Špatný vtip

šestnáctá kapitola

Osušeni a převlečeni do suchých věcí se vydáváme na oběd.
A už když se objevíme ve stanu, tak se naše drahé sestry ještě smějí. Hodím po nich úšklebek, když se usadím naproti nich a Shoyo na ně vyplázne jazyk a sedne si vedle mě.
Pustíme se do jídla, nevšímaje si sester.
"Hele Tobi, ty bys měl strážit rybníky." Poznamená Miwa.
"A proč jako?" Odfrknu ji.
"Díky tvému výrazu by klesal počet utonutí." Odpoví se smíchem. Přidá se k ní i Natsu a dokonce i Shoyo.
"To samé jsem mu taky řekl." Pronese se smíchem Shoyo.
"Dobrá to už by stačilo, nechcete snad aby vám zaskočilo." Zastane se mě Suga a poplácá mě po rameni.

Po obědě se přesouváme do chatky.
"Ty holky mě štvou." Pronesu, když zavře dveře Shoyo a lehnu na postel. Ležím na zádech a ruce si složím pod hlavu. Shoyo si lehne na mě a hlavu si položí na mou hruď. Obejmu ho a políbím do vlasů. Na chvíli jsme zavřeli oči.

Probudilo nás klepání na dveře.
"Dále." Ozvu se. Do chatky vejde Suga s úsměvem.
"Ahoj kluci, doufám, že se nezlobíte za tu sprchu." Zeptá se a stojí u dveřích. Co kdyby potřeboval hned utéct.
"Ne, sranda musí být." Řeknu s úsměvem. Sugovi se rozzáří úsměv ještě víc a přistoupí k naší posteli. Sedne si na kraj.
"Souhlasím s tebou, Tobio. Sranda musí být." Odsouhlasí mi to.

Chvíli jsme si povídali, když se pak Suga postaví.
"Tak jo hoši, nachystejte se. Jdeme do lesního městečka položit ty naše kameny." Oznámí a mezitím kráčí ke dveřím. Ještě se na nás koukne a my přikývneme a odejde z chaty.

Vydali jsme se na cestu lesem. Shoyo má zase energii na rozdávání tak vymýšlí různé blbosti. Pobíhal kolem mě, skákal mi na záda a různě.  Opravdu je někdy horší než malé děcko. Možná proto ho tak miluji.
Jde kolem nás Natsu s Miwou.
"Hele Natsu, jak ho mám zastavit?" Zeptám se jeho sestry. Ta se hlasitě zasměje.
"Shoyu? Toho nezastavíš." Odpoví mi mezi smíchem a pokračuje i s Miwou dopředu.
"Tak to je skvělý." Pronesu ironicky.

Dojdeme k lesnímu městečku a společně položíme každý svůj kámen na začátek města a vracíme se zpátky do tábora.

"Hele, můžu se na něco zeptat?" Přiběhne ke mě a k Shoyovi malý kluk. Může mít tak deset let.
"Ano." Odpovím mu.
"Vy jste kamarádi?" Zeptá se klučík.
"Proč se ptáš?" Zeptám se ho a nechápavě stočím pohled na kluka.
"No, taky mám kamaráda ale my se nedržíme za ruce a neobjímáme. Tak se chci zeptat jestli je to špatně." Vysvětluje kluk. Jde vidět, že je z našeho chování zmatený. A já nevím jak mu to mám vysvětlit aby to pochopil.
"Ne. Není to špatně. Víš my jsme víc než kamarádi." Apsolutně nemám tucha jak mu to mám podat. Kluk se trochu zamyslí.
"Vy spolu chodíte?" Zeptá se najednou. No takhle ses měl zeptat jako první.
"Ano." Odsouhlasí mu to Shoyo.
"Aha, tak to jste něco jako kluk a holka." Asi to pochopil.
"No, dá se to tak říct." Potvrdím mu to ale nejsem si jist jestli to chápe správně.
"Tak se mějte." Zamává nám klučík a žene se do předu. Tak tohle bylo divný. Pomyslím si a sleduji kluka, který se od nás vzdaluje.

Přicházíme do tábora a Suga nás vede do velkého stanu, kde se budeme učit uzle.
Kupodivu mě ty uzle šly což se nedalo říct o Shoyovi. Motal se s tím lanem a byl celkem nešťastný z toho, že mu to nešlo.
Otočím se na něj a vysvětluji mu postup uzle. Vypadá roztomile, protože když se tak moc soustředil na ten postup, tak vyplázl kousek jazyku na stranu ale stále to dává špatně. Sednu si obkročmo na lávku a posunu se blíž k němu. Sedne si taky obkročmo na lávku a já ho obejmu kolem pasu a ruce s provázkem mu vedu do uzlu.
"A teď to utáhni." Řeknu mu a Shoyo tak učiní. Tentokrát se uzel konečně povedl a Shoyo měl z toho velkou radost. Nedalo mi to a přece jen jsem s ním sdílel stejnou radost. Natočí hlavu a věnuje mi letmý polibek. Obejmu ho. Učili jsme se několik uzlů až do večeře.
Asi půl hodiny před večeři nás vyhnali do chatek umít ruce.

Sotva zavřu dveře chatky, tak na mě skočí Shoyo a omotá mi ruce kolem krku a nohy kolem pasu. Držím ho v náručí, aby nespadl. Políbí mě vášnivě. Prohloubím polibek a pomalu přistoupím k posteli. Opatrně ho položím na ni aniž bych nerospojil naše rty. Shoyo si mě přitáhne na sebe. Přesunu se od jeho úst na krk a zasypávám ho svými polibky.
"Miluji tě." Zašeptá mi Shoyo do ucha.
Zvednu hlavu a pohladím ho po tváři.
"Taky tě miluji, Shoyo." Řeknu tiše a políbím ho. Chvíli se jen tak mazlíme.
Pak se postavím a natáhnu k němu ruce, které s úsměvem příjme a společně si jdeme umít ruce.

Rozhodneme se jít dřív do stanu. Suga s Daichim a ostatní vedoucí tam ještě uklízeli po našem odpoledním programu. Trochu jsme jim pomohli a pak už hlásili večeři.
Byli jsme mezi prvními co dostali večeři. Což se zas tak často u nás nestává.
Jak je u nás zvykem tak sedíme se Shoyem vedle sebe a když k našemu stolu dorazí i holky, tak na nás překvapeně zírají.
"To u vás není zvykem, že jíte dřív než my." Pronese Miwa překvapeně.
"To není. Pomáhali jsme s úklidem." Prozradím ji a věnuji se večeři. Tváří se ještě víc překvapeně ale rozhodla se nekomentovat to dál.

Po večeři jsme se sešli u táboráku a tam jsme zůstali až do večerky. Mám trochu obavu s toho jak bude probíhat naše společná noc, protože Shoyo má stále energii na rozdávání. Zajímalo by mě kde ji ten kluk pořád bere.

*Ahoj zlatíčka, dlužím vám omluvu, že jsem včera nevydala Kagehinu. Mám totiž nový přírustek do rodiny a vzhledem tomu, že je to malý tvoreček tak se věnuji jemu. Ještě jednou se omlouvám a pokusím se vydávat alespoň na přeskáčku Kuroken a Kagehinu. Děkuji moc za pochopení.😊 Krásné počteníčko.💖*