Different but same World

-26-

Už byla jedna hodina ráno. Doufala jsem, že tak ve dvě bych mohla být doma, ale ani Rose ani Marlee jsem celou noc neviděla. Místo toho jsem už hodinu seděla na obrubníku s cizím klukem a povídala si s ním o kravinách. Upřímně buď jsem mohla sedět vevnitř, nudit se a ještě odhánět od sebe opilý lidi, kteří by se mě snažili přesvědčit ať víc piju. Nebo jsem tu mohla sedět s ním a bavit se o ničem.

,,Jsem naprosto team Iron man!" řekla jsem přesvědčeně.

,,Cože? Proč? Tobě by se líbilo, kdyby jsi byla vládní zbraní?" zeptal se nechápavě. 

,,Ale chápeš to, prostě to měli podepsat. Vždyť to tam říkal, že se tam dodělají věci a prostě to měli podepsat."

,,Jo, možná, ale bylo lepší to nepodepsat než podepsat."

,,A rozpustit Avengers?"

,,Ne, prostě zůstat akorát by se nejmenovali Avengers."

,,To těžko byli by vládní zločinci!"

,,Možná, já na jednu stranu chápu ty, co to podepsali a na druhou chápu ty, co to nepodepsali."

,,Mně vždycky přišlo, že nejhorší byl ten ministr, kterej je to nudil podepsat!"

Usmál se a podíval se na mě.

,,Co je?"

,,Nic," mávl rukou a znovu se podíval před sebe. Potom z nenadání vstal. Nechápavě jsem ho sledovala.

,,Bolí mě nohy," jen kysele pronesl. Všimla jsem si, že tak mluví často. Odtažitě a škodolibě.

Já jsem zůstala sedět.

,,Nechceš se jít projít? Než tvoje kámošky budou chtít odjet," zeptal se zničehonic. Dost mě to překvapilo. Sice jsme se tu bavili už asi hodinu a půl, ale pořád se choval odtažitě. Vlastně stejně jako já.

,,Jo klidně, stejně tu budu muset čekat ještě aspoň hodinu," ušklíbla jsem se a podívala se ke dveřím.

----------

Nevím, proč jsem to udělal. Ale je lepší zbytek večera trávit s někým, s kým se můžu bavit než někde sedět sám. A hůř než někde tahat opilýho Nicka s sebou.

,,Proč nejedeš domů, když se tu nudíš?" zeptala se po chvíli, co jsme vedle sebe šli na chodníku.

,,Musím vzít domů kámoše, proto nepiju," objasnil jsem.

,,Takže ne proto, že jsi abstinent? Protože jestli jsi, tak jsi divnej," poznamenala.

,,Přijdou ti abstinenti divní?"

,,Trochu... Ale ne, že bych proti tomu něco měla, jen u tebe by to bylo divný, protože mi nepřijdeš jako někdo, kdo nepije... Ale to nemůžu soudit protože tě neznám."

,,Ty nejsi moc opilá," poznamenal jsem.

,,Umím se víc opít, ale dneska jsem nějak neměla na pití ani oslavu náladu."

,,Chápu," řekl jsem. Bylo to divný se s ní bavit. Možná proto, že to bylo jednoduchý a ani ne moc trapný. Byla zajímavá, což je pravda, že jsem o moc lidech nikdy neřekl. 

U většiny holek, se kterýma jsem se bavil, mi vždycky vadila jedna věc. Poznal jsem, že si myslí, že je to něco víc než jen rozhovor nebo to bylo tak, že se začínaly culit a červenat a já jsem se pak neuměl chovat. U ní mi přišlo, že to nebere, tak že jí balím. Což byla pravda, že jsem nedělal. Ani nevím, jestli to umím.