Špatný vtip

desátá kapitola

Probudí mě klepání na dveře a hlas Sugi za dveřmi.
"Už vstáváme." Zavolám rozespale. Na to klepot přestane. Slyším bubnující zvuk na parapetu. Pravděpodobně prší, takže volejbal nebude. Kouknu na to drobné stvoření v mé náruči. Ještě klidně spal. Opatrně vyprostím ruku, na které má položenou hlavu. Povede se mi to. Následně se postavím a kouknu ven. Leje tam jak z konve. Budu muset vymyslet nějakou zábavu pro toho malého ďáblíka. Je strašně aktivní a když takového člověka zavřete mezi čtyřmi stěny tak ……ani na to nechci pomyslet čím by se zabavil ale nejspíš bych to zítra nerozchodil. Takže tak.
Vzpomenu si, že moje sestra brala nějaké deskové hry.

"Ty už jsi vzhůru?" Zeptá se Shoyo a sedne si na posteli.
"Jsem. Volejbal dnes nebude. Prší." Oznámím mu a vrátím se k němu. Sednu si kousek dál. Znechuceně sebou lehne zase do postele. 
"Miwa má nějaké deskové hry tak za ní zajdeme a mohli bychom si něco zahrát." Navrhnu.
"To je nápad." Souhlasí nadšeně Shoyo a začne se ke mě přibližovat.
"Ale než tam půjdeme.…" Sedne si mě do klína obkročmo a ruce mi omotá kolem krku.
"….tak chci ten nejkrásnější polibek." Dořekne a políbí mě. Přidám se a změním polibek na vášnivý. Obejmu ho jednou rukou kolem pasu a druhou ruku mu položím na tvář. Kvůli nedostatku polibku oddělím naše rty.
"Tobi, ty tak úžasně líbáš." Pochválí mou šikovnost. Usměju se a zabořím hlavu do jeho hrudi. Shoyo mi rukou zajede do vlasů.

Přeběhneme k chatce kde jsou naše sestry. Zaklepu a hned se ozve dále.
Rychle vběhneme se Shoyem do vnitř.
"Copak, pánové?" Zeptá se Miwa.
"Nechcete si něco zahrát?" Zeptám se.
"To není špatný nápad." Přidá se nadšeně Natsu. Stejné nadšení jako Shoyo. Usměju se nad tím.
"Dobře. Dostihy nebo Aktivity?" Dá nám na výběr má sestra.
"Aktivity." Zvolali jednohlasně Shoyo a Natsu. Všichni se smějeme.

Začali jsme hrát teda ty Aktivity a docela se u toho i bavíme.
Někdo klepne na dveře. Natsu a Miwa jednohlasně zvolají dále. Já a Shoyo se zase zasmějeme.
Ve dveřích se objeví Suga.
"Aha, tady se bavíte. Chtěl jsem vás zkontrolovat ale vidím, že je to v pořádku." Řekne a koukne na mě a Shoyu. My dva se na sebe nechápavě podíváme a pak zpátky na Sugu.
"No jestli neděláte něco nemravního." Dodá Suga na vysvětlenou. Já a Shoyo vybuchneme smíchy. Holky se k nám přidají.
"No no. Jsem rád, že se bavíte. Tak já radši mizím." A chce odejít.
"Počkej, Sugo." Zastavím ho s doznívajícím smíchem. Dojdu k němu.
Vezmu ho kolem ramen.
"Sugo, já vím, že tady jsem na táboře kde jsou malí caparti. Takže se nemusíš se bát, protože s jedným takovým capartem sdílím chatu." Řeknu s úsměvem. Shoyo se na mě vražedně dívá. Holky se smíchy popadají za břicho.
"Dobře. Dobře. Alespoň, že jsi rozumný." Pochválí mě Suga. Poplácá mě po zádech a odejde.

Vrátím se k Shoyovi a obejmu ho ze zadu. Vypadá naštvaně a roztomile zároveň.
"Jen jsem si dělal srandu, zlato." Pošeptám mu do ucha a líbnu ho na krk.
"Vy jste tak rozkošní." Rozplývá se nad námi Natsu.
"Já už se na tebe nedokážu ani zlobit." Poznamená Shoyo a natočí hlavu na mě. Letmo spojíme své rty.

Vyhlásili večeři a holky schovávají hru zpátky do krabice. A pak všichni čtyři přeběhneme do velkého stanu.

U večeře se Daichi ujme slova.
"Vzhledem tomu, že nám počasí pokazilo plány. Takže pokud zítra odpoledne nebude pršet tak si zahrajeme ten volejbal." Prohlásí a ve stanu zavládne sborový jásot. Dokonce se přidá i Shoyo se svým jupí. Jen protočím panenky s úsměvem.

Po večeři jsme se mohli do chatek. Někdo zůstal ve veklém stanu a hrál různé hry. Já a Shoyo se odebíráme do chatky.

V chatce je tma ale ne moc velká. Sáhnu po vypínači a rozsvítím.
"Co budeme dělat teď?" Zeptá se Shoyo.
"Já nevím. Nějaké návrhy?" Optám se ale hned jsem toho začal litovat.
"Jeden návrh mám." Řekne se svůdným hlasem a přistoupí ke mně. Zajede mi pod tričko. 
"Je mi jasné, co chceš dělat." Poznamenám s úsměvem a skloním se k jeho rtům. Zvednu ho do náruče a přistoupím s ním k posteli.

Opatrně ho položím na postel a lehnu si vedle něho. Otočím se na bok čelem k němu a podepřu si hlavu rukou.
Shoyo mě napodobí a koukáme na sebe.
"Miluji tě, Tobio." Vyřkne Shoyo. Tak to mě dostalo. Úplně mě to dojalo.
"Taky tě miluji, Shoyo." Řeknu a políbím ho vášnivým polibkem. Pak si ho přitáhnu si to malé, zrzavé stvoření do své náruče a vychutnávám si tuhle nádhernou chvíli.

Opravdu mě ty jeho slova zasáhly jako šíp. Zní mi to pořád v hlavě. Mé srdce, které bylo nedobytné, najednou bylo dobyto a tímhle zrzavým klukem. Vážně ho miluji.

Spojí naše ruce a proplete naše prsty. Skloním se k jeho rtům a políbím je.
"Tobio." Osloví mě Shoyo.
"Hm." Ozvu se a pohrávám si s jeho vlasy.
"Porád uvažuji jaké to bude až skončí ténhle tábor." Zeptá se a pohlédne mi do očí. Tuhle otázku jsem měl taky na jazyku a pěkně dlouho.
"No vzhledem tomu, že oba bydlíme ve stejném městě a oba půjdeme na stejnou školu, tak to bude stejné." Odpovím mu. Shoyo mě samou radostí obejme a já mu objetí opětuji.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*