Jak jsem tě poznala

měsíc odjezdu

A/N: už to nebudu dělat na oba pohledy. Takhle bychom se nikam nedostali.

---

Ráno jsem se probudila a byla v posteli už sama. Tomův včerejší tah jsem vůbec nečekala. Trochu mně to i děsí, ale zároveň ne. Cítím se s Tomem v bezpečí, ale zároveň nervózní. 

Jdu si udělat snídani, ale jak tak koukám Tom mi ji už připravil. Je  připravená na stolku naproti posteli. Vedle postele leží ještě stále spící Willow.

Bože takhle to půjde každý den? Ráno se probudím a snídaně tu na mně bude už čekat? Dokážu se o sebe postarat. Mám jenom zlomenou nohu, můžu si udělat jídlo. 

Nasnídala jsem se, převlékla jsem se, a udělala tak nějak základní hygienu. Mezi tím se Willow probudila a pronásledovala mně při každém kroku.

Willow se mnou trávila prakticky celé dny. Byly jsme spolu od rána do večera.

Takhle to šlo každé ráno od pondělí do pátku.

Ráno na mně pokaždé čekala snídaně, Tom odpoledne přišel. Koukali jsme spolu na filmy a seriály. Uvařil večeři, někdy jsme se šly i projít a koukat na západ slunce. Víkendy jsme trávili taky společně. Pořád jsme byly spolu...

Takhle to šlo čtyři týdny,  čtyři týdny které pro mně nebyly dost dlouhé. Moje city k Tomovi se dost změnili. Jsme kamarádi, ale stále mám u vnitř sebe něco co mi říká, že chci být něco víc. Ale přeci jen známé se krátce.

- neděle 15:38

"Kdy je odjezd?" Slyším Toma mluvit do telefonu z jiné místnosti.

Po chvíli za mnou přišel přisedl si ke mně na gauč a začal civět do země.

"Děje se něco?" Přisedla jsem si blíž a začala ho hladit po zádech.

"Jo... já jenom... musím odjet kvůli natáčení." A je to tu je to jakoby někdo vzal nůž a bodl mně do srdce. Nechce se mi odcházet.

"A je mi jasný že se ti se mnou nebude chtít jet..."
Počkat co vážně si myslí tohle?

"Děláš si srandu? Jela bych ráda ale nemůžu si to dovolit." Jsem ráda, že jsme si s Ali mohli dovolit to bydlení natož tohle.

"S tím si starosti nedělej. Ber to jako dárek k Vánocům." "Tome to opravdu nejde." "T/j prosím." Zase na mně dělá velký oči, ví moc dobře, že neodolám a řeknu ano. "Tome..." Chytil mně za ruce. "No tak dobře." Povzdechla jsem si. "Ano! Ano! Ano!" Začal skákat radostí. "Paříž už čeká." "Počkat co?!"

---

Druhý den jsme si sbalili, a ještě ten den odjeli.

Paříž je doslova kouzelná. Je to město lásky, jsem tu s kamarádem ke kterému chovám určité city to nemůže dopadnout dobře.

Nohu už mám v pořádku, pořád trochu bolí, ale už nemusím mít berle.

Udělali jsme si spolu i s Willow menší procházku po Paříži. Večer jsme Willow nechali na hotelu a šly se podívat na Eifelovku. Opakuji na Eifelovku večer když je rozsvícená. Jenom doufám, že neudělám nějakou hloupost.

---

Vyjeli jsme pár výtahy nahoru. Je od tud krásný výhled na téměř celou Paříž. Tom se mi zdá ale nějaký nervózní.

"Tome jsi v pohodě?" "Jo, proč by ne?" Třásl se mu hlas, něco se prostě děje. "Tome můžeš mi to říct dobře?" Povzdechl si a spustil. "T/j nechci tímhle nějak skazit nějak naše přátelství, ale za dobu co u mně jsi jsem si ti strašně oblíbil...a asi k tobě něco cítím. Nejsem si jistý zda se dá říct tohle o tobě..." Všechno se zastavilo, můj mozek, můj dech, všechno.

Tom vypadá trochu zděšeně a nervózně, na moji odpověď čeká už dlouho.

Nemůžu ho už nechat čekat dál...

Přišla jsem blíž a něžně ho políbila.

Tom celý zrudl a zasmál se.

Pevně jsem ho objala a znovu se podívala na Paříž. Tom udělal to samé. "Budu to brát jako ano." Řekl a dal mi pusu na hlavu.

A/N: ok nechápu moc co jsem právě udělala, ale dobře 😃. Užívejte prázdniny uvidíme se u další kapitoly.