Different but same World

-28-

Procházela jsem jako každé pondělí chodbou. V uších sluchátka a nevnímala jsem svoje okolí. Možná jsem nechtěla ani nic vnímat, protože bych mohla poznat někoho, koho jsem se poznat bála. 

Dneska jsem ještě měla jít ke Gwen. Moje mamka mi ale oznámila, že budu muset jet domů s paní Marksovou. Prý se nabídla, že mě bude vozit, takže mi mamka dala přednášku, že se nemá tak často odmítat. To že nepojedu s paní Marksovou ale s jejím synem, mamka nevěděla.

Procházela jsem chodbou a bezmyšlenkovitě zatáčela. Znovu jsem prošla skrz nějakou skupinku holek a znovu a znovu nic neříkala. Cestou jsem si četla zprávy v mobilu.

Prudce jsem zastavila, když jsem si přečetla ve třídní skupině moje jméno.

Mia by se měla přihlásit na místopředsedkyni.

Psal to tam Jonathan. Obrátila jsem oči v sloup a pokračovala dál chodbou do třídy. Skoro nikdo tam nebyl. Chodila jsem brzo nebo spíš ostatní chodili přesně na zvonění.

Během přestávky jsem si dopisovala domácí úkol, protože jsem si skoro nikdy doma úkoly nedělala. Když začalo zvonit do třídy se v jednu chvíli nahrnulo asi patnáct lidí.

Učitelka asi pěti z nich musela říct ať si sednout.

Během hodiny jsem se sice snažila dávat pozor, ale ne vždy se mi to dařilo. Ale je pravda že to, že jsem skoro žádnou hodinu neměla s kamarádkami, mě nutilo dávat víc pozor.

Dívala jsem se po třídě. Nebo spíš jsem se dívala na hlavy svých spolužáků a zřídka jsem někoho poznávala. 

Přemýšlela jsem nad tím, jestli toho kluka ještě potkám. Ne že by se mi nějak víc líbil, ale byl doopravdy fajn, což se o moc lidech říct nedá. Nebo spíš já to o moc lidech neříkám. A zároveň neříkám, že nebyl pěknej. Ale kdysi jsem si slíbila, že se mi nebude líbit nikdo před kým jsem se nějak extra ztrapnila. Před ním jsem zpívala a zná moje oblíbený písničky, naprosto se nehodilo, aby se mi líbil.

Jako vždy jsem ze třídy odcházela poslední. Vždycky jsem raději chodila poslední. Venku před třídou na mě čekala Paige. Neměla sice stejnou další hodinu, ale očividně se mnou potřebovala mluvit.

----------

,,Vidíš, zase jsem přišel včas!" usmál jsem se pyšně na Cartera.

Začal pomalu sarkasticky tleskat.

,,Sklapni."

,,Takže kde jsi celou dobu byl? Hledali jsme tě asi půl hodiny a nakonec jsme museli jet s Rose, což mi nevadilo, ale i tak."

,,Šel jsem se projít," řekl jsem částečnou pravdu. Určitě jim nebudu povídat, že jsem tam tři hodiny kecal s nějakou holkou, u které ani nevím, jak se jmenuje. Dramatizovali by to.

,,Jenom ty se můžeš chtít procházet na párty."

,,Když já nevím, už mě ty párty přestávají bavit. Je to pořád dokola."

,,Jsi divnej."

,,Všichni na světě jsou divní," řekl jsem a usmál se.

Carter přivřel oči a podezřívavě se na mě podíval.

,,Ale nic," mávl jsem rukou a opřel se o skříňku. Zrovna nějaká skupinka holek stála uprostřed chodby a hádaly se. Rozhlížel jsem se po chodbě a zkoumal tváře, protože jsem chtěl zjistit, jak se jmenuje.