Different but same World

-10-

Hodila jsem svou tašku na zem. Všichni v místnosti se na mě podívali. 

,,Pardon," zašeptala jsem.

Chození do různých kroužků jsem si vždycky užívala. Bylo to zajímavý zpestření.

Když jsem byla malá, rodiče mě nutili, abych chodila na klavír. Ke klavíru se později přidala výtvarka, taneční a fotografování. V pubertě jsem několik kroužků vypustila a teď jsem měla jen fotografování. Vlastně to byla grafika a fotografování.

Chodilo nás tam asi sedm. Náš kroužek tvořil různé fotografie na školní stránky, do školních novin a tak. Vlastně jsme neměli ani pořádné vedení. Učili jsme se od druhých. Oficiálně tuto skupinu měla na starost učitelka Bonová, která vlastně o tom nic nevěděla. Vždy nás do této místnosti pustila a vypouštěla ven. Dokonce tu s námi ani nebývala.

,,Takže když jsme všichni můžeme začít řešit program," ujal se slova náš předseda Hill. 

,,Už jste viděli ten odpornej plakát na školní ples?" zeptala se Uni.

,,Hrůza, jakoby to dělal nějakej školkáček," ušklíbl se Hiram.

,,Proč to nenechali na nás?" opáčila mu Uni a očividně byla ráda, že jí věnuje pozornost. Uvědomila jsem si, že díky své nedostatečné socializaci, jsem často nevnímala drby tolik jako moje kamarádky. Ty měly rozhodně větší sociální bublinu než já. Já jsem vlastně za svoje blízké považovala ty tři a těchhle šest. O nikoho ve škole jsem se jinak moc nezajímala. Málokdy jsem někoho na chodbě znala a málokdy mě zajímal.

,,Tohle bych neřešila a vrhla se radši na ty úkoly. Kupodivu po nás chtějí vyfotit všechny interiéry školy," ušklíbla se Leonie.

Tu jsem z nich asi měla nejradši. Byla dostatečně trhlá a navíc měla doopravdy zajímavou povahu.

,,Co kdybysme se rozdělili do dvojic a nafotili to?" navrhla jsem. Všichni se na mě podívali překvapeným pohledem, protože jsem moc často nemluvila.

O dvacet minut později, po rozdělení a dvou hádkách, jsem společně s Leonie mířila do šaten.

,,Hiram a Uni by si měli konečně začít," usmála se.

,,Takže nejsem jediná, kdo si toho všimnul?" zeptala jsem se spokojeně. Konečně jsem si něčeho všimla taky.

,,Bije to do očí!" 

Vždycky mě fascinovala její energie.

,,Mimochodem, viděla jsem tě se bavit s Partensem?" zvedla zvídavě obočí.

,,S kým?" zeptala jsem se nechápavě.

,,Carterem!" usmála se potutelně.

,,Ajo, aha. No tomu se líbí moje kámoška," pokrčila jsem rameny.

,,Škoda, myslela jsem si, že to ty jsi ta holka, která se mu líbí. Alespoň bych si měla s kým povídat, už mě to někdy unavuje."

Nechápavě jsem se na ni podívala.

,,Chodím s Carterovým kámošem," vysvětlila.

,,Aaaa, to jsem nevěděla, že s někým chodíš! Jak se jmenuje?"

Možná bych se doopravdy měla víc zajímat o svoje okolí a navíc potřebuju víc lidí, který znám.

,,Ryan, hraje basket."

,,Toho asi neznám," podotkla jsem ,,ale já si moc lidí nevšímám."

,,Jo, jsi super! Obdivuju jak se dokážeš uzavřít do sebe. Jsi mnohem zajímavější než kterákoliv holka, kterou znám," usmála se povzbudivě.