Zamilovaná do původního

22. Stvořitel

Když Klaus odešel všichni upřeli zrak na mě. Asi čekali že něco řeknu nebo něco takového, ale já jsem jen chytla Elijaha za ruku a postavila jsem se zpátky za něho. Je teď jediný komu věřím společně s Adri.

„Můžu s tebou na slovo?" zeptala se mě Adri.

Než jsem něco udělala, podívala jsem se na Elijaha ve znamení jestli můžu. Elijah se na mě trochu usmál a já jsem pochopila že můžu. Sice jsem tušila že nás bude poslouchat, ale asi by to jinak nešlo.

S Adri jsme odešla do. Jejího pokoje a tam jsme se zavřely.

„Je mi moc líto co se ti stalo a chtěla bych aby se to vůbec nestalo, ale nevěděla jsem že jsi ovlivněná a že ti chce Klaus udělat zrovna tohle. Moc mě to mrzí." omlouvala se Adri

„Nic si nevyčítej. Není to tvoje chyba a navíc žiju jsem v pohodě." objala jsem jí a ona zase mě.

„Už s kolem chodím." pošeptala mi s úšklebkem do ucha.

„To je bezva. Aspoň jedna z nás je šťastná." upřímně jsem se usmála a odtáhla jsem se od ní.

V ten moment někdo zaklepal na dveře.

„Ano? Pojď dál." ozvala se jako první Adri.

Dveře se otevřely a stál tam nečekaně Kol.

„Chybí mi moje šílená holka." ušklíbl se na Adri.

Jen jsem se nad tím usmála a nechala ji jít. Má přece partnerské povinnosti.

Pomalu jsem sešla dolů za Elijahem. V obýváku nebyl tak jsem se šla podívat do kuchyně. Už to tu i celkem znám. Seděl tam na barové stoličce, popíjel krev a četl si něco ve starém grimoáru.

„Potřebuješ taky. Na." podal mi skleničku s krví a usmál se na mě.

Na jedem nádech jsem to vypila. Chuť krve mi hrozně chyběla.

„Co myslel Klaus tím jak řekl že jsem z těch nejsilnějších rodů?" zeptala jsem se Elijaha s náznakem že bych si ještě dala.

„To nevím, ale určitě se nám to nebude líbit." dolil mi zbytek krve ze sáčku a s těmito slovy mi jí podal.

Když jsem to vypila, vzal mě nahoru do mého pokoje, abych si na sebe vzala něco co není nějak poničené nebo špinavé. Sedl si na postel zatím co já jsem si vybírala co si na sebe vezmu. Volba byla jasná POhodlné tepláky a top. Když jsem se převlékla v koupelně Elijah mě vzal do města kde mě chtěl seznámit s místy které se mu tady nejvíc líbí a kde si můžu užít nějakou zábavu.

...............

Už se stmívalo a my jsme měli namířeno domů.

„Elijahu?"

„Ano?" otočil se na mě a díval se mi do očí.

„Děkuju že si mě v tom sklepě nenechal." děkovně jsem se na něho usmála.

„Chtěl bych ti ještě něco říct." podíval se na mě a úsměv mu pomalu padal.

„Povídej."

„Vím který upír tě přeměnil." s touhle větou mu úsměv spadl úplně. Díval se mi upřeně do očí.

Chvíli jsem nechápala a pak mi došlo o čem to vlastně mluví. Celou tu dobu co jsem s nimi se nevěnují tomu, čemu jsem se věnovala ještě před tím, než jsem je poznala. Nehledám svého "stvořitele".

„Opravdu?" dotkla jsem se jeho pravé ruky kterou měl podél těla.

Elijaha to asi zaskočilo, ale potom mi chytil oběma rukama obě moje ruce.

„Byl jsem to já." po dlouhé pauze a hlubokém nádechu to vyklopil.

Chvíli jsem se na něho nevěřícně dívala, protože mi to přišlo jako úplná kravina. Teoreticky by to mohl být on, ale proč by to dělal když mě milovala? Nevím co na to mám říct.

„To jako fakt?" pořád mu nevěřím.

„Ano." skleslým hlasem mi odpověděl.

Na nic jiného nečekal a ukázal mi tu vzpomínku.

Chvíli jsem nerozuměla, jakože mě přeměnil zrovna on, ale potom tam byly čarodějky. Ty ho nějak ovlivnily.

Když to všechno skončilo, měla jsem hrozně moc otázek.

„Jak to, že tě ta čarodějky ovládly? Jsi původní."

„Nevím jak to udělaly, ale potom mi ty vzpomínky smazaly. Musela to udělat jedna protože to je dost silné kouzlo. Celou dobu jsem to nevěděl. Dozvěděl jsem se to tak že se mi to objevilo jako nějaká vize. Když potom umřela ta čarodějka která mi to vymazala vrátilo se mi to jako vzpomínka." dokončil to tím že mi stisk ruce ještě pevněji než je držel.

Když mi to aspoň trochu vysvětlil, nemohla jsem být na něj naštvaná, on za to nemohl a navíc ho mám zase o trochu víc ráda. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit a ano byla jsem trochu naštvaná, ale aspoň jsem věděla kdo to je. Po tak dlouhé době.

„Moc mě to mrzí a jestli jsi na mne naštvaná pochopím to." omlouval se mi s pohledem do očí.

„Naštvaná jsem, ale jen trochu. Přece za to nemůžeš. Ovládly tě." s menším úsměvem jsem ho zklidnila že na něj naštvaná nejsem.

„Už je tma, měli bychom jít." konečně se na mě usmál.

...pohled Elijaha....

„Už je tma, měli bychom jít." trochu jsem se na ní usmál a jí to asi potěšilo.

„Počkej, mám tu ještě něco na práci." s těmi to slovy se naše mezera stratila.

Nečekal jsem to, ale hned jsem spolupracoval. Z jedné malé pusy se strhlo líbání. Dal jsem jednu ruku jsem jí dal kolem pasu a tu druhou na zadek. Anet mi omotala ruce kolem krku. Na chvíli jsem se odtrhl.

„Co máš ještě za překvadení?" usmál jsem se a Anet mi úsměv oplatila.

Hned potom co se na mě usmála se na mě hned přilepila a pokračovali jsme v to. Co jsme začali. Kousla mě do rtu. Ona mě fakt kousla. Potom se odtrhla ona.

„Klaus není jediným kdo umí kousat." ušklíbla se na mě a já jsem se zase ušklíbl na ní.

Měl jsem podivný nápad. Vubec nevím jak mě to napadlo. Jemně jsem se zakousl do jejího krku a začal sát její hrozně dobrou krev.

„Co to děláš?" smála se. "Potom chci i já jestli můžeš i ty." smála se mezi tím co jsem jí vysával.

Když jsem ucítil že pomalu ztrácí balanc, protože má málo krve, přestal jsem.

„Zatím nejlepší co jsem kdy pil." ušklíbl se na mě.

„ZATÍM?" podívala se na mě trochu uraženě ale se smíchem v očích.

Otočila se zády ke mě a měla asi namířeno zpátky domů. Provokovala a to se trestá.

„Kam to jdeš?" zakřičel jsem na ní i když by mě slyšela normálně.

Upíři rychlostí jsem se dostal k ní a už jsem nic neřešil. Konečně mě má taky ráda. Tak dlouho jsem jí hledal a nakonec našla ona mě. Propletli jsme si ruce a šli jsme domů.