Zamilovaná do původního

12. Už to ví

Vzbudila jsem se večer, jak už víte pravděpodobně v Elijahově posteli. Pořád tam seděl a dával na mě pozor.

,,Jak se cítíš?" staral se.

,,Až na bolest hlavy to je docela v klidu." potichu jsem mu odpověděla.

Pokoušela jsem se postavit ale než jsem to zkusila všimla jsem si že mám na sobě asi jeho triko. On mě převlékal? Jsem si jistá že to je jeho triko. Vonělo jako on. Jo voní mi. No a co má být.

,,Ty jsi mi převlek triko?"

,,Měla jsi ho od krve." usmál se a já jen trochu porotočila očima.

Chtěla jsem jí do koupelny ale nohy se mi podlomily a málem jsem upadla. Naštěstí mě Elijah chytil. Asi můj nový bodyguard. Nestěžuju si. Pomohl mi do koupelny a já se mohla trochu upravit. Když jsem se spokojila s tím jak vypadám vyšla jsem ven.

,,Můžu něco na jídlo? Třeba nějakou krev abych se zpamatovala?" už ví že jsem upír takže tohle před nimi tajit nebudu ale to že jsem ještě čarodějka a vlkodlak si nechám pro sebe.

,,Jasně. Přinesu ti jí, počkej tady." řekl a odešel.

Já samozřejmě mám svojí hlavu a musela jsem jí za ním. Chvilku po tom co odešel jsem se pomalu vydala za ním. Hledala jsem Adri která byla v jiném pokoji. Mám pocit že tam sedí Kol ale nebyla jsem si jistá. Nechala jsem je tak a šla jsem po schodech dolů. Najednou mě někdo chytil zezadu za ruku a já jsem se lekla.

,,Co tu děláš?" byl to Klaus.

,,Na to bych se měla ptát spíš já než ty." z údivem v tváři jsem mu odsekla.

,,Tak poslouchej, dávej si na mě bacha. Nechtěj mě naštvat." začínal být nasraný.

,,Já taky nejsem moc příjemná když mě někdo naštve. Takže bych ti radila to samé." vysoukla jsem se z jeho sevření a běžela dolů po schodech.

Schodiště docela vrzalo ale mě to nějak nevadí. Seběhla jsem dolů a pokoušela jsem se najít kuchyň. Šla jsem pomalým krokem protož se mi ještě trochu motala hlava a nechtěla jsem spadnout. Klaus už zmizel. Po chvíli bloudění mě zastavila asi jejich sestra.

,,Co tady děláš?" měla nepříjemný tón v hlase.

,,To bych taky chtěla vědět." odsekla jsem jí stejně jako Klausovi.

„Elijahu! Běhá ti tu ta tvá žabka."

,,Proč žabka?!" vůbec jsem nechápala.

,,Nevím. Je to originální." ušklíbla se na ně a já ji to oplatila, ale nebyl to moc pěkný úšklebek. Něco ve smyslu 'tak dík no'.

Elijah přiběhl se sklenkou krve v ruce.

„Beko pusť jí."

Rebekah mě pustila a pro změnu mu chytil Elijah. Chytil mě ale něžnějic než všichni ostatní. Odvedl mě zpátky do jeho pokoje a posadil mě na postel.

,,Říkal jsem ti ať zůstaneš v pokoji. Proč si mě neposlechla?" začal si hrát na 'tatínka'.

,,Nechtělo se mi tu čekat. A navíc jsem se nudila. Nevím co tu dělám a ani co po mě chcete." začala jsem být mírně naštvaná ale svůj vztek jsem ještě zvládala.

„Můj bratr Niklaus chtěl vědět co tady ve Mysticfalls dělate a co jste zač. Na vypij to." podal mi krev.

„A to jako každého takto unáší?! Kde je Adri?! Chci jít za ní." vypila jsem to a začal byt na mě vidět vztek. Sice jsem viděla kde je ale v tu chvíli mě to napadlo.

,,Je s Kolem v pokoji. Jen nebuď naštvaná já jsem vás neunes. Chtěl vás hodit do sklepa a já s Kolem jsme vás vzali do našich pokojů."

,,Můžu už za ní jít?" neřekla jsem nic jiného protože mi to nezajímalo. Chtela jsem vědět jestli je v pořádku.

Elijah jen kývl na náznak že mám jít za ním a já ho nesledovala. Došli jsme k pokoji kde by měla být Adri a já jsem hned vtrhla dovnitř. Nečekal jsem až mi ty dveře někdo otevře nebo dovolí mi jít dovnitř. Viděla jsem Adri sedět na posteli. Povídal si s Kolem.

,,Jsi v pořádku?" běžela jsem k ní.

,,Jo, jsem v cajku." ušklíbla se a potom jsme se začaly smát.

Elijah a Kol se na nás nechápavě dívali. My jsme se pořád smály.

,,Jsme v pořádku nebojte." chechtala jsem se.

Když jsme se dosmály, vzali nás do obýváku a my si tam měly sednout. Měla začít nějaká přednáška od Klause což jsem ani nebrala vážně.

,, Teď mi řekněte co jste zač a co tu chcete." zeptal se naštvaným hlasem.

,,Jsme upírky a máme přez 150 let. Přijely jsme domů. Proč bychom tu nemohly být?" ušklíbla jsme se na něho a potom i na Adri.

,,Proč máš jeho tričko?" Klaus byl docela naštvaný.

Já jsem nechtěla dělat větší dusno tak jsem raději mlčela a slova se ujal Elijah.

,,Svoje měla od krve. Dal jsem jí moje. Můžu mít otázku? Co jsi zač Anet, nejsi upír."

Byla jsem zmatená jakože to poznal. No jo taky se ho na něco zeptám. Nebudu pozadu.

,,Opravdu to chcete vědět?" na chvíli jsem se odmlčela a potom pokračovala „jsem vlkodlak a čarodějka z nejsilnějších rodů. Na upíra jsem se nepřeměnila jen tak z prdele. Přeměnil mě někdo jiný a já hledám toho kdo mě přeměnil." potom jsem se postavila a obešla jsem si Klause a Kola. Podívala jsem se jim do očí a zeptala jsem se na svou otázku. „Vy taky nebudete jen tak někdo." upřeně jsem se dívala Elijahovi do očí. „Jste původní že?" ušklíbla jsem se a šla si pro Adri abychom mohly odejít.

Když jsem byla kousek od dveří stoupl si před mě Klaus.

,,Nikam nejdeš." byl docela v klidu natože byl před chvílí nervní.

Já jsem jen použila svou magii na odstranění ho z cesty. Odletěl tak že narazil do zdi. My jsme mohly zmizet. Dokráčela jsme si ve stylu 'my jsme neporazitelné'.

Přišli jsme domů a šly jsme hned spát. Nechtělo se nám nic dělat.