Jak jsem tě poznala

Nehoda pohled Toma

Už se blížím. začnou mi chodit upozornění, že mi někdo píše. Třeba to je t/j tak se podívám. Vytáhl jsem mobil  z kapsy a je to přesně tak jak jsem si myslel byla to t/j. T/j mi vzápětí začala volat tak jsem to samozřejmě zvedl.  

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tom: T/j? jsi to ty? Stalo se něco?

Tohle mně dostalo. Tolik starostlivých otázek naráz. Tohle mi prostě vykouzlilo úsměv na tváří, bylo roztomilé poslouchat ten jeho ustaraný hlas, jak o mně má starost.

T/j: Ahoj...Tome mám jeden menší problém...

Tom: Co se stalo?

T/j: Šla jsem ke kavárně, uklouzla a asi si udělala něco s nohou. Nevím komu jinému zavolat, je mi to fakt hloupý...¨

Tom: Ne v pohodě hned jsem tam.

T/j: Dobře...Děkuju Tome.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přidal jsem do kroku, aby na mně t/j tak dlouho nečekala. 

Po zhruba pěti minutách jsem t/j zahlédl v dálce, jak na mně mává. Zahlédl jsem ji a přidal do kroku ještě víc. Protože jsem zjistil, že sedí na promrzlé zemi.

Došel jsem k t/j a když ji viděl, tak se můj strach o ní zvýšil. "Panebože t/j co se stalo? pojď pomůžu ti." Začal jsem ji zvedat z té studené země, aby nenastydla. 

"Ahoj taky tě ráda vidím." Řekla sarkasticky. V tu chvíli mi došlo, že to nebude tak vážné. "Hele šla jsem a uklouzla jsem. Nemůžu na tu nohu došlápnout." Řekl a sykla malinko bolestí.  Donesl jsem ji na nejbližší lavičku. 

"Děkuju." Pomalu jsem to ani nezaregistroval, protože jsem v tu chvíli vytáhl mobil a vytočil svého kamaráda. Po chvíli dohadování odvozu, jsem došel k t/j. "Chvíli tu musíme počkat, dojedeme do nemocnice. Jede pro nás jeden můj kamarád."

"Děkuju ti moc." Začala se natahovat pro objetí, já jsem samozřejmě neodmítl a natáhl se pro něj. 

 "Omlouvám se ti, už takhle máš dost starostí a teď mně ještě zachraňuješ." Byl jsem z jedné stránky rád, ale z té druhé už ne. Mám o t/j strach, ale jsem rád, že s ní můžu trávit čas a pomoct ji. "Ale prosím tě to nic není." Sedl jsem si vedle ní. Povídali jsme si o mojí práci. 

Po deseti minutách na parkovišti zastavilo auto, a z něj vylezl můj kamarád který má namířeno za námi.

Společnými silami jsme dotáhly t/j do auta. Donést ji k autu bylo snadné, ale do auta už bylo obtížnější. I tak se nám podařilo. 

Po cestě jsem si společně povídali. Zastavili jsme u nemocni. Pomohl jsem t/j ven z auta, mezi tím co můj kamarád jel zaparkovat. 

Pomohl jsem t/j do čekárny. A stalo se přesně to co jsem očekával. Vrhl se nás dav lidí, neustále si nás fotili i bez svolení. Snažili jsme se chovat jako, že tam nejsou. Občas to bylo obtížné když nám ty  kamery cpali snad všude. Když to bylo možné tak jsme si povídali. Když nás otravovali tak jsem je poslal pryč. 

Konečně přišla řada na t/j. Samozřejmě jsem ji pomohl do ordinace. A zůstal jsem tam i s ní. Chci vědět co jí je. A co když bude potřebovat pomoct.