setkání 2 pohled t/j

312 18 3
                                    

Scházím schody. Vyšla jsem ven, kavárna je jen za pár rohy. ještě pár kroků už je to za rohem. Podívám se do mobilu na čas a zrychlím. Dojdu až k rohu a do někoho vrazím. Začala jsem padat, ale někdo mně chytil. Byl to Tom. "Jsi v pohodě?" Optal se mně. "Jo." Odpověděla jsem mu, věnovala úsměv. Navázali jsme oční kontakt. Začala jsem se červenat. Tom si toho všimnul a začal taky. "Jdeme?" Prolomil ticho, a podrbal se ve vlasech. "Jasně." Vydali jsme se na cestu. Už jsme chtěli jít, ale v cestu mi zatarasila Willow.

 "Willow." Začala jsem se smát. "Můžu si jí pohladit?" Zeptala jsem se. "Jasně, se ani neptej." Usmál se na mně. Začala jsem ji drbat za uchem. Podala mi packu, Oba s Tomem jsme se zasmáli. "Má tě ráda." Řekl Tom který si pomalu k nám klekal. Tom Willow taky podrbal. "Už jsem ti říkal jak ti to sluší?" V tu chvíli jsem znovu zrudla a snad ještě víc než před tím. "Děkuju, taky nevypadáte špatně pane Feltone." Zasmáli jsme se.

Vydali jsme se tedy na cestu. "Máš hlad? Já jenom jestli se někam půjdeme najíst nebo jestli se jenom projít." Řekl nervózně Tom. "Šla bych se jenom projít hlad nemám, jestli nevadí." "Jasně že nevadí." Tom zněl pořád nervózně. "Uvolni se, seš nějakej nervózní, klid." Zasmála jsem se. Tom zčervenal. 

"Vypadá to trapně že?" Zeptal se mně. "Ne jsi celkem roztomilý." Odpověděla jsem mu. "Bože on je tak roztmilý když se červená. Počkat on se červená a kvůli mně. Ne že to neznamená to co si myslím." Pomyslela jsem si. Nemohla jsem z něj spustit oči. Ten jeho oblek bože tenhle úplně žeru. Ty jeho oči jak k tomu obleku ještě ladí. A co už úplně jak se červená. Není nic roztomilejšího než když se kluk červená.

Celou cestu vedle nás Willow šla a pozorovala nás. Došli jsme až na most, kde bylo vidět osvícené skoro celé město. Jediné co nám svítilo na cestu bylo pár lamp které jsou na mostě. Začala nás podeplouvat loď. Zatroubila a já se lekla. "aaa" Lekla jsem se a málem upadla, protože jsem neudržela balanc. Ale Tom mně chytil. "Jsi v pohodě?" Optal se mně? "Jo." Zasmála jsem se. 

Užívali jsme si krásného výhledu. Z hlubokých myšlenek mně, ale rozhodila Tomova ruka která mi přistála na rameni. V tu chvíli mi ztuhla krev v žilách. Nevěděla jsem co mám dělat, srdce mi bušilo o sto šest. Tak jsem udělala první věc co mně napadal. Podívala jsem se na něj, a položila ruku na tu jeho. Oba jsme na sebe zírali. Navázali jsme oční kontakt. Byl to strašidelný ale zároveň krásný moment. 

Začala jsem mít divný pocit, že nás někdo sleduje. A bylo tomu tak. Paparazi jsou opravdu všude. Ani jsme nestihli zaznamenat, že nás někdo fotí, a už utíkal pryč. "Hej!" Zakřičel Tom. Bylo ale pozdě ať už to byl kdokoliv byl pryč. V tu chvíli jsme oba s Tomem začali být nesví. Už jsme před očima viděla ty články "Tom Felton a jeho nová přítelkyně." Neříkám že se mi ta myšlenka nezamlouvá, ale není to příjmné.


Jak jsem tě poznalaKde žijí příběhy. Začni objevovat