Different but same World

-45-

V autobuse byl zmatek. Všichni na sebe pokřikovali, hledali místa nebo zmateně pobíhali. 

Snažila jsem se najít holky. Na tenhle školní výlet jelo hodně autobusů a naštěstí jsme si mohli vybírat, kterým nebo s kým pojedeme.

Holky mi ráno psali, že budou ve třetím, takže jsem mířila tam.

,,MIO!" ozval se známý hlas v šumu všech ostatních.

Protlačila jsem se víc dozadu.

Konečně jsem uviděla své kamarádky, které mi svorně držely volné místo. Vlastně dvě místa.

Sedla jsem si před Rose a Paige, na vedlejší sedadlo hodila batoh a tím naznačila všem přistupujícím, že rozhodně nechci vedle sebe nikoho.

Za Paige a Rose seděli Marlee s Carterem. Leonie s Ryanem seděli hned přes uličku.

,,Čau Mio," usmála se Leonie a hned začala rychle mluvit, ,,Co včera ten časopis?"

,,Jo dobrý. Asi tam budu chodit," kývla jsem na ni.

,,Kdyby sháněli někoho dalšího, tak mě navrhni!" mrkla na mě.

,,A kdy na to jako budeš mít čas?" zeptal se vykolejeně Ryan.

,,Prosimtě ticho, Brouku," usmála se Leonie škádlivě.

Jen jsem se nad nimi zasmála a dala si sluchátka do uší. Nechtěla jsem poslouchat idioty na pětce, kteří celou cestu budou křičet. Viděla jsem, že je mezi nimi Nick a pousmála se nad faktem, že celá skupinka kamarádů Adama je fakt divná a zároveň strašně zajímavá.

Byl čas odjezdu, takže se autobusy kolem nás začaly rozjíždět. My jsme ale pořád stáli. Do autobusu vtrhla učitelka a začala se přehnaně rozhlížet. Sundala jsem si jedno sluchátko.

,,Partens!" zakřičela přes všechny ostatní hlasy. Většina lidí zmlkla a Carter si pomalu stoupnul.

,,Kde je Marks?" zeptala se vytočeně.

Carter se podrbal na hlavě a výmluvně se usmál. Většina lidí okolo se zasmála.

,,On chodí vždycky pozdě," odpověděl klidným hlasem.

Učitelka si začala něco mrmlat pod vousy a nasupeně se posadila dopředu.

,,Takže budeme muset čekat?" zeptala se vytočeně Paige.

,,Znáš ho, teď někde bude zběsile parkovat," řekl nahlas Nick.

,,Jednou by mohl přijet na čas," přidal se Ryan.

,,Mně to přijde zajímavý, že pořád chodí pozdě!" usmála se Leonie. Trochu jsem se nad tím uchechtla, ale zakryla si pusu, aby to nebylo vidět.

,,Hele nechceš radši chodit s Adamem, když ti pořád přijde tak zajímavej?"

,,Prosimtě s tím jeho otráveným obličejem a remcáním bych to nevydržela," prskla a oba se zasmáli.

Vepředu se zvýšil hluk a učitelka znovu vstala. Otevřely se dveře a dovnitř autobusu vpadnul udýchaný Adam. Vlasy měl strašně rozcuchaný, boty rozvázaný, červený obličej a na jednom boku měl vyhrnutý tričko, protože se zřejmě nestíhal oblékat.

Učitelka k němu hned měla proslov a autobus se rozjel. Znovu jsem si dala na uši sluchátka a přestala vnímat okolí. Hlavu jsem si opřela o sklo, protože nebylo špinavý jako v normálních autobusech.

Někdo mi hodil tašku do klína. Lekla jsem se a částečně vyskočila. Rychle jsem si strhla sluchátka a probodnula toho neznámého vražedným pohledem.