Different but same World

-33-

Druhý den ráno vlastně ani nemělo smysl se dívat po Paige. Byla jsem si stoprocentně jistá, že nepřijde. Ani já bych v takové situaci nepřišla. Znala jsem ji moc dobře na to, abych věděla, že se potřebuje sama srovnat.

Procházela jsem znovu jako každé ráno bezmyšlenkovitě chodbou a poslouchala písničky. Radši jsem se ani nerozhlížela, protože jsem se bála, že bych mohla narazit na Chrise Harpera a jeho kámoše, kteří by o mně určitě něco rádi řekli.

Sedla jsem si do prázdné lavice a na židli raději položila tašku. Tuhle hodinu jsem většinou mívala společnou s Paige.

Začala jsem si čmrkat různý kraviny do sešitu a dopisovat si úkoly. Najednou obvyklý šum ve třídě zmlknul.

Zvědavě jsem se podívala.

Třídou kráčela Paige. Hlavu vztyčenou. Jako vždy vypadala skvěle. Dneska měla dokonce sukni a kratší tričko, vlasy měla vyčesané a na očích sluneční brýle. Asi pro efekt, protože, když procházela kolem třídních blbců - jak jsem je s oblibou nazývala - sundala si je.

Tašku jsem shodila na zem a čekala až si přisedne. Všichni z toho byli trochu vykolejení, protože asi nikdo nečekal, že dneska přijde do školy.

,,Čau," pronesla jsem zmateně.

,,Nebudu tím, čím mě chtějí mít. Nebudu chudinka, co se schovává doma," prohlásila Paige dost zřetelně na můj výraz.

Usmála jsem se, ale už teď se obávala, jak bude celý den probíhat.

----------

Bylo za pět minut osm a já jsem rychle parkoval u školy. Možná to dneska stihnu. Bohužel náhoda byla taková, že jsem dneska měl hodinu až ve třetím patře.

Stihnul jsem jen rychle doběhnout ke skříňce a začalo zvonit.

Ty tři patra mi daly zabrat. Schody jsem bral po dvou a snažil se vzpomenout, ve kterých dveřích je literatura.

Rychle jsem tam vtrhnul bez klepání, ale bylo pozdě. Všichni se na mě podívali. 

,,Omlouvám se, zaspal jsem," řekl jsem učiteli a automaticky si chtěl sednout do první lavice. Bohužel byla obsazená, takže jsem se komicky seknul na místě a rozhlížel se po zbytku třídy.

Zastavil jsem se pohledem na poslední lavici, ve které seděla Mia. Pousmál jsem se nad její zasněným pohledem, který směřoval z okna. Uvědomil jsem si, že pořád ještě stojím vepředu.

Rychle jsem se rozešel tím směrem a sednul si před ní a Paige. 

Paige?

Nechápavě jsem se otočil a sjel ji překvapeným pohledem.

,,Nějakej problém Marksi?" zeptala se jedovatě. Možná proto jsem ji nikdy neměl rád. Odsuzovala mě dřív, než jsem kdy stačil cokoliv říct.

,,Nic, jen že jsi dobrá," snažil jsem se napravit reputaci, ale vyznělo to hůř, než jsem si myslel. Mia překvapeně zvedla obočí a Paige vypadala, že bude ještě víc jedovatá, jestli ještě promluvím.

,,Tím myslím, že jsi dneska přišla do školy, jakože tě obdivuju... No to zas ne, ale myslím, že to vůči tobě nebylo fér - celá ta věc," snažil jsem se mluvit, ale měl jsem pocit, že to víc a víc zhoršuju.

Mia se podívala zpět na sešit a tvářila se neutrálně. Paige vypadala, že trochu vychladla.

,,Marksi! Chcete k tabuli?" zeptal se jedovatě učitel.

Co proti mě všichni mají?

----------

,,Myslel to dobře," zastávala jsem se Adama.

,,Prosimtě, ani nevíš, kdo to je. Je to strašnej idiot!" prskla naštvaně Paige.

,,O to líp, že se tě zastává, ne?" snažila jsem se mluvit nezaujatě.

Paige se zamyslela a dál k tomu nic neřekla. Adam zatím povídal u tabule různý bláboly. Když se vrátil už se na nás neotáčel.

,,Doufám, že máš pořád vypnutý zprávy?" zeptala jsem se tiše Paige.

,,Ne, včera večer jsem se sebrala, snědla skoro všechno jídlo od tebe a začala odepisovat. Většina z nich pak trapností ani neodpověděla," usmála se spokojeně.

,,Bude to těžký," poznamenala jsem vážně. 

,,To bude, ale je lepší se tomu postavit. Navíc mám lidi na svý straně," usmála se na mě.

,,Vždycky!"

Hodina ubíhala doopravdy pomalu. Učitel nám stihnul zadat i esej, ale měli jsme ji odevzdávat až tak za měsíc, takže jsem to zatím nechala ležet v zápisníku.

,,Ještě si to musím jít vyřídit s ním," poznamenala Paige a začala si balit věci.

,,No, já jsem ti to včera zapomněla říct, ale včera po škole jsem jeho a jeho kámoše viděla, jak se baví o tobě a pořád ukazují něco do telefonu..."

Paige se na mě otočila celým tělem a do vlasů si zasunula sluneční brýle.

,,Tak trochu jsem k němu přišla a vrazila mu facku."

,,Jen tak?"

,,Jo, nakráčela jsem mezi ty idioty, stoupla si před něj a vrazila mu facku... No a potom ho ještě kopla," zašeptala jsem.

,,Ty jsi kopla Chrise Harpera do rozkroku?" zeptala se šokovaně Paige.

,,No, dalo by se to tak říct, takže kdyby náhodou byl naštvanej, tak je na mě."

Paige mě objala: ,,Jsi ta nejlepší kámoška! Ještě, že jsi za mnou tehdy šla. Nevím, co bych bez tebe dělala," zašeptala mi trochu zlomeným hlasem do vlasů. Tím hlasem, který celý den skrývala.

----------

Stál jsem zdeptaně na chodbě a hleděl na lidi kolem sebe. Poslední dobou jsem měl nějak až moc dobrou náladu a zase jsem to potřeboval vyrovnat tou špatnou. A dnešek byl očividně ideální. Díval jsem se na druhou stranu chodby, kde se sestra oblizovala s Georgem.

,,Čau," pronesl Nick vedle mě.

,,Nazdar."

,,Zase špatná nálada?" zeptal se opatrně a podíval se významným pohledem.

,,Dostal jsem čtyřku z literatury."

,,Aj... Viděl jsi Paige? Představ si, že přišla do školy."

,,Jo, mám s ní literaturu," kývl jsem a přestal zírat na svou sestru.

,,Je dobrá, že dneska přišla. Všichni jí to asi dají hodně sežrat. Nedivil bych se, kdyby nepřišla celej týden."

,,Taky ne," přiznal jsem.

,,Co ty? Měl jsem od tebe zprávy, ale promiň přečetl jsem si to pozdě a stejně jsem nikam nemohl."

,,V pohodě, nějak jsem to vyřešil," mávl jsem rukou. Otravoval jsem ho včera s tím, jestli nechce jít někam ven, protože jsem jednoduše nechtěl jet nikam sám. Bylo to ještě předtím než se Mia vrátila.

Raději jsem se rozešel směrem k další třídě. Tentokrát jsme měl mít angličtinu, kterou měl Nick kupodivu se mnou.

,,Takže nechodíš s tou Holy?"

,,Ne."

,,Super, aspoň si nemusím hledat holku," řekl jsem ironickým tónem.

,,Takže to přiznáváš?"

,,Ne, ale možná to byl taky trochu faktor..."