Different but same World

-3-

Hned jakmile jsem vstala, začala jsem se nervózně ohlížet. Doufám, že na mě někdo nebude mluvit. Zbytek projevu jsem jen nasraně seděla a nic nevnímala. Co jako budu celej den dělat, když mi vzala mobil a sluchátka? Kdyby něco ano, jsem závislá na muzice. Extrémně.

První den máme vždy jen informující hodiny, podle speciálního rozvrhu. Teď nás čekala ještě prohlídka školy a informace ohledně průběhu vyučovacích hodin. 

Všechny jsme si sedly do lavic a začaly poslouchat pana Grimsona. Mlel něco o slušném chování a samozřejmě nezapomněl zmínit mé dnešní fiasko, za což se jakožto můj třídní učitel neskonale stydí.

Podívala jsem se z okna. Slunce zářilo a všechen svět jakoby se zastavil. Nevnímala jsem slova, pocity ani lidi kolem sebe. Jen ten výhled a nic jiného.

,,...Eversnová, Brian, Lee!" dořekl učitel nějakou větu, jejíž začátek jsem neslyšela.

,,Co říkal?" zeptala jsem se šeptem Paige.

,,Jmenoval žáky, kteří naši třídu budou reprezentovat ve studentské radě," pošeptala a dál se věnovala prohlížení nehtů. Super, další nudná věc, do které jsem zatažená díky své chytrosti. Tímhle mě ten učitel trestá! Kretén...

,,Očekávám od vás naprosto vzorné chování! Reprezentujete naši třídu a jestli se z vás stane studentská rada, budete reprezentovat i celou školu! Více vám vybraným řeknu v pátek po škole."

Ještě dlouho mluvil o naší budoucnosti, o škole a také o různých soutěžích.

Nechápala jsem tenhle svět. Školu. Je to jako nějaká reality show. Jakoby nás předem rozdělili a snažili se nám do cesty dávat ještě spoustu překážek.

Po hodině jsme se vydali na bájnou prohlídku školy. Nikdo nikdy nechápal, proč jsme to dělali. Jsme tu poslední rok a musíme jako idioti procházet po škole, kterou dokonale známe... Prostě škola.

Pomalu jsme se brouzdali po chodbách a učitel nám dělal výklad o tom, kde co je. Cestou jsme potkávali i další třídy, takže se dost často stávalo, že se naší třídy někdo všimnul a začali na sebe pokřikovat narážky.

Paige, Rose a Marlee zrovna probírali kluky a já se k nim radši nepřidávala, protože v tomhle tématu jsem se hrozně ztrácela. Vždy jsem něco plácla a bylo to naprosto špatně. Naneštěstí se mi ještě rozvázala tkanička, a tak jsem zastavila a byla nucena zůstat na konci skupiny daleko za mými kamarádkami. Jakmile jsme byli v jídelně setkali jsme se s dalšími třemi třídami a začal tam být docela chaos. 

Všichni se vítali a rozlézali do všech stran za svými kamarády. Učitelé se snažili všechny dát zpět do skupin a doopravdy se jim to nedařilo. Já jsem zůstala stát na místě a nějak se zamyslela. Dívala jsem se do země a hlavou mi prolítalo spousta myšlenek. 

Ostatní kolem mě už začali odcházet a já se rychle přidala k nim. Bylo až neskutečné, jak málo jsem všechny lidi ze školy znala. Doopravdy jsme byli obrovská škola, ale já jsem neznala ani všechny lidi ve své třídě natož ve svém ročníku. Hodně hodin jsme měli proházených, takže jsem ani většinou neměla šanci se nějak extra seznámit a spřátelit.

Pomalým krokem jsem spolu se skupinou došli až ke třídě, kde se všichni zastavili, až na mě. Já jsem totiž chtěla pokračovat dál až do své kmenové třídy.

Narazila jsem do jednoho kluka, který se na mě vyjeveně podíval a hned se začal smát.

,,Promiň," špitla jsem na neznámýho a uvědomila si, že s tímhle doopravdy do třídy nechodím. Vlastně s nikým, kdo byl zrovna okolo.

,,V pohodě, ale nejsi náhodou z jiné třídy?" zeptal se a kouzelně se usmál.

Já jsem se znovu rozhlédla a spatřila mou učitelku angličtiny, která teď už vcházela do třídy.

,,Jejda," pronesla jsem tiše a rychle se snažila dostat z davu lidí, kteří se na mě udiveně dívali. Omylem jsem vrazila ještě asi do třech, ale pak jsem se konečně vymotala a začala hledat svou třídu.

----------

,,Nechápu, co jsme udělali! Vždyť jsem si jen šeptali! Kvůli tomu nás přece nemusí nutně nechávat po škole! Zvlášť když je první den!" říkal mi nasraně Carter během hodiny. Naše učitelka paní Hremová mluvila nadšeně o dobrovolnictví.

,,Nech to být. Stejně s tím už nic nenaděláš!" zakroutil jsem hlavou a podíval se z okna. Doopravdy bylo dneska hezky a na školu se mi nechtělo myslet. 

Po dlouhé promluvě naší až příliš nadšené učitelky jsme se vydali na prohlídku školy. 

Téměř každou speciální učebnu jsme procházeli a učitelka nám povídala pohádky o tom, co by se nám mohlo špatného stát třeba s proudem, kdybychom si hráli v počítačové učebně. Snažila se být hrozně vtipná.

,,Kámo, co budeme dělat? Vždyť se tam tu hodinu asi unudíme k smrti!" znovu začal Carter. Dalo by se o něm říct hodně věcí, ale jedna věc na něm byla nejvýraznější. Všechno řešil. Úplně všechno. Proč s ním jedna holka nechce chodit? Proč to učitel říká takhle? Proč má trojku, když mohl mít dvojku? Proč má jen o jeden bod méně do maximálního počtu? 

Řešil prostě úplně všechno.

,,Nevím brácho! Prostě to neřeš! Není to přece poprvé, kdy jsi byl po škole!"

Carter se rozhlédl po ostatních a pomalu jsme vešli s učitelkou do jídelny, kde měla naše prohlídka konečně skončit. Já i Carter jsme zamířili za klukama z týmu, kteří byli z jiných tříd. Učitelé to očividně nezvládali, protože většina lidí se v jídelně vydala úplně někam jinam než učitelé chtěli.

,,Vidíš tu v tom žlutým?" žduchnul do  mě Carter a díval se někam směrem k vedlejší třídě.

,,Ne," poznamenal jsem suše.

,,Ta blondýna. Usmívá se a baví se s Paige Bakerovou!" znovu řekl a koukal někam dozadu. 

,,S Miss bez trička?" ujistil jsem se a vyhledal onu holku a koukal se na lidi vedle ní.

,,Jo, tak ta co se s ní teď baví."

,,No a co s ní?" zeptal jsem se a vychutnával si jeho naštvaný výraz na můj tón.

,,Nepřijde ti mega pěkná?" zeptal se a pořád se tam díval.

Pokrčil jsem rameny a dál to neřešil. Byl jsem ale rád, že se Carter dokázal konečně soustředit i na jinou holku než na Hellen.

Naše učitelka se pak společně s námi vydala do třídy. Šel jsem poslední a Cartera nechal v jeho stavu. Rozhlížel jsem se po spolužácích a uvědomoval si, že některý doopravdy neznám. Od vidění možná, ale vůbec jsem, u některých nevěděl, jak se jmenují. 

Zastavili jsme před třídou a já se vrátil zpět za Carterem. Usmíval se a kroutil hlavou.

,,Co je vole?"

,,Ale jedna kámoška tý hezký se omylem připojila k naší skupině a je docela roztomilá. Vrazila do mě a vypadala jak ztracený štěně!"

,,V životě jsem od tebe neslyšel, že je někdo roztomilej!" usmál jsem se a zakroutil hlavou.

,,Sklapni!" prsknul a společně jsme vešli do třídy.