Zamilovaná do původního

8. Od teď do neznáma

1850

Hned co jsem se ráno vzbudila vlezla jsem do sprchy abych nešla na poslední den do školy špinavá. Oblékla jsem si to nejslušnější oblečení co jsem měla, abych nějak neurazila pana ředitele. Přece jenom jdu se odhlásit ze školy. Psát a číst umím takže nejsem blbá a navíc jsem upír, do školy můžu chodit i za dvacet let. Už jsem se jenom nasnídala a vyrazila.

Když jsem přišla do školy hned jsem si to namířila do ředitelny za ředitelem. Hned co jsem mu oznámil že nebudu dále navštěvovat tudle školu, nemel žádné negativní připomínky. Řekl jen že jsem dost chytrá a že rodina je přednější. Pak jsem se šla rozloučit s Moly a namířila to domů pro věci. Měla jsem jich jen pár takže sem je mohla nosit úplně všude.

Když jsem došla na okraj města po jediné cestě která vedla z města, zeptala jsem se takových místních "strážníků" jestli zde neviděli před několika dny projíždět asi čtyři nebo pět lidí. Řekl že jeli v pravo, protože tady byla ještě odbočka i do leva. Vydala jsem se tedy do prava.

Netušila jsem jak dlouho ho budu hledat a kdybych ho měla hledat věčnost tak bych se asi uhledala, protože pro upíra je věčnost fakt dlouhá. Ale určitě jsem věděla že ho s mojím štěstím nenajdu ani za deset let.

..................

Když jsem došla do města které bylo vzdálené asi pět km což byla pohoda, začala jsem zkoušet ovlivňovat náhodné lidi protože upíra ovlivnit nemůžete. Všechny co jsem ovlivnila udělali to co jsem jim řekla a viděla jsem i pár pokousaných lidí takže tady byli. Asi by nenechali běhat po městě pokousané lidi když tady bydlí. Proto jsem se šla zase zeptat a když mi odpověděli šla jsem tím směrem kudy mi řekli. Vždy jsem viděla pokousané lidi takže jsem se vydala dál a tak jsem to opakovala celý den až do setmění.

Když se setmělo zahryzla jsem si taky někoho ale musela jsem přestat. Potom jsem jí dala napít moji krve aby se to zahojilo a nedělala zbytečnou paniku. Ovlivnila jsem jí takže si nebude nic pamatovat.

Šla jsem se ubytovat a přespala v hotelu. Ráno se vše opakovalo.

.............

Už týden jsem takto hledala. Ale pak jsem si uvědomila že když jsem byla čarodějka jako vlkodlak tak proč ne jako upír. Dávalo mi docela smysl proto jsem zkusila zapálit svíčku. Myslíte že začala hořet? Byla jsem docela v šoku protože zprvu hořet nechtěla ale pak chytla. Jsem hrozně šťastná že to vyšlo dokonce jsem se cítila i silnější a tak jsem zkoušela i nějaké pohyblivé kouzla a taky se povedly. Mohla jsem tedy kouzlit. Ale co kdyby i moje geny vlkodlaka pořád pracovaly? Příští týden má být úplněk tak si najdu zase nějaké ti místo kde se můžu proměnit. Co kdyby pořád ten vlk ve mě byl. Nebudu riskovat. Večer jsem si našla nějaké místo kde bych se mohla po případě proměnit a začala ho magií "zajišťovat". Když někdo za úplňku vleze dovnitř už nevyleze.

............

Zítra má být úplněk a já mám docela strach. Připravila jsem si věci kdyby náhodou ten vlk vyšel ven. Přes den jsem zase klasicky hledala toho kdo mě proměnil abych ho mohla poznat osobně. Nevím kdo to je, neviděla jsem mu do obličeje takže ho těžko poznám po ksichtu. Večer jsem se zase zlepšovala v koulení, vzala jsem si totiž jeden grimoár abych se nenudila. Po chvilce kouzlení jsem se šla umýt a šla jsem spát.

..............

Ráno jsem se vzbudila s divným pocitem. Mám pocit že to bude to vlkodlačí prokletí. Když jsem se umyla klasicky jako každý den jsem šla hledat mého stvořitele. Na oběd jsem se zastavila v místní restauraci. Nebudu vám lhát ale používám ovlivňováni k nižším cenám.

Když jsem přišla zpátky do pokoje kde jsem dočasně bydlela, tak jsem si vzala své věci a pomalu jsem šla do mého přichystaného sklepa který jsem našla.

Chvíli mi trvalo než jsem ne tam dostala ale nebylo to zas tak dlouho. Čekala jsem docela dlouho ale četla jsem si takže to uběhlo docela rychle.

Když se mi zlomila první kost tak jsem hned odhodila knihu. Byla jsem upír takže to nebolelo tak moc jako když jsem ještě byla člověk, ale stejně to hrozně bolelo.

...........

Když jsem se ráno vzbudila pokračovala jsem v každodenní rutině.

Tak jsem žila asi 171 let než se něco začalo dít.