Different but same World

-1-

Opět nový školní rok... Stejní idioti, stejná škola, stejné rutinní věci. Šprti už se chystají na první písemky, roztleskávačky probírají nové drby, sportovci hodnotí nové holky. Většině z nich to připadá úžasné a vyžívají se pořád v těch jejich mejdanech, zápasech a vztazích. Vlastně nás ostatní chtějí donutit si myslet, že jsou něco víc, že prožívají život a my jím jen nudně procházíme.

Opak je pravdou... Sice jejich život vypadá zajímavý a na první pohled by se možná i zdál, ale jsou to pořád ty stejné rutinní věci, které se neustále opakují.

Možná je divný, že jsem měla jen jednoho kluka, ale jsem originální. Nezapadám do systému, který tady všichni prosazují a nejdu s davem. Každý by tu měl mít skupinku lidí, kteří se zajímají o stejné věci. Ale já se bavím s třema holkama, který nemají spolu společnýho skoro nic.

,,Mio! Panebože už pět minut civíš na tu skříňku a ještě sis ji ani neodemkla!" třásla mi s ramenem Paige. Rychle jsem se vzpamatovala z hlubokého rozjímání a začala ťukat kód na skříňku.

,,A je to tu zase," poznamenala suše a dívala se někam do chodby. ,,Tohle vážně nesnáším, aspoň že jsme tu letos naposled."

V chodbě se objevila skupinka holek. Všichni jim systematicky uvolnili prostor a dívali se na ně. Ano, naše královna a její slepice. Paige je nesnášela a ony zase jí. Proč?

Jednoduchá odpověď. Paige mezi ně kdysi patřila. V prváku byla nejoblíbenější holkou na škole. Nafoukaná, egoistická fyflena, která všechny jen uráží. Neměla jsem ji ráda, ale potom, co ji všichni odvrhli, jsme se staly kamarádkami a později nerozlučnými. Hold nemůžete vždy dbát na první dojem.

,,Naše Miss bez trička dneska přišla v crop topu, copak už se ti zastesklo po obnažování?" ušklíbla se Hellen. Královna školy. Nebo si to alespoň o sobě myslela.

Paige na to nereagovala a podívala se raději na druhou stranu. Možná to bylo dobře, protože tato debata už jednou skončila bitkou.

Paige už nepromluvila, seděly jsem společně ve třídě a obě jen tak projížděly sociální sítě.

,,Mio! Paige!" ozval se vysoký skoro až nepříjemný hlas. Obě jsem se rychle zvedly a objaly naši další kamarádku Rose. Za ní se hned dopotácela Marlee a byly jsme všechny.

Ano, Paige bývalá královna. Roztomilá, zlá a zároveň milá Rose. Vždy pozitivní, energická a odvázaná Marlee. A já chytrá introvertka, která se bojí lidí a skoro nikdy nevnímá.

,,Panebože, musíte si poslechnout tu novou písničku od Why don't we,  je prostě strašně boží!" začala Marlee a hned vytáhla sluchátka. Marlee se vždy dokázala pro něco nadchnout a mluvit jen a jen o tom. I když je pravda, že ohledně muziky to mám dost stejně.

Po několika minutách tlachání o našich prázdninových zážitcích začalo zvonit a my se museli znovu ponořit do školního života.

----------

Zaparkoval jsem auto před školou a rychle vyběhl ke škole. Měl jsem se s Cartrem setkat tak před dvaceti minutama. Nechápu proč se potřebuje první školní den setkat hodinu před začátkem?!

Jak jsem očekával už tam stál, kolem něj byli i ostatní kluci, ale upřímně jsem měl nejradši Cartera. Je to můj nejlepší kámoš už od školky a s nikým se tolik nebavím jako s ním.

,,Jdeš pozdě!" ušklíbl se. Ostatní mě pozdravili. Letos jsem se stal kapitánem basketbalového týmu. Takže mě konečně nebudou všichni srát těma egoistickýma kecama, kterýma mě vždycky moji spolužáci rádi potěší.

,,Nechápu, proč se ti chce na první školní den být ve škole o hodinu dřív," otevřel jsem svou skříňku a nacpal do ní tělocvik. Jo, nosím si ho už první den, protože předpokládám, že po mně budou chtít dnešní trénink. A já jsem raději vždy připraven.

,,Potřeboval jsem se s tebou domluvit ohledně tréninků, měli bysme je dát na úterý a pátek," poznamenal a ostatní jen přikývli.

,,Jistě, abych na páteční tréninky chodil sám. Jste se zbláznili? Kdo z vás by chodil v pátek, poslední den školy, na trénink?" podíval jsem se na všechny a opřel se o skříňku.

,,Já bych chodil," řeklo několik kluků. Podíval jsem se na ně tázavým pohledem a oni v okamžiku zmlkli.

,,Hele hele, kdopak se to dneska dobře vyspinkal?" zakřičel Mike a svůj proslov ukončil hvizdem. Všichni se podívali tím směrem. Ano, Hellen a její obskakovačky.

,,Ahoj," zářivě se k naší skupině přilepily a několik z nich se natisklo na mé kamarády. 

,,Tak co? Přijdete na tu party v pátek?" usmál se Nick a přitiskl si k sobě jednu z těch holek. Mary? Možná. Nebo Holy?

,,Docela zbytečná otázka, nemyslíš?"  řekla Hellen a zastavila se pohledem na mě. 

Už dlouho neměla kluka, vlastně od tý doby, co se rozešla s Carterem. Tehdy to bylo docela drsný. On se hoooodně zamiloval a ona ho pak během několika hodin odkopla.

,,Takže párty v pátek?" zeptal jsem se a všichni mi to jen odkývali. ,,Přesně proto nebudou tréninky v pátek!"

Tím jsem debatu o tréninku ukončil. Všichni jsem se pomalu po skupinkách vydali do svých tříd. V naší škole bylo spoustu tříd a lidí. V jednom ročníku byly většinou až čtyři třídy, takže nás ve škole bylo faaaakt hodně.

Vešli jsem do třídy a sedli si rovnou do první lavice. Vždycky nás dva s Carterem přesadili už první den školy dopředu, takže letos to už necháme být a taky se tam posadíme.

,,Tak co Jen? Jak to s ní teď máš?" zeptal se mě Carter a začal projíždět instagram.

,,Nefungovalo by to," rozhlédl jsem se po třídě a rychle si projel naše spolužáky. Stejně se s většinou neznám. Jsou to šprti a lidi, kteří neumí žít. Žijou svůj průměrnej život bez překvapení a bez dobrodružství. Nemají vztahy, nechodí na party, neprožívají nic zajímavýho. Asi mi jich bylo trochu líto.