zachraňuješ." "Ale prosím tě to nic není." Sedl si vedle mně na lavičku. Vyprávěl mi co dneska dělal v práci. 

Po deseti minutách na parkovišti zastavilo auto, a z něj vylezl Tomův kamarád který má namířeno za námi. 

Nevím jak se jim to podařilo ale dostali mně do auta, a odvezli do nemocnice. Po cestě jsem si společně všichni povídali. Zastavili jsme u nemocnice. Tom mi pomohl z auta ven, a jeho kamarád odjel. Zřejmě zaparkovat. 

S Tomem jsme dorazili do čekárny, kde se na něj vrhl dav lidí, co si nás společně fotili. Oba jsme dělali jako když tam nejsou. Občas jim Tom řekl ať jdou otravovat někoho jiného. Chvíli jsme si povídali když to bylo možné. 

Přišla na mně řada, Tom mi pomohl dokulhat až do ordinace, kde se mnou také zůstal. Nevím ani proč. Zda je to kvůli těm lidem a nebo zda o mně má takový strach.