Špatný vtip

čtrnáctá kapitola

Jdeme lesem po kamenné cestě. Držíme se se Shoyem za ruce, které jsme měli propletené. Vedle nás šel Suga a my si s ním povídali. Asure se držela vzadu.
"Sugo a jak to řešíte vy dva, no když to na vás příjde?" Zeptám se trochu trapně.
"Až budeme v táboře tak vám dám pár rad. Pokud máte zájem." Odpoví Suga a koutkem oka nás pozoruje. Usměje se nad našími nadšenými pohledy.
"Jde vidět, že zájem máte." Poznamená s úsměvem a zastaví náš oddíl. Rozhlédnu se kde to jsme. Po mé levé straně je velký rybník a po pravé malý pramen vody, který teče z nějaké obrovské skály. Před námy je ohraničený můstek, který je postavený ze dřeva.
Nad skálou je nějaká malá figurka, která měla asi necelým sto centimetrů.
Suga nám sdělí, že ta voda ja pitná a tak se všichni nahrnou k ním a zkouší vodu. Já a Shoyo sledujeme jak ji všichni hltají.
"Vy se nejdete napít?" Zeptá se nás Asure.
"Já nevím jak Shoyo ale já žízeň nemám." Odpovím ji.
"Já taky nemám." Přidá se Shoyo.
"Hele kluci, já nikomu do zelí nelezu, tak se nemusíte bát." Promluví Asure.
Oba stočíme nechápavý pohled na ni.
"Ano musím uznat, že se mi líbíš Tobio ale pochopila jsem, že nemám šanci a proto se Shoyo nemusíš bát." Její otevřená řeč nás oba překvapila. Začne od nás vzdalovat.
"Asure." Zvolám na ni. Asure se otočí na mě.
"Díky." Poděkuji ji za její upřímnost. Pokývá hlavou a usměje se.
Stočím pohled na Shoyu a vezmu ho kolem ramen. 
"A teď už nemáš důvod žárlit." Zašeptám mu do ucha. Obejme mě kolem pasu a spokojeně se usměje.

Za tím můstkem se nám naskytl lesní městečko, které se táhlo po lesní cestičce do kopce až nahoru. Byly tam domky vyrobené z mechu a klacíku a u nich různé postavičky a různé ručně malované kameny.
"Ty malované kameny jsou taková hra. Vezmete si kámen, který se vám líbí a posunete je o kousek dál. Začali jsme to hrát s dětmi co tady byli před dvěma lety. Jestli vás nějaký zaujal tak ho můžete posunout a jestli ne tak si můžete najít kámen a můžete ho v táboře ozdobit." Domluví Suga.
"A co kdybychom si všichni ozdobili své?" Zeptá se nějaká holka vzadu. Všichni byli pro a Suga měl z toho pravděpodobně radost, protože se usmíval víc než vždycky.

Takže jsme si po prohlídce městečka vydali hledat ty správné kameny. Někdo našel v lese, někdo na louce no a Shoyo chtěl být originalní a skočil do malého potůčku a vylovil dva krásné kameny, které mi pak podal. Nebylo tam moc vody. Sotva mu sahala pod kolena. Pak k němu natáhnu ruku, s tím, že pomůžu na břeh ale on né. Musí mě stáhnout k sobě. Sicák jeden.
"Hele, brácha někdy máš i dobré nápady." Poznamená Natsu a skočí k nám a Miwa se taky přidá. Nakonec jsme tam skončili všichni až na Sugu a Asure. Ti se na nás dívají z břehu.

Až jsme celí mokří, tak se podívám na svou sestru. Kývne na souhlas. Vylezeme z vody a jdeme k těm dvou. Miwa popadne Asure, která se brání a já popadnu Sugu. Přijdou nám na pomoc i ostatní s oddílu a netrvalo dlouho a náš vedoucí a instruktorka končí ve vodě taky. Všichni vlezeme zpátky do vody a celé je pocákáme vodou.
Nakonec jsou více mokří než my ostatní.

Celí mokří s kameny se vrátíme do tábora. Voda z nás jen kape. Spatří nás Daichi. Přistoupí k našemu oddílu.
"Co se stalo?" Ptá se polekaně.
"Pak ti to vysvětlím. Děcka osušit, převléknout a zítra budeme malovat ty kameny. Rozchod." Zavelí Suga a všichni jdeme do svých chatek.

Zalezeme se Shoyou do té své. A sundáme si věci hned za dveřma, aby ta voda nebyla všude. Přejdu ke své skříně, ale Shoyo mě zastaví. Stočím pohled na něj.
"Neuškodí nám být chvíli nazí nebo snad ano?" Pronese provokativně. Přistoupím k němu a políbím ho.
"Asi máš pravdu." Souhlasím s ním po polibku a spojím naše čela.

Zvednu ho do náruče a položím na postel.
"Co máš v plánu?" Zeptá se s úsměvem.
"Pomstu.…" Odpovím a začnu ho líbat na krku.
"…za ten potok." Dodám a když mu slíbám celý krk. Přesunu se níž a pohrávám si s jeho bradavkami. Tiše zasténá. Nejdříve s jednou a pak s druhou.
To už nás zase vyruší ten zatracený rozhlas, který ohlašuje večeři.
"Já ho zruším." Vyhrožuji a položím si hlavu na jeho hruď.
"Ale nezrušíš. Navíc večer můžeme pokračovat." Řekne a políbí mě do vlasů.

Postavíme se a oblékneme. Pak vyjdeme z chatky. Zamíříme do velkého stanu. 
Sedneme si k večeři a pustíme se do ní.
"Večer je táborák." Oznámí Suga.

Po večeři se sejdeme u ohně. Shoyo mě táhne k ohni.
"Pojď. Bude sranda." Přemlouvá mě.
"Alespoň na chvíli." Žadonil.
"Ach jo ale jen na chvíli." Přistoupím a jdeme k ohni.
Sedneme si k ohni.
"Ale Tobio, neříkal jsi, že na tohle nejsi?" Rypne si Suga a šťouchne do mě.
"Jo pořád nejsem, to Shoyo mě sem dotáhl." Odpovím mu neutrálně. Suga se nahne a ukáže na Shoyu palec nahoru. Shoyo se zasměje a taky mu vrací palec nahoru. Já jim ruce sundám dolů. Oba se začnou smát.

Nakonec to nebyl zas tak špatný nápad. Povídali jsme si, zpívali si a různě se bavili. Až do vyhlášení večerky.

Všichni se začneme odebírat do chatek. Shoyo po cestě si zívne.
Zajdeme do chaty a Shoyo zívne ještě jednou. Odvedu ho do postele a on si unaveně si sedne. Sundám mu kalhoty a mikinu, uložím ho do postele. Přikryju ho dekou. Zevleču se taky a lehnu si vedle něj. Obejmu ho a ponořím se do říše snů.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*