Špatný vtip

čvrtá kapitola

Hinata vstoupil první do chaty a já ho hned následoval. Zabouchl jsem dveře a Hinata se na mě zaskočeně podíval.
"Kdo tě naučil tak vysoko vyskočit?" Vyřkl jsem otázku, která mě šimrala na jazyku už od té doby co jsem viděl ten výskok. Hinata se zarazil a sklopil pohled na podlahu.
"Nikdo." Zamumlal scoro neslyšně.
"Bylo to špatně?" Zeptal se a pohlédl na mě.
"Ne. Právě naopak, Hinato, ten výskok byl úžasný. Vyskočil jsi vysoko. Až se mi tomu nechce věřit." Pochválil jsem mu výskok a on se na mě usmál.
Začal jsem k němu pomalu kráčet.
"Máš talent a já tě naučím jak a kde ten talent podat." Řekl jsem a Hinata začal couvat až narazil na zeď. Měl zvláštní výraz, nedokázal jsem ho rozluštit. Zastavil jsem se kousek od něj. Nechtěl jsem mu nahnat strach.
Otočil jsem se a vyrazil do koupelny. Umyl si ruce a vyšel z koupelny.

Hinata si šel taky umí ruce a pak si sedl na svou posteli a vypadal zamyšleně. Jakmile jsem se objevil v pokoji, tak zvedl pohled na mě.
"Takže to znamená, že v trénování budeme pokračovat?" Zeptal se.
"Jo." Odpověděl jsem mu.
"Jupiiiií." Začal zase jásat nadšeně.
Rychle jsem k němu přistoupil a svou dlaní zakryl jeho ústa. Vytřeštil ty své hnědé oči.
"Musíš tak ječet?" Zeptal jsem se ho. Měl strašnou chuť ty jeho ústa raději zakrýt jinak než dlaní.
Teď si říkáte čím asi. No jak jinak než lepicí páskou ale tu jsem zrovna u sebe neměl.

Pomalu mi sundal ruku ze svých rtů ale nespouštěl ze mě oči a ani já ne. Začínal jsem se v těch jeho očích ztrácet. A to nebylo dobré znamení ale nedokázal jsem prostě odtrhnout oči od těch jeho.

"Umíš líbat?" Zeptal se najednou prcek. Vytrhl mě z tranzu, do kterého jsem se dostával díky jeho očím. Šokovaně jsem se na něj podíval.
"Cože?" Chvíli mi trvalo než jsem zaregistroval otázku.
"Jestli umíš líbat?" Opakoval otázku. Stále mi držel ruku.
"Jo umím." Odpověděl jsem bez uvažování nad tím proč se takhle ptá.
"Polib mě." Přikázal mi. Bez jakéhokoliv zaváhání nebo přemýšlení jsem se začal sklánět k těm jeho rtům. Nedokázal jsem logicky uvažovat nad tím co to po mě vlastně žádá a ani proč.
Spojil jsem naše rty, které do sebe tak úžasně zapadly. Líbal jsem ho jemně a opatrně.
Jeho rty chutnaly  sladce a byly tak vláčné, jak jsem předpokládal.
Rozpojil jsem naše rty kvůli nedostatku kyslíku a rychle se stáhl.

Odešel jsem do koupelny ale to už hlásili oběd. Rychle jsem si opláchl tvář, která byla červená jako rajče a podíval jsem se do zrcadla. No stále je červená.
Opakoval jsem to ještě dvakrát než má tvář vypadala zase normálně.

Vyšel jsem z koupelny a zamířil ven z chatky. Hinata ke mě přiběhl jako poslušný pejsek a šli jsme spolu do velkého stanu.
"Kage-" Začal mluvit.
"Mlč." Odsekl jsem ostře, aniž bych na něj pohlédl.

Došel jsme do stanu s tácem, kde byl můj oběd a sedl si ke stolu. Hinata se posadil naproti mě.
Pustili jsme se do jídla. Suga nás seznámil s odpoledním programem. "Po obědě bude klidový režim, takže nikoho nechci vidět tady pobíhat nebo dělat různé aktivity. Odpoledne půjdeme na procházku po okolí. Nějaké dotazy?" Optal se Suga.
"Můžeme si hrát deskové hry?" Zeptal se jeden klučík z našeho oddílu. Vypadal tak na třináct.
"Ano. To můžete." Odpověděl Suga.
A už žádné otázky nebyly.

Dojedli jsme a rozešli se každý do svých chatek. Hinata šel do naší chaty a já se rozhodl jít navštívit svou sestru. Poptat se jak se má.

Pravdou je, že jsem se bál být s tím prckem o samotě. Ano i když to tak nevypadá, tak i já se čas od času bál. Většinou je to kvůli volejbalu ale teď jsem se bál sám sebe. Pořádně jsem nechápal proč jsem ho poslechl a políbil ho.

Než jsem klepl tak šlo slyšet jak se holky baví. Chvíli jsem uvažoval jestli mám nebo nemám zaklepat ale nakonec jsem klepnul.
"Dále." Slyšel jsem pozvání od své sestry. Otevřel dveře a nakoukl do vnitř.
"Můžu dál?" Optal se než vstoupím do chaty.
"Jistě. Pojď dál." Zvala mě s úsměvem Miwa. Vstoupil a zavřel za sebou dveře.
"Kde jste dopoledne byli?" Zeptala se sestra od Hinaty. Ani nevím jak se jmenuje.
"Trénovali jsme volejbal." Odpověděl neutrálním tónem.
"Nestůj tam jak tvrdé y a pojď si sednout k nám. Neboj Natsu tě nekousne." Vtipkuje Miwa. Došel jsem k holkám a sedl si na kraj postele.
"Mimochodem. Tohle je Natsu, Shoyova sestra a to je Tobio, můj bratr." Představila nás Miwa. Natsu si nás prohlížela.
"Jo podoba tam je. Ahoj." Podotkla s úsměvem a natáhla ke mě ruku.
"Ahoj." Pozdravil ji a přijal její ruku.

Hinata a jeho sestra Natsu jsou si víc než podobní a to nejen vzhledem ale i charakterem. Kdyby Natsu nebyla holka nejspíš bych si myslel, že tady sedím se samotným Hinatou.

"Shoyo musel být nadšený, z toho volejbalu." Poznamenala šťastně Natsu.
"Jo, to byl." Přitákal jsem a vzpomněl si na to jeho nadšení.
"Proč jsi tady?" Zeptala se Miwa a zkoumala mě pohledem.
"Zeptat se jak se máš a jak se ti tady líbí." Odpověděl jsem ji.

Podle jejího výrazu to vypadalo, že mi to nejspíš nesbaštila a upřímně ani se ji nedivím. Když jsem se sám sebe slyšel, tak ani já sobě bych to nesbaštil.

"Co se děje?" Zeptala se narovinu.
"Co by se mělo dít? To nemůžu se zeptat sestry jak se má a ani jak se ji tady líbí?" Zkoušel jsem to zakecat.
"Třeba proto, že tě znám." Poznamenala a překřížila si ruce na prsou.
"Nic se neděje." Řekl jsem a postavil se. Vyšel jsem z chatky a ignoroval sestřin hlas, který na mě volal.

Jo, tak tohle byl špatný nápad. Uznal jsem v duchu a zamířil si to do naší chatky. Tak nějak jsem doufal, že si s ní pokecám normálně a že tak zabiju čas na trávení klidového režimu a ona se místo toho začne vyptávat co se děje. Nic se neděje. Jen kysnu na tomhle zatraceným, dětským táboře a chatku sdílím s jedným zrzavým klukem, kterého jsem bezmyšlenkovitě políbil, když mě o to požádal. A aby toho nebylo málo tak to slunce mě propaluje svými paprsky. Je toho málo?

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*