Špatný vtip

šestá kapitola

"No jak chceš." Poznamenal a sedl si na mě obkročmo a lehl si na mou hruď.
"Co to děláš?" Zeptal se ho se smíchem v hlase.
"Nechceš se posunout a já nechci ležet sám." Odpověděl.
Objal jsem to malé stvoření a otočil se na bok. Položil Shoyu vedle sebe a podepřel si hlavu. Koukal na toho zrzavého kluka a prstem mu přejížděl po tváři. Díval se na mě těmi svými kukadly.
"Chodil jsi někdy s klukem?" Zeptal se Shoyo v mé náručí.
"Ne, chodil jsem s holkama." Odpověděl jsem a přesunul svou pozornost na jeho zrzavou hlavu. Začal jsem si pohrávat s jeho vlasy. Byly tak jemné.
"A ty?" Zeptal jsem se ze zvědavosti.

Zdálo se mi, že je docela zkušený. Ten polibek, pohledy, přišlo mi jako by s tím měl zkušenost.

Posadil se na posteli.
"Všechno je to pro mě poprvé. Když jsem tě požádal o ten polibek tak jsem měl strašnou trému, z toho, že to pokazím." Svěřil se. Posadil jsem se a objal ho. Musel jsem ho obejmout. Na to jak je malý, je odvážný a to víc než kdokoliv jiný.
Před očima se mi objevil ten jeho pohled, když jsem se k němu přiblížil. Byl to strach ale ne strach ze mě nýbrž strach z toho co má dělat, jak má reagovat. Potom musel sebrat všechnu svou odvahu na vyžádání toho polibku. Boke. Ten kluk mě pravděpodobně nepřestane překvapovat.

Sklonil jsem se k rtům a spojil je v polibek, nejdřív jen tak lehce. Shoyo se hned zapojil a pootevřel ústa. Využil jsem skulinky a jazykem jsem vnikl do vnitř. Zkoumal jsem jeho ústa. Přidal se. Započali jsme společný tanec. Díky kyslíku, který nám docházel, jsem odtrhl své rty od těch jeho. Zamrčel na protest.
Položil ho zpátky na postel a opět se zmocnil jeho rtů. Pohrával si s mými vlasy.
Zajel jsem jednou rukou pod jeho tričko a hladil ho po jemné kůži. Mé rty mi sklouzly na krk, kde jsem ho zasypával polibky a následně mu jemně skousl. Zasténal a já se nad tím pousmál.
"Pokračování příště." Pošeptal jsem mu do ucha a odtáhl hlavu abych na něj viděl. Měl nechápavý výraz ale pak se ozval rozhlas, který oznamoval večeři.
"Nenávidím ten rozhlas." Pronesl mrzutě Shoyo. Sedl jsem si a natáhl k němu svou dlaň. Přijal ji a vyhoupl se do sedu.
"Nic nám neuteče." Poznamenal jsem a postavil se.
Zamířil jsem se to ke dveřím. Otočím se na Shoyu. Seděl stále na posteli a koukal na mě. Přistoupil jsem k němu a letmo ho políbil. Pak jsem mu podal mé dlaně. S úsměvem je přijal a já si ho ještě stáhl do náruče.
"Tam venku je plno malých capartů, takže ne aby tě napadla nějaká blbost. Jasný?" Pronesl jsem a čekal na odpověď. S jedným takovým capartem dokonce sdílím chatku a pomalu i postel, napadlo mě.
"To je mi jasný." Odpověděl s úsměvem a otevřel jsem dveře.

Za dveřmi už stál Suga a chystal se zaklepat. Na tváři měl překvapený výraz ale hned se změnil v úsměv.
"Sugo?" Oslovil jsem ho a tázavě na něj pohlédl.
"Tak si myslím, že už na vás nemusím klepat." Poznamenal Suga s úsměvem.
"No to nemusíš a nemusíš ani zítra. Slyšíme rozhlas." Řekl jsem abych se vyhnul alespoň jednoho rušení.
"Dobře. Alespoň jedna chatka z krku." Pronesl Suga humorně a pokračoval v obchůzce.

"Alespoň jednoho rušitele máme z krku." Prohodil jsem tichým hlasem, když byl Suga dostatečně daleko. Hinata se zasmál ale pak se zarazil.
"Nemáš v úmyslu vyřadit rozhlas?" Zeptal se Shoyo s obavou v hlase. Promnul jsem si bradu.
"To není špatný nápad." Pronesl jsem s vážnou tváří.
"Tobio!" Okřikl mě.
"Jen si dělám srandu." Ujistil jsem ho s úsměvem.

Došli jsme do stanu. Vzali si večeři a vyjímečně si sedli vedle sebe. Naše sestry dorazily chvíli po nás a koukaly na nás s překvapeným výrazem a trochu šokovaným.
Miwa s Natsu si sedly na proti nás.
"Ty s ním dokážeš vycházet, Shoyo?" Zeptala se Miwa.
"No ze začátku to bylo těžké ale teď jsme si to vyjasnili." Odpověděl Shoyo s úsměvem. Nenápadně jsem položil ruku pod stůl na jeho stehno. Na chvíli se zarazil ale pak se zase začal usmívat.
"Tak to ti blahopřeji a kdyby byl někdy nesnesitelný, jakože to umí, tak dej vědět." Pronesla Miwa pobaveně. Podíval jsem se na ni vražedným pohledem.
Přesunul jsem ruku na vnitřní stranu stehna. Chtěl jsem dál ale on mi rychle ruku zastavil. Stiskl mi dlaň a propletl prsty.
"Neboj se my to nějak zvladneme, viď." Řekl Shoyo sestře a otočil pohled na mě.
"Ano nemusíš se do toho míchat." Řekl jsem důrazně sestře.

Po večeři Daichi vyhlásil, že v sobotu bude dobrovolný volejbalový turnaj. Na to jsme se Shoyem slyšeli.
"A kdo se chce zúčastnit ať se zapíše u vedoucího svého oddílu." Dokončil svůj proslov Daichi.
"Doufám, že můžu s vámi počítat?" Zeptal se s úsměvem Suga a pohlédl na mě a Shoyu. Radostně jsme kývli na souhlas.

Tak jo, asi to tady nebude zas tak špatné.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*