Willow jenom pozorovala jak jsem natěšený. Koukala na mně s vyplazeným jazykem a psím úsměvem. "Will chápeš to? Ona zavolala! Nevěřím tomu!" Pokřikl jsem na fenku co ležela na posteli, a pozorovala mojí radost. Mám obrovskou radost, začal jsem z toho až skákat po pokoji. "Dobře dobře musím se uklidnit. Nádech výdech Tome." Podíval jsem se na sebe do zrcadla a začal se zhluboka nadechovat a vydechovat.
Co si mám na sebe vzít? Mám se obléct formálně nebo normálně? Já nevím poraďte mi někdo prosím. Co budu dělat. Budeme v kavárně nebo venku mám vzít Willow sebou? vezmu ji sebou alespoň se proběhne a t/j ji lépe pozná. "Doufám že se mnou nechce jít jenom kvůli tomu že jsem slavný a mám peníze, víme moc dobře jak to bylo posledně." Řekl jsem na hlas. Koukl jsem se na Willow, ale ta si mne nevšímala, pouze rozkousávala hračku, co sebou pořád tahá.
"No nic Tome zpět do práce co si vezmu na sebe?" Řekl jsem si opět pro sebe nahlas, a přišel ke skříni co je v pokoji. Vždy když přijedu tak mám již něco připraveného ve skříni. Otevřel jsem ji a začal hledat. Našel jsem oblek, střih, barva, prostě všechno na něm miluju. "Půjdu formálně v tomhle obleku určitě zazářím." Začal jsem opět mluvit nahlas. "Willow od kdy trpím samo mluvou?" Zeptal jsem se fenky co právě amputovala plyšákovi hlavu. "Ok tebe se radši ptát nebudu." Zasmál jsem se zasmál.
Mám ještě dost času, ale i tak radši příjdu dřív než pozdě. Začal jsem se převlékat do obleku. "Možná až moc formální nevadí." Podíval jsem se do zrcadla a začal na sebe dělat vtipné obličeje. Začal jsem se smát, Willow mi začala věnovat pozornost. Plyšák byl roztrhaný po skoro celé posteli. Ke všemu po mě začala skákat. "Willow dost! mám oblek." Willow mně poslechla, sedla si na zem a pořád vrtěla ocasem.
Podíval jsem se na hodinky. "Willow děkuju, ty jsi jako můj budík." Popadl jsem vodítko, a peněženku kterou jsem si strčil do kapsy. Blízko hotelu byl obchod s květinami. Koupil jsem tam jednu růži. Byla krásná, a dívka které jí chci dát ještě hezčí. Nemůžu ji dostat z hlavy. Potkal jsem už hodně dívek, ale tahle je prostě jiná. Jo, nevěnovala mi pozornost, ale možná je to tak lepší. Alespoň po mně neskákala a nechtěla fotku s autogramem jako ostatní. Třeba si se mnou chce vyjít protože mám peníze, ale možná taky ne. Důvodů může být víc, ale radši nechci hádat.
Právě jsem na cestě ke kavárně. Potkal pár fanoušků se kterými jsme udělali fotku. Jo focení mám rád, ale třeba momentky na pláži. Tohle mi leze už krkem. Všichni chtěj fotku jenom proto aby se tím mohli vychlubovat. Asi nechápu že to není zrovna tři krát příjemný. Nejlepší jsou ty fanoušci co příjdou a třeba se se mnou obejmou zeptají se mě jak se mám, pohladí Willow když ji mám sebou, a odejdou. Ale přiznejme si to kdy se to naposled stalo. No naposled asi před měsícem, ale i tak.
Už jsem skoro u kavárny, už je hned za rohem. Willow začne brzdit. Nevnímal jsem to a šel dál. Někdo byl za rohem nevšimnul jsem si ho nebo jí? Vrazili jsme do sebe a...
ČTEŠ
Jak jsem tě poznala
FanfictionT/j je obyčejná dívka kterou náhodou vzali do jedné módní značky "Vogue". Je ohromným fanouškem Harryho Pottera. Jednoho sobotního rána se vydá do kavárny, kde potká muže svých snů. T/j mu ale nevěnuje moc pozornosti a muž bez rozloučení odejde. Jed...