Different but same World

-6-

Po škole jsem měla namířeno domů, nějak extra jsem se nevyžívala v trávení spousty času venku. Sice jsem svoje kamarádky měla ráda, ale trávit s nima celej den se mi nechtělo. Přeci jenom jsem potřebovala svou samotu.

Doma to vonělo nějakou buchtou, kterou zřejmě pekla moje sestra. 

Připotácela jsem se do kuchyně a hodila svoji tašku na zem.

,,Zdar," ušklíbla se Mandy.

,,Čau." Vzala jsem si z ledničky jogurt a začala jíst.

,,Vážně jsi už první den byla po škole?" zeptala se.

,,Jo, musela jsem tam místo oběda. Nechápu, proč to nemohlo den počkat," ušklíbla jsem se zpátky. Moje nálada se nějak nezlepšovala. Sice jsem letos konečně začala poslední rok, ale konec byl pořád v nedohlednu.

Hodně jsem se těšila na vysokou. Na kolej. Na nový lidi.

Možná jsem potřebovala změnu. Něco, čemu bych se věnovala. Teď se pořád jen nudím.

,,Mamka ti prej zařídila doučování," poznamenala po dlouhé chvíli ticha Mandy.

,,Nepotřebuju doučovat. Navíc teď začala škola! Kdo potřebuje doučování?"

,,Ne pro tebe, ale že bys mohla někoho doučovat. Je to nějaká borka, nevím, jak se jmenuje. Ale prej minulej rok skoro propadla, takže potřebuje doučovat z víc předmětů."

Protočila jsem očima. Nesnášela jsem, když mě někdo uvrtal do nějaké věci bez mého svolení. Všichni dost dobře věděli, že nikdy neřeknu ne, když se ode mě očekává, že budu milá a hodná.

,,Mamka s taťkou přijedou zpátky až v neděli. Máš něco v plánu?" zeptala se moje mladší sestra a zvedla obočí.

,,Jo, celej víkend proležet u seriálů," usmála jsem se spokojeně. Mandy se ušklíbla nad mou odpovědí. Zřejmě čekala, že budu chtít pořádat mejdan. 

Bylo jí teprve 14, takže ji nikdo moc na večírky nezval.

,,Jdu nahoru." Vzala jsem si tašku a zamířila do pokoje. 

V pokoji jsem měla docela teplo. Lehla jsem si frustrovaně na postel a začala projíždět instagram. 

Musela jsem se pousmát nad tím, že všichni sdíleli jen fotky toho, jak jsou zase spolu a šťastní. Fotky kamarádů na kafi, párů, třídy. Já jsem nikdy nic nesdílela. Jen minimálně. 

Dokonce jsem měla i málo sledujících, protože jsem ne každému přijmula žádost. Nepotřebovala jsem se nijak zviditelňovat.

Začal mi zvonit telefon.

Další zajímavý fakt. Nikdy mi nevolal nikdo jiný než moje mamka. Asi jsem očividně jinak nastavené vztahy s okolím než měli ostatní.

,,Ahoj."

,,Ahoj, už jsi zpátky ze školy?"

,,Jojo, dneska to bylo jen krátký. Představ si, že jsem se během prohlídky školy ztratila a celou školu prošla s cizíma lidma."

,,Měla by sis víc všímat svého okolí."

,,Asi." Pokrčila jsem rameny.

,,Zlatíčko, mluvila jsem s paní Marksovou a prosila mě, jestli bys nemohla její dceru doučovat z matematiky, fyziky a chemie. Loni málem propadla. Samozřejmě by ti i něco dali."

,,Příště se mě prosím zeptej," pronesla jsem trochu naštvaně.

,,Věděla jsem, že by ses tomu vyhnula... A neboj Gwen je moc hodná holka."