Zamilovaná do původního

25. Zase sklep

Vyběhla jsem ven. Přemýšlela jsem kam si zajdu a potom mě napadlo, že prvně zajdu do nějakého baru na sklenku s něčím silnějším a potom půjdu do obchodu.

..........

„Jednu whisky prosím." poprosila jsem u baru.

„Občanku zlato."

Podala jsem mu mojí občanku s pohledem jakože "tu máš ty debile". Když si jí pořádně prohlídl vrátil mi jí se sklenkou. Rychle jsem to do sebe nalila abych neztrácela čas.

Vyšla jsem ven z baru a stopla si taxi.

„Do obchoďáku, prosím." nevím kde je tay obchoďák. Tvářila jsem se že to tady znám.

Taxikář přikývl a šlápl na plyn.

Dorazila jsem před obchoďák asi za 5 min.

„Platit nemusím." usmála jsem se na řidiče a on mě nechal jít.

Dobře přiznávám ovlivnila jsem ho, ale s tím musel počítat. Když jsem viděla kolik různých obchodů tady je, nevěděla jsem kam mám zajít nejdříve.

„Ahoj, ty jsi Anet?" zeptal se mě nějaký týpek kterého jsem v životě neviděla.

„Em, jo jsem." odpověděla jsem nejistě.

Potom se ke mě otočil zády, vzal si mobil a asi někomu volal. Na nic jsem nečekala a šla si po svých.

...pohled týpka...

„Ahoj, ty jsi Anet?" zeptal jsem se ženy kterou jsem měl najít.

„Em, jo jsem." potvrdila mi moji teorii že je to ona.

Musel jsem to hned říct. Vyndal jsem mobil a volal Marcelovi.

„Našel jsem jí. Je v obchoďáku." chlubil jsem se.

„Přiveď ji sem a to hned." přikázal mi.

Telefonát jsem položil.

„Mohla by jsi jít se mnou do soukro-" nedořek jsem to, protože už tu nebyla.

„Zatracená mrcha." řekl jsem si pro sebe nahlas.

...pohled Anet...

Zdál se mi nějaký divný. Bylo to nějaké podezřelé. Ale zatím jsem to nechtěla řešit. Vlezla jsem do prvního obchodu a začal jsem si prohlížet oblečení.

„Neměla jsi mě opouštět." byl tu zase.

Chtěla jsem mu říct neco ve stylu "no a co jako, já mám svojí hlavu a nebudu tě poslouchat když tě ani neznám". Jak se dalo čekat tak mě majznul přez hlavu. Chvíli jsem se snažila vnímat, ale pak jsem to vzdala.

...........

Probudila jsem asi po pěti minutách v autě. Netušila jsem co se děje. Snažila jsem se najít mobil, ale vzal mi ho.

„Hej, co si o sobě myslíš? Hned mě pusť." křičela jsem po něm ze zadu.

Asi jsem byla v nějaké dodávce či coto. Pokusila jsem se vztát na nohy. Hrozně to házelo. Došla jsem k zadním dveřím a začala jsem na ně bušit.

„Co tam v zadu děláš, nech toho!" zase ten chlap.

„Snažím se odsud dostat ty blbečku." odpověděla jsem mu.

I když jsem bušila nejvíc co to šlo, nešlo to otevřít. Potom mě napadlo že použiju magii a otevřu to.

„Tady ti kouzla fungovat nebudou." ironicky se zasmál.

„Sakra." zanadavala jsem si nahlas.

...........

Asi po deseti minutách sezení v kufru od dodávky se konečně ty dveře otevřely.

„Čau zlato." ušklíbl se na mě chlápek s afrem na hlavě.

„Nechte mě laskavě na pokoji." štěkla jsem po něm.

Hrubě mě chytil za paži a vedl mě do nějakého sklepa. Hodil mě tam a zabouchl dveře.

Po chvíli přišel zase jiný. Byl tmavší pleti.

„Za tohle mě nebude mít Klaus rád." řekl si asi sam pro sebe ale stejně to řekl nahlas.

„Já tě nesnáším už teď." ozvala jsem se.

„Ty jseš Aneta co?"

„Ne! Kdo jsi ty?" odpověděla jsem mu ironicky a nezapomněla jsem na otázku.

„Marcel." ušklíbl se a vzal si do ruky pistol.

„Hádám že tam jsou dřevěné kulky co?"

„Připoutejte ji." rozkázal.

Jeho poskoci otevřeli "mříže" chytili mě a snažili se mě připoutat do pout na řetězech. Snažila jsem se jim vyklouznout, ale nešlo to.

„Užijeme si švandu." zasmál se a já jsem na něj hodila ironický úsměv.

Zmáčkl spoušť a vystřelil první kulku. Zasáhl mě do stehna.

„Ty parchante. Najdou mě." štěkla jsem po něm.

„Mají tři hodiny na to aby tě našli, do té doby tě, ale v klidu nenechám. Konečně mám hračku." dořekl a zasáhl mě do ramena.

Asi před hodinou jsem odešla takže by to nemuselo trvat tak dlouho. Usmála jsem se a on na mě vylil vodu s železníkem.

„Aauu!!" křičela jsem bolestí protože to hrozně pálilo.

„Zdála ses mi nějak veselá." usmál sena mě a schytala jsem další střelu.

............

Už hodinu tady stojím připoutaná v nějakém sklepě s minimálně dvaceti dřevěnými kulkami v sobě. A pořád to není všechno. Pořád tu svojí pistolku dobíjí a plýtvá to na mě.

„Už to nemusíš dobíjet." chtěla jsem ho provokovat. Na to mám síly vždy dost.

„Mám toho dost." ušklíbl se a vystřelil nejmíň tři další.

„Jedna mě minula." ušklíbla jsem se.

...pohled Adri...

S kolem jsem se vrátila domů.

„Čaute jsem zpátky. Hej Anet!" křičela jsem na celý barák, protože jsem věděla že jsem všem chyběla.

„Anet tu není, šla do obchodu." vynořil se Elijah z koupelny.

„Aha, a kdy přijde?"

„Už by tady měla být."

„Už je tady Anet?" ozval se Klaus ze zhora.

„NE! Ještě tu není." odpověděla jsem mu.

„Má tu být už 15 min." podíval se Elijah na hodinky.

„Že se tě malé potvoře něco stalo." přemýšlel Klaus nahlas když scházel schody.

„Jdu za Freyou aby zjistila kde je." navrhl Elijah a odešel.

..........

Za chvíli přišel s vystrašenou tváří.

„Co se stalo Elijahu!" zvýšila jsem na něj hlas.

„Je u Marcela a určitě né dobrovolně, že?" ukázal se tu Klaus.

„Zůstávám tady, nechci řešit cizí problémy." ozval se Kol.

„Ne nezustáváš, jedeš protože jedu já." čapla jsem ho za ruku a vyrazila jsem k autu.

Všichni jsme si tam sedli a jeli "zachránit" moji přiblblou nejku.