Jak jsem tě poznala

Paříž

Jsme pár dnů v Paříži a je to tu doslova kouzelné. Navštívili jsme spolu rovnou několik míst jako třeba muzeum Louvre. Ale o momentu co se stal na Eiffelovi věži jsme nemluvili, a ani se neopakoval. 

Myslel to tedy vážně? Byl to jen žert? Trávíme spolu čas ale, je to teď jiné... Nevím zda jsme kamarádi a nebo něco víc. Bojím se ho zeptat. Bojím se že, by se mnou už nepromluvil ani slovo. 

našeho pokoje se otevřeli do kořán a z nich vylétl Tom s velkým úsměvem na tváři. Sedl si vedle mně na pohovku a spustil. "Ahoj t/j neuvěříš co se dneska stalo. Něco se pokazilo na scéně a týden mám volno!"  Vychrlil to ze sebe tak rychle že, jsem ho nebyla schopná pochopit.

"Počkej, počkej, počkej. Prvně, ahoj. Za druhý, cože? Slyšela jsem dobře že, máš TÝDEN volno?" Schválně jsem to slovo týden zdůraznila aby, jsem se ujistila zda jsem slyšela dobře. 

Tom pouze na souhlas zakýval hlavou.  "Aaaa to mám radost." Zajásala jsem a objala ho. On mně objal zpět ještě pevněji. Odtáhli jsme se od sebe a Tom znervózněl. 

"Děje se něco? Udělala jsem něco špatně?" Zeptala jsem se ustaraně. Tom si oddychl a spustil. "Měli by jsem si promluvit." 

V tu chvíli jsem se zarazila a znervózněla taky. Co jsem udělala špatně? On mně tu chce nechat a odletět beze mně a nechat mně tu? To je asi blbost, to by neudělal...nebo jo? 

Sebrala jsem všechnu odvahu a zeptala se. " O čem? Je vše v pořádku?" "Měli by jsme si promluvit o tom co se stalo na Eiffelovi věži?" "Proč?" Nevím ani proč jsem to řekla. Vychrlila jsem to ze sebe bez přemýšlení. "Pro tebe to nic neznamenalo?" 

Tady mi došlo co jsem řekla. Zranila jsem jeho city bez toho abych chtěla. "Ne to ne-" "Tak proč?" Zeptal se ustaraně. Slzy se mu hrnuli do očí. "Já prostě nevím zda jsi to cítil stejně jako já dobře ? " 

Tomovi se  navrátil úsměv na tvář. Podívali jsme se jeden druhému hluboce do očí. "Vážně jsi to tak myslel ? " "Neměl bych snad? " Řekl s úsměvem.  Tom mně chytil za tváře, naše rty se opět začali přibližovat do doby než se zas a znovu spojili v dlouhý láskyplný polibek.

Po chvilce jsme se odtrhli. "Myslím že, tohle ti asi odpoví už samo, co k tobě cítím." 

Nenapadlo mně nic jiného než po něm skočit a obejmou ho. Tom se zasmál a objal mně zpět. 

Je to oficiální. Jsme spolu. Jsem ráda že, ke mně Tom city které mám já opětuje.

Tom mi začal vyprávět co se stalo dnes na scéně. Celou dobu jsem ho poslouchala. Baví mně Toma poslouchat když vypráví. Nejvíc mně ale, baví jeho historky z natáčení. Celou dobu mlčím a jen poslouchám. Stejně jako teď. 

Ležíme spolu na gauči. Hlavu mám položenou na jeho hrudi a slyším tlukot jeho srdce. Tom mně drží v jeho náruči a vypráví. 

Cítím se s ním v bezpečí, šťastná, nedokážu to ani popsat. 

Po jeho dlouhém ale, moc pěkném povídání jsme se šly projít. Najedli jsme se v blízké restauraci. 

Celou cestu mně držel za ruku a držel se blízko u mně. 

"Co se tak usmíváš pořád?" Zeptal se. "Pořád mně chráníš. Koukáš na kluky okolo a doslova je vraždíš pohledy." Oba jsme se zasmáli. "Musím si chránit co je moje přeci." Hravě jsem ho praštila do ramene. "dokážu se o sebe postarat." Dala jsem ruku v bok, nafoukla tváře a hrála uraženou.

"Ale no tak." Řekla začal mně lechtat. "Hej! Přestaň!" Zakřičela jsem se a smála se. Snažila jsem se utéct ale, Tom mi byl neustále v patách. Dostala jsem se až k hotelu a vběhla dovnitř. Recepční na mně začali pokřikovat ale, já jim nerozuměla. Když se Tom dostal do hotelu tak všechny ujistil že, je tu se mnou. 

Já mezi tím seděla pod dveřmi na chodbě před naším pokojem. Tom se po chvíli objevil na chodbě. "Dobrý den paní. My se známe?" Usmál se. "Haha hrozně vtipný pane Feltone." Řekla jsem a protočila oči. "Nedělej to." "Co?" "Ty víš moc dobře." Otevřel dveře od pokoje, vzal mně do náruče a vešel dovnitř.

"Tome! Proboha já umím chodit." "Mhm." Odnesl mně až do pokoje a bylo mi hned jasné co chce dělat. 

Položil mně na postel, lehl si vedle mně a pevně mně objal. 

Že by Tom byl fakt jiný? Čekala jsem že, udělá něco jiného. 

Objala jsem ho zpět. Po chvíli jsme oba usnuli.