Zamilovaná do původního

11. Únos

Když jsme hledaly, rozhodly jsme se že si zajdem do baru na oběd. Daly jsme si ale lidské jídlo. Kdyby jsme ram někoho zakously tak by to bylo divné. Já jsem si dala těstovinový salát a Adri taky. Když jsme dojedly zavolal nám ten chlápek který mám slíbil ty dovážky krve. Domluvili jsme si tedy sraz kousek od náměstí, protože jsme nechtěly aby věděl kde bydlí. Předal nám dvacet litrů krve, která nám stačí na celý měsíc. Předal nám jí a my jsme jí šly dát do mrazáku.

Přišly jsme domů a rozhodla jsem se najít nějaké kouzlo na můj gen vlkodlaka. Jsem totiž vlkodlak s upírem a neměla bych se přeměňovat za úplňku. Měla bych to být schopná ovládat. Začala jsem hledat. Hledala jsem asi půl hodiny a prohledala pět grimoárů. Když jsem narazila na nějaký tisíc let starý grimoár, našla jsem to. Bylo to docela těžké kouzlo, ale vzhledem k tomu že by měl být za tři dny úplněk a já se nechci proměnit musela jsem to zkusit. Jsem přece z nejsilnější rodiny čarodějů, měla bych mít hodně síly. Adri mi nabídla pomoc, protože jsem se pak musela ještě proměnit aby to bylo dokončeno. Musela jsem to udelat v den úplňku. Rozhodla jsem se že budu jenom cvičit abych nabrala sílu.

... o tři dny později ...

Dneska je úplněk a já bych měla udělat to kouzlo které mě promění na hybrida ale moc mi zůstane. Tim padem ze me bude tribrit. Dopoledne jsme jenom lenošily a já jsem se připravovala. Jsem docela nervózní protože jsem takové kouzla ještě nikdy nedělal. Moje nejoblíbenější kouzlo bylo když můžu nechávat věci létat. Je to takove cool, když zvednete ruku a neco držíte ve vzduchu. Docela dost to používám když po nás někdo jde. Většinou ho odhodím a my pak máme čas zdrhnout.

Byl už večer a my jsme šly na místo kde jsem se normálně přeměňovala. Začala jsem zaříkávat ve chvíli kdy jsem cítila že to za chvíli přijde. Ten čas jsem odhadla tak akorát. Když jsem dořekla poslední slova, začaly se mi lámat kosti. Adri mi jen pomohla do té místnosti ze které nemůžu utéct. Taky mi slíbila že tam počká do rána, abych se tam neprobudila sama po tom kouzle. Když se ze mě stal plnohodnotný vlk chtěla jsem utéct, ale díky kouzlu jsem nemohla.

... ráno ...

Ráno jsem se probudila na tom samém místě kde jsem se včera večer přeměnila. Adri ještě spala a tak jsem se rozhodla zkusit jestli se to povedlo. Mela jsem docela strach, ale byla jsem hrozně zvědavá. A hádejte co. Povedlo se mi. Jsem hrozně šťastná. Hned po tom co jsem se proměnila zpátky ve člověka se Adri probudila.

,,Tak co? Povedlo se ti to? Bolí to vůbec?" sesypala na mě miliardy otázek.

,,Povedlo se mi to. Sice to trochu bolí ale ono to časem přestane." odpověděla jsem jí na ty otázky které jsem pochopila. Zbytek totiž nedával smysl. To už jsme prostě my, moje otázky raky někdy nedávají smysl ale vždy se domluvíme.

Když jsme přišly domů tak jsem se podívala ještě do toho grimoáru abych si o tom ještě něco zjistila. Psalo se tam o tom že když kousnu upíra tak to vyléčí jen moje krev a né od nějakého jiného hybrida. Cítila jsem se i trochu jinak ale ne moc. Cítila jsem se vice sebevědomě a asi se začala vice projevovat moje vlkodlačí stránka.

Na oběd jsme si daly sklenku krve. Na lidské jídlo jsme s Adri neměly chuť. Chvíli jsme si pak ještě četly.

,,Nepůjdem si zaběhat?"

,,Proč ne? Nejsem proti." ušklíbla jsem se na Adri.

Převlékly jsme se do něčeho na běhání a vydaly se do lesa. Tak se totiž běhá nejlíp je tam hrozný klid a čerstvý vzduch. Vítr nám nadzvedával vlasy a my si klidně povídaly. Běhaly jsme asi deset minut a dostaly jsme šílený hlad.

,,Nejdem někoho zakousnout? Mám docela velký hlad." navrhla jsem.

,,Tak koho si vybereš? Kluka, holku? Já bych si dala nějakého pěkného kluka." začala přemýšlet Adri. Bylo to docela vtipné protože má supr smysl pro humor a já ho mám stejný. Už jsem vám říkala že jsme jako sestry? Jestli ne tak už to víte.

Došly jsme na nějaké pole. Byl to spíš takový palouček kde stál dům. Zazvonily jsme a otevřel nám takový malinký kluk byl hrozně roztomilý bylo mi ho líto ale já chtěla někoho vysát. Zavolal nám své rodiče a my se jem zeptaly kudy bychom se mohli dostat do Mysticfalls, protože jsme se ztratily. Naše navigační schopnosti nejsou moc vysoké. Poradili nám a my se vydaly zpět do Mysticfalls. Rozhodly jsme se rak protože samy dobře víme, jaké to je vyrůstat bez rodičů.

Konečně jsme doběhla do našeho oblíbeného městečka. Přesněji Mysticfalls. Šly jsme do baru někoho sbalit. Naše taktika jak dostat krev ber lovu.

Našly jsme si tam mladé kluky, něco okolo 20. Vypadali sladce ale my jsme chtěly jen jejich krev. Vyšly jsme ven a tam jsme si každá ovlivnila toho svojeho. Nikdy jsme je nikoho nenechali vykrvácet. Když jsem cítila že už ztrácí sílu nechala jsem ho napít své krve aby to nebylo nápadné a ovlivnila jsem ho aby na to zapoměl. Adri už byla taky hotová. Nechtělo se nám jit prevlict a ještě jsme chtěly jít běhat, tak jsme to neřešily. Vydal jsme se zase do našeho lesa ale už jsme věděly cestu zpátky takže to bylo v pohodě. Chvíli jsme si povídaly ale pak jsem měla divný pocit že nás někdo sleduje. Vždy když jsem se otočila nikdo tam nebyl. Ale já si stála za svým.

,,Cítím že nás někdo sleduje"

,,Co kecáš. Nikdo tu není. Kdo by tu byl, maximálně žárlí veverky že se můžem pohybovat po zemi a nikdo nás nezašlápne." vtipkoval Adri.

Ještě chvíli jsem měla ten stejný pocit ale pak jsem to hodila za hlavu. Kdo by tady byl. Po chvíli se ale moje tvrzení potvrdilo. Někdo nás majznul po hlavě a my odpadly. (majznul = praštil)

... pohled klause ...

Sledoval jsem ty dvě holky v lese. Nejspíš to jsou upírky protože měli krev na puse a ani nebyly moc zadýchání když běžely. Myslím že se jedna jmenovala Aneta a ta druhá Adri. Cítila mě. Anet mě cítila. Po chvíli sledování jsem je praštil a odtáhl k nám domů. Chtěl jsem zjistil co tu chcou.

... pohled Anet ...

Když jsem se probrala nebyla jsem ani u nás doma a ani v žádné cele. Byla jsem někde v pokoji. Vypadal dost slušně a upraveně. Porozhlídla jsem se po pokoji a všimla si někoho v křesle s knihou. Nepoznala jsem ho protože jsem nela mlhu před očima. Když si ta osoba všimla že jsem vzhůru vstala z křesla a vydal se za mnou. Byl to Elijah. Elijah Mikaelson. Byla jsem nejspíš v jejich domě. Sedl si ke mě na postel a začal se mnou mluvit.

,,Jak ti je?" zeptal se.

,,Motá se mi hlava a jsem unavená." potichu jsem odpověděla a on jen kývl hlavou že chápe.

,,Jdi u mě v pokoji. Nic se ti nestane." uklidnil mě, protože si asi všimli že jsem docela ve stresu a vystrašená. Já jsem jen kývla na souhlas a usla jsem.

... pohled Elijaha ...

Klaus přišel domů a vlekl za sebou nějaké dvě holky. Byl určitě nevinné.

,,Co to má znamenat Niklausi? Co ti udělaly?"

,,Nic jen chci ujistit proč přijely do tohohle města. Našel jsem je v lese a omráčil jsem je. Jsou to upírky takže ro nebude problém. Hodím je do sklepa." začal se vytahovat.

,,Ne! Do sklepa nepůjdou." okřiknil jsem ho.

V tu chvíli se tu objevil kol a všiml si Adri. V baru se spoli bavila tak jsem čekal reakci ve stylu "do sklepa ji nedáš, pujde ke mě do pokoje" a taky že se to stalo.

,,Co ti dělá Adri v takovém stavu a proč jí nenecháš být. Do sklepa určitě nepůjde vezmu si jí do pokoje kde na ní dám pozor." začal Kol

,,Anet půjde ke mě." oznámil jsem a nečekal na Niklausovu reakci.

Vzal jsem jí do náruče a odnesl jí do pokoje. Převlékl jsem jí do mého trika, protože byla od krve. Asi si daly čerstvou krev. Měla podprsenku takže jsem mohl být v klidu. Když jsem jí převlek začal jsem přemýšlel jestli to je ta Anet kterou jsem potkal kdysi. Nikdo si toho zatím nevšiml. Nakonec jsem usoudil že to byl někdo jiný. Vzal jsem si knihu a začal jsem si číst a přitom jsem jí hlídal.

Všiml jsem si že se Anet probrala. Šel jsem k ní. Vypadala vystrašeně. Uklidnil jsem jí a zase usnula.