36. Bazén |pt.2|

257 8 32
                                    


„Co takhle hrát nikdy jsem?" navrhla Adri.

„A jak bys to chtěla jako hrát? Nemáme tu ani skleničky." zeptal se Klaus.

„Normálně místo toho aby ses napil se potopíš." vysvětlila jsem všem.

Všichni přikývli hlavou na souhlas.

„Začínám. Nikdy jsem nebyla spálená od slunce." začala Adri a hned se potopila.

Já jsem nezůstala pozadu, protože každé léto mám spálené ramena. S námi se potopila i Bekah a Elijah. Kol a Klaus zůstali nahoře na hladinou.

„Nikdy jsem málem neutopil někoho kdo byl v bazénu." zasmál se Kol a všichni jsme se potopili.

„Nikdy jsem nechtěla zabít svého sourozence nebo kámošku." pokračovala jsem a přitom jsme se zase všichni potopili.

„Víte co já přinesu ten velký reprák a pustím tam nějaké letní songy." rozhodla Adri a lezla z vody ven.

Samozdřejmě jsem se nemohla nevšimnout Kola který jí celou dobu koukal na zadek.

„Nikdy jsem nezabil žádnou nadpřirozenou bytost." ušklíbl se Klaus.

„Potápím se i za Adri." řekla jsem a pak jsem se hned potopila.

Všichni ostatní se taky potopili a Klaus tam zůstal obzvlášť dlouho. Když Adri přišla s tím velkým krámem tak pustila Starships od Nicki Minaj. V tu chvíli jsme začali všichni zpívat.

I'm on the floor, floor
I love to dance
So give me more, more, 'til I can't stand
Get on the floor, floor
Like it's your last chance
If you want more, more
Then here I am

Starships were meant to fly
Hands up and touch the sky
Can't stop 'cause we're so high
Let's do this one more time, oh

Starships were meant to fly
Hands up and touch the sky
Let's do this one last time
Can't stop

(Můžeš si pustit)

Když jsme dospívali tak jsme zapomněli na nějakou hru nikdy jsem a všichni jsme vylezli z vody se osušit a lehnout si na deku.

...

Je čas oběda a pořád nevím co budeme jíst.

„Co budeme mít na oběd?" zeptala jsem se všech.

„ Anet má pravdu, co budeme mít na oběd? Začínám mít hlad." přidala se Adri

„Dofám že budeme mít pizzu nebo aspoň nějaký mekáč nebo KFC." přemýšlela jsem nahlas.

„Objednám KFC a nemusíte mi říkat co chcete, nechte se překvapit." oznámila Bekah a odešla dovnitř aby to objednala.

„Jde se mnou někdo do vody?" zeptala jsem se, protože jsem tam nechtěla být sama.

„Yeess jdu já." upozornila na sebe Adri a vztávala z deky a šla k bazénu kde jsem jí už čekala.

Kol se jí jak jinak zase koukal na zadek. Když přišla ke mě a koukly jsme se na sebe, už jsme obě věděly co jdem dělat.

„3... 2... 1..." odpočítaly jsme si potichu a pak jsme skočily do vody.

„Čekala jsem to studenější." přiznala jsem se.

„Taky." přikývla Adri.

„HOVADO!" vykřikla najednou Bekah která přicházela z baráku.

Já a Adri jsme se hned potopily a Bekah se rozběhla a pak skočila do vody taky.

„TY to znáš?" ptala se Adri Beky.

„Jasně jako malí jsme to hrávali v řece." zasmála se.

„Jste jak malé děti." protočil Klaus očima.

„No a co jako nejsme tak staré jako ty." obhajovala nás Adri.

„No ale Rebekah ano." podotkl s nadzvednutým obočím.

„No a co jako." zastala jsem se jí.

„BACHA SKÁČŮ!" zařval Kol a skočil za námi do vody.

„HOVADO." řekla Adri a všichni jsme se rychle potopili.

Když jsme se vynořili nenápadně jsem se na kola koukla a naznačila mu že by měl dělat něco aby si to u Adri vyžehlil. V tuhle chvíli jsem neměla páru co udělá, ale ten blbec po ní začal stříkat.

To je debil." Znělo mi v hlavě.

Adri mu to hned oplatila, ale Kol místo toho aby přestal tak pokračoval.

„Typuju že mu za chvíli něco udělá." komentovala jsem to nahlas.

S Bekou jsme stáli na kraji bazénu a společně jsme je pozorovali.

„No nebude to za dlouho, divej jak je nasraná." smála se jim Bekah.

A taky že jo. Adri ho vzala pod krkem a strčila ho pod vodu.

„Na co tak zajímavého čumíte vy dvě." odívala se znuděně na nás a my jsme se začaly smát.

Bylo to hrozně vtipné protože tam znuděně stála s natáhlo rukou kterou měla pod vodou a držela í Kola pod krkem který se topí.

„Už ho nech." smála jsem se tak že jsem to pomalu ani nemohla říct.

Adri ho pustila a pak si na pána odešla. Já s Bekou jsme se hrozně smály, dokonce i Elijah s Klausem se tam smáli, ale né tak moc jako my dvě.

„A čemu se smějete vy dva?" zeptala se Adri trochu naštvaně a znuděně s nadzvednutým obočím.

„Ničemu." odpověděl Elijah.

Kol se mezitím vzpamatovával a já s Bekou jsme se pokoušely přestat smát.

„Jídlo už je tady, dojdu pro to." oznámil Klause a vydal se pro jídlo které objednávala Bekah.

Já s Bekou jsme zatím vylezly z bazénu a šly jsme se posadit na deku. Když Klaus donesl jídlo a položil ho na deku, zjistili jsme co Bekah objednala. Dovezli mekáč. Nezlobím se protože mám hrozný hlad a tohle je momentálně jediné lidské jídlo co je tady v tomhle baráku.

...

Když jsme to snědli tak jsme si lehli na deku a na chvíli jsme si chtěli odpočinout, protože nikdo nechtěl úplně do vody s plným břichem. Já s Elijahem jsme si zabrali stín, takže ostatní byli na slunku nebo si museli obstarat stín sami. Když jsem si lehla na Elijaha slyšela jsem jak mu klidně buší srdce a to mě uklidňovalo.

„Co takhle si zajít do baru?" zeptala jsem se všech.

„Já nejdu, už něco mám." oznámila Bekah.

„Souhlasím." Adri zvedla ruku na souhlas, ale pak jí zase dala dolů.

„Jdu taky." ušklíbl se Kol a potom se koukl na Adri která protočila očima.

„Jdeš taky?" koukla jsem se na Elijaha který přikývl.

„A ty Klausi?" zeptala jsem se taky Klause.

„Jasně že jdu, to bych si nemohl nechat ujít." kulišácky se usmál.

...

Když jsme se oblékli do normálního oblečení z plavek tak jsme vyrazili do baru. Šli jsme pěšky, protože jsme to měli kousek.

„Je teprve třičtvrtě na čtyři (15:45 / 03:45 pm) tak si ten alkohol nechte ještě na trochu později." zasmál se Klaus a vešel do baru, protože už jsme tam byli.

Zamilovaná do původníhoKde žijí příběhy. Začni objevovat