Špatný vtip

devátá kapitola

*Věnováno (Hinatalovesu).

"To jsem netušila, že až tak moc jste si to vyjasnili." Dobírá si nás Miwa, když vidí naše propojené ruce.
"Tak se mi zdá se ti tady přece jen zalíbilo, viď Tobio." Pronese Miwa další poznámku a směje se na celé kolo, Natsu se k ní přidá. No jo to je celá ona.
"A vadí ti to snad?" Zeptám se ji. Má sestra ke mě přistoupí.
"Samozdřejmě, že ne. Právě naopak, bráško, jsem ráda." Řekne a obejme mě. Objetí ji opětuji.
"Přeji ti to." Řekne Miwa, když mě pustí.

Taky jsem rád. Ano zalíbil se mi tenhle tábor. Zalíbil se mi ten zrzavý kluk, do kterého jsem se rychle zamiloval.

Suga nám spočítá děcka, které má na starost a rozdá svačiny. Vycházíme z tábora.
Přiběhne ke mě Asure.
"Tobio, prosím tě. Můžu si do tvého batohu dát pití se svačinou?" Požádá mě a mile se usměje. Ta se nevzdává.
Všimnu si jak Shoyo začíná zase žárlit.
"Promiň Asure, ale už tam mám dvě svačiny a nevím jak bych tam dal i tu tvou." Zdvořile ji odmítnu a pokračuji v cestě. Vezmu Shoyu kolem ramen a zašeptám mu do ucha ať nežárlí a letmo mu políbím ušní lalůček.

Jdeme asi tak dvě hodiny než dojdeme k nějaké jeskyně. Stojí tam i stánky s různymi suvenýry. Asi bude prohlídka. Usadíme se na lavičkách u jeskyně.
Suga nám oznámí, že máme svačinu a pak bude prohlídka jeskyně.

Vytáhneme si svačiny a začneme jíst.
Asure nás propaluje pohledem, teda Shoyu.
Máme přibalené i nějakou zeleninu nakrájenou na hranolky. Vytáhnu jednu hranolku a pobídnu Shoyu aby si kousl ale včas s tím uhnu. Takhle ho popychuji než mi chytne ruku s tou hranolkou a vezme mi ji z ruky a výtězoslavně si ji dá do pusy. Kousek mu čouhal ven. Rychle se k němu nakloním a ten kousek mu ukousnu a přitom ho políbím.
To už by mělo Asure odradit. Snad.

Po svačině byla ta prohlídka. Probíhá to postupně, po oddílech.
V jeskyni bylo chladno, takže jsem Shoyu drže kolem pasu.
Průvodkyně nás zastaví u rudě červeného kamene ve tvaru srdce. Byl poměrně vysoko.
"Říká se, že když si sáhnete na to srdce a vyřknete své přání nahlas, tak se vám to splní." Oznámí nám průvodkyně. Shoyo začne skákat aby tam dosáhl. Zvednu ho do náruče aby si teda sáhl.
"Přeji si abychom byli spolu už navěky." Vyřkne své přání Shoyo a podívá se na mě. Sundám ho dolů a políbím ho. Je mi jedno, že mi Suga bude dělat přednášku, ale tohle potřebuje odměnu.

Po naší prohlídce jsme se zeptali Sugy jestli se můžeme podívat na ty suvenýry. Souhlasil a my si začneme prohlížet různé stánky.

Narazíme na stánek s náramky na ruku a s přívěškami. Se Shoyem jsme si vzájemně koupili přívěšky na krky.

Opodál stojí stánek s různými symbolickými kameny. Koupím jeden mámě. A pak se vracíme ruku v ruce zpátky k našemu oddílu.

Posadíme se zpátky na lavičku, na které jsme společně svačili.
"Všimni si Asure." Šeptne mi Shoyo do ucha.
"Vidím ale u mě neuspěje. Já mám tebe." Zašeptám mu nazpět a štípnu ho do tváře. Usmál se a opakuje se po mě.

Vydáváme se zpátky do tábora. Na zpáteční cestu vzal Shoyo batůžek a najednou mi skočí na záda a ruce mi omotá kolem krku chytnu ho ze zadu za zadek a chvíli ho nesu.
"Hele vy dva. Nevím o co tady jde ale jsem rád, že už se netváříš jako morous." Ozve se za námi hlas Daichiho. Shoyo seskočí a oba se ohlédneme po něm. Vím koho myslí tím morousem. Daichi jde vedle nás.
"Jsem rád, že spolu vycházíte." Pronese Daichi s úsměvem. Kdybys tak věděl, Daichi, jak my spolu vycházíme, pomyslím si s úsměvem.
"Jo tenhle tábor není zas tak špatný." Poznamenám.
"Prý chcete hrát volejbal?" Zeptá se Daichi.
"To chceme." Odsouhlasí Shoyo.
"Už se těším na vaše výkony." Řekne Daichi a pokračuje dopředu.

Přišli jsme konečně do tábora a byli jsme všichni docela unaveni. Šli jsme do svých chatek.

Jakmile se Shoyem ztratíme ve své chatce, Shoyo dopadne opět na mou postel a zaboří hlavu do mého polštáře. Usměju se.
"Vstávej, Shoyo. Za chvíli je oběd." Řeknu a poklepu mu po zadku.
"Ani mě nehne." Protestuje Shoyo. Povzdechnu si a pustím se posouvaní těch postelí sám.
Vytáhnu noční stolek a umístím ho ke skříňce. Začnu šoupat se Shoyovou postelí směrem k té moji.
"Hm. Víš o tom, že máš krásný zadek." Podotkne mlsně Shoyo.
"Co kdybys mi šel raději pomoct." Žádám ho.
"Už jdu." Vydá ze sebe a neochotně vstane. Přistoupí naproti mě k posteli a já jdu na bok. Přirazí je k sobě.
"Tak, to bychom měli. Teď si můžu lehnout?" Zeptá se Shoyo. Vezmu ho za ruku a táhnu ho do koupelny.
"Ach jo. Jsi stejný jako má matka." Pronese otráveně.
"Po obědě budeme spát, ty můj ďáblíku." Řeknu a lehce se svými rty dotknu špičky nosu, čela a tváří.
Potom už si mlčky umýváme ruce.

Vrátíme se zpátky do pokoje a Shoyo si hned sedne na postel. Sednu si za něj, ruce mu omotám kolem pasu a hlavu položím na jeho rameno.
Jen tam sedíme v objetí a užíváme si přítomnost toho druhého. Sem tam mu věnoval políbím krk.

Ohlásili oběd a my se zvedli a vyšli z chatky. Obejmu ho kolem pasu a dojdeme do stanu i s obědem. Sedneme si vedle sebe. Položím jednu ruku Shoyovi na stehno a on to zopakuje.

Po obědě máme hodinu a půl polední klid. To využijeme na spánek, který oba potřebujeme, vzhledem tomu, že Shoyo vstával brzo.
"Sugo, prosím tě. Ťukni na nas až se půjde hrát." Žádám Sugu.
"Jestli se půjde. Má totiž pršet. A celkem dlouho." Oznámí nám Suga.
"I tak na nás prosím ťukni." Žádám.
"Dobře. Jdete spát?" Zeptá se.
"Jo. Ten výlet nám dal zabrat." Odpovím unaveným tónem. Suga kývne a my se vydáme do chatky.

V chatce oba lehneme do postele. Přitulíme se k sobě a ještě jeden si věnujeme vášnivý polibek. Pak už usínáme.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*