Špatný vtip

jedenáctá kapitola

Upozornění: tato kapitola není vhodná pro čtenáře mladší 18-ti let. Takže je to na vaše triko. (✷‿✷)

Shoyo usnul v mé náručí. Já nemohl usnout. Opatrně se zvednu s postele a zamířím do koupelny.

Zevléknu ze sebe své věci a vlezu si pod sprchu. Musím říct, že jsem víc unavený než kdybych byl zrovna po tréninku.

Najednou cítím jak mě ze zadu objímají drobné ruce a rty líbají mé záda. Ani se nemusím otáčet abych zjistil komu patří ty ruce a rty.
"Jak to že nespíš?" Zeptám se ho a otočím se na něj. Obejmu ho kolem pasu.
"Už jsem nemohl spát." Odpoví mi a zasypává mou hruď polibky a jeho ruce sjely na mé pozadí. To ve mě vyvolalo vlnu touhy.
"Shoyo, slyšel jsi Sugu." Připomenu mu ale taky ty slova neberu moc vážně.
"Když já si nemůžu pomoct. Máš tak dokonalé tělo." Pronese a z mé hrudi se přesouvá níž a níž až se zastaví u mé chlouby. Přejede po nim jazykem.
Mám problém zadržet sten ale když to zopakuje po druhé vykřiknu jeho jméno.
Zastavím vodu a toho přinutí se postavit. Nechápavě na mě pohlédne.
Osušíme se, popadnu jeden ručník a vrátíme se zpátky do pokoje.

Zmocním se jeho rtů pomalu ho položím na postel.
"Teď toho budeš litovat, ty ďáblíku." Pronesu a přesunu se ke krku, který nejdřív zasypu polibky a mu lehce skousnu kůži. Nacož se mi odmění hlasitým stenem. Sakra, musí chutnat tak skvěle?
Jeho chlouba má stejný problém jako ta moje.
Zasypávám celé jeho tělo polibky až dojdu k jeho chloubě. Políbím ji taky a zastavím se u jeho vstupu. Párkrát přejedu jazykem po jeho vstupu. Na to vykřikne mé jméno. Prstem  zajedu do vnitř. Zasténá a prohne se v zádech. Chvíli čekám.
Pak pomalu vysouvám a zasouvám.
Po chvíli sám začne přirážet. Vysunu prst a skloním se na něj. Položí mi dlaň na tvář.
"Já ti věřím, lásko." Pronese Shoyo. Políbím ho a zasunu mou chloubu do jeho vnitra až po kořen. Podívám se na něj starostlivě.
"Pokračuj." Řekne Shoyo.
Začnu pomalým tempem přirážet. Pokojem se rozlíhají Shoyovi vzdychy a hlasité steny. Zkouším ho utišit polibky ale moc to nezabírá.
Pak mé tempo nabírá rychlost a pomalu ale jistě cítím, že za chvíli vyvrcholím. Obepnu Shoyovu chloubu a rukou pohybuji nahoru a dolů.
Netrvalo dlouho a oba jsme vyvrcholili za doprovodu hlasitého zasténání. Vysunu se z něj a zadýchaně si lehnu vedle Shoyi.
Pohlédnu na něj. Oba máme na sobě jeho nadílku.
"Tobio, to bylo nádherné." Pochválí můj výkon Shoyo. Jen se nad tím usměju a políbím ho. Vezmu ručník a nejdřív očistím Shoyu a pak sebe. Otočí se na bok a mě následuje.
"Jen doufám, že z toho nebude průser." Pronesu svou obavu nahlas.
"I kdyby za to to stálo, no ne?" Ovětí Shoyo s úsměvem.
"Ty jsi číslo." Pronesu s úsměvem a políbím ho. Přikryju nás dekou a přitulíme se k sobě. Společně se ponoříme do říše snů.

~~~

Ráno na nás někdo klepal. Oba vystřelíme z postele a narychlo se začneme oblékat.
Když jsme oblečeni, tak sborově zvoláme dále. Stojíme u postele.
Dveře se otevřely ve nich Suga. Neměl zrovna příjemný pohled. Vejde a zavře za sebou dveře. Ztěžka polknu.
Přejde k nám a ukáže na postel. Oba se posadíme. Suga vypadá vážně naštvaně.
"Asi víte proč jsem tady." Začne Suga.
"Asi kvůli tomu večeru." Odpovím tiše a na prázdno polknu.
"Přesně tak. Takže vás budeme muset rozdělit." Oznámí nám a snaží se udržet klidný hlas.
"To ne Sugo. Hele když ti vážně slíbíme, že už budeme opravdu hodní, tak nás nerozdělíš?" Začne škemrat Shoyo.
"Bohužél, Shoyo. Tentokrát vás slyšel i Daichi a pár vedoucích. Tohle už neobkecám." Namítne Suga. Shoyo začne hned brečet. Vezmu ho do náruče.
"Sugo, ty víš moc dobře, že to nepomůže." Řeknu.
"Tak nějak tuším. Zkusím ještě promluvit s Daichim ale moc si od toho neslibujte." Řekne a odejde z chatky.

"Já nechci za nikým jiným." Pronese mi Shoyo do ramene.
"Nebude to zas tak strašné. Pořád budeme na stejném táboře." Utěšuji ho a hladím po vlasech.

Chvíli po tom co odešel Suga a co jsem se snažil uklidnit Shoyu, tak někdo zase klepal na dveře.
"Dále." Zvolám a čekám kdo to zase je.
Do chatky vstoupí Daichi se Sugou.
Daichi měl vážný výraz v očích a Suga se už tvářil soucitně. Je zle, pomyslím si.
"Tak pánové, co s vámi uděláme." Začne mluvit Daichi přísně až mi z toho naskočí husina.
Už jen tak jeho mohutná postava budí Daichi respekt a když k tomu přidá vážný pohled a přísný hlas. No řeknu vám, že jsem málem vypustil duši.
Nádech a výdech.
"Už jsme se ponaučili. Nech nás tady, prosím." Zkouším ho přemluvit. Daichi si promnul čelo.
"Nějak vás potrestat musíme. Takže popřemýšlím nad tím a po snídani vám oznámím co s vámi." Řekne Daichi přísně a odejde z chatky.
Shoyo zase propukne ještě větší pláč. Suga si dřepne před nás.
"Hele kluci. Jestli se mi podaří Daichiho přemluvit, tak ale opravdu slíbíte, že tohle vaše noční řádění bylo naposledy." Promluví Suga.
"Slibujeme." Pronesu.
"Přísáháte?" Zeptá se Suga.
"A-ano, přísa-háme." Pronese Shoyo mezi vzlyky.
"Dobře. Jdu si s ním promluvit ještě jednou." Oznámí a odejde z chatky.

Pohladím Shoyu po tváři.
"Vidíš nebude to zas tak strašné." Utěšuji ho ale i sebe. Mám obavu, že nás opravdu rozdělí a to já nechci. K žádnému jinému klukovi už nechci jít bydlet. Měl bych to pak stále na talíři a Shoyo se zblázní, jestli se stane to co vyhrožují Daichi se Sugou.

Neochotně jsme si udělali ranní hygiénu a vracíme se zpátky do pokoje. Sedneme si na postel. Já do tureckého sedu a ze zadu obejmu Shoyu, který se natiskne do mé náruče.

*Ahoj zlatíčka, vzhledem tomu, že Daichi chce opravdu potrestat tyhle naše zlatíčka, tak by mě zajímalo jaký trest by podle vás měli dostat? Pište mi do komentáře a já možná něco vyberu.😊 Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*