Zamilovaná do původního

6. Proměna

1850

Začínám mít dost ráda Elijaha a troufám si říct že on mě taky. Nic moc jiného se za ty další dva týdny nestalo. Moje proměna ve vlkodlaka byla docela v pohodě. Až na to že vám to zlomí všechny kosti co kdy ve vás jsou, tak docela v pohodě.

Když jsem ale včera šla do školy potkala jsem prý otce od Mikaelsonů. Vypadal Dost naštvaně, ale radši jsem se do toho nepletu. Řídím se pravidlem: Nepleťme se do toho o čem nic nevíme, skončí to špatně.

Když jsem ale dnes ráno šla do školy potkala jsem Elijaha který byl dost vyděšený.
„Zapomeň na nás a to že jsme tu někdy byli" tak zněly jeho poslední slova. V okamžiku jsem nevěděla kdo to je. Víckrát se už ve škole neukázali.

...............

Když jsem šla odpoledne ze školy chytil mě nějaký chlápek a málem mě uškrtil. Nic jsem neviděla takže nemůžu říct kudyma jsme šli.
„Co tady dělám?" rozčileně jsem po neznámém týpkovi vyjela.
„Chci se pomstít. A udělám to přez tebe," zle se ušklíbl a pokračoval: „já vím že máš něco s Elijahem a Klausem a znáš i Kola a Rebeku, a oni tě mají rádi. Proto jsem si vymyslel takovouto pomstu."
„A proč k tomu potřebuješ mě?" pořád jsem nechápala.
„Proměním tě v upíra." odsekl mi. Já protože jsem byla čarodějka a mohla jsem kouzlit, zkusila jsem na něho takové to kouzlo jak ho pálí ta hlava ale moc se mi nepovedlo. Jen se zasmál a pokračoval ve svém výkladu.
„Umíš vůbec kouzlit? Haha." hnusně se zasmál: „Neucítíš nic co doteď protože upír přemůže čarodějnické kořeny." Když mi todle řekl dostala jsem strach.
„Teď přejdeme k věci." prokousl si zápěstí a nutil mě to pít. Já sem se bránila ale byl silnější. Nakonec mi to vnutil a já jsem to nechtěně spolkla.
„Teď když to máš v sobě tak tě můžu zabit." v klidu řekl a nachystala si pytlík s krví. Vůbec jsem netušila na co. Pokusila jsem se utéct ale on se nějak zjevil přede mnou i když byl před chvílí za mnou. Asi nějaké výhody upírství či co to.
„Jak bys chtěla umřít. Chtěla bys vykrvácet, utopit se nebo ti jednoduše zlomím vaz."
„Já nechci umřít ani jedním způsobem." Začaly se mi v očích sbírat slzy.
„Nebreč. Vyberu za tebe. Zlomím ti vaz, to bude pro mě nejmíň pracné." Když už šel ke mě tak jsem začala couvat ale zase mě nějak zázračné dohnala vaz mi zlomil.

..............

„Vztávej šípková Růženko."
„Já jsem neumřela?" byla jsme dost vyděšená protože mi před chvílí zlomil vaz.
„Proč bys měla?"
„Zlomil jsi mi vaz." začala jsem po něm křičet. Strašně mě bolela hlava a slyšela jsem každé jeho nadechnutí.
„Slyšíš to? Jak dýchám?"
„Mám hrozny hlad. A bolí mě hlava. Co si mi to udělal?"
„Proměnil jsem tě v upíra drahoušku. Ale ty to musíš dokončit jinak do 24 hodin zemřeš." klidným hlasem mi odpověděl. V ruce držel pytlík s krví a já ho cítila. Když jsem se k němu přibližovala začaly se mi dělat pod očima nějaké žilky ale to mě nezastavilo. Zastavila mě až příšerná bolest v puse. Cítila jsem jak mi rostly nějaké zuby. Byly to ty tesáky. Jen mi pak podal ten sáček s krví a já se do něho hned pustila. Nečekala jsem že mi to bude chutnat.
„Chci víc než jeden." vykřikla jsem po něm.
„To já už ti nepomůžu drahoušku." Dořekl a zmizel nevim kam. Já se vydal k domu Mikaelsnových.

Když jsem tam došla, narazila jsem na Elijaha.
„Co tu děláš? Přece jsem tě ovlivnil."
„Nějaká pomsta." řekla jsem zmateně.
„Zapomeň na nás a na všechny rozhovory které jsme s kdy vedli. Zapomeň na Klause, Kola, Rebeku i mě." zašeptal a zmizel.
Jen jsem vlezla dovnitř a snažila se z toho zpamatovat.

Chvíli jsem seděla na posteli ale pak jsem šla spát. Přece jenom se z toho možná vyspím.

______________________________________

Ahooj, chci se jen zeptat jestli vás tato kniha baví nebo ne. Byla bych moc ráda za spětnou vazbu.