Špatný vtip

dvanáctá kapitola

Zůstali jsme v objetí dokud neohlásili snídani. Neochotně se postavíme a jdeme na snídani. No jdeme, to spíš šnek by tam byl rychleji než my.
Před velkým stanem stojí Suga a má neutralní výraz. Takže nedokážu vyčíst jestli uspěl nebo ne. Sakra to je den.
Začínám sám sebe proklínat, že jsem opět podlehl tomu ďáblíkovi se zrzavou hlavou. Ani jeden z nás se o nic nepokoušel, protože jsme neměli na to ani pomyšlení.

Sedneme si vedle sebe a naproti si sednou naše sestry. Podívám se na ně. Obě se tvářily vážně a to nesvědčí nic dobrého. Ani nepromluvily což taky nebylo dobré znamení.

Nemám ani hlad teda spíš chuť na to jídlo. Shoyo byl na tom úplně stejně jako já.
Suga nám poklepe na ramena a pak nám řekne, že po snídani máme zůstat tady ve stanu.
No super, teď mám ještě větší knedlík v krku než jsem měl předtím.

Dojedlo se a stan se začal vylidňovat, až jsme tam zůstali já se Shoyem a Daichi se Sugou.
"Tak co s vámi, pánové." Začal Daichi.
Ztěžka polknu. Shoyo mě vezme za ruku. Přijmu jeho ruku a propletu prsty. Teď je mi to jedno jestli nás rozdělí, protože i tak budu se Shoyou. I tak budeme trávit veškerý volný čas spolu. Ale ten Daichiho pohled se nedá vydržet a to hrobové ticho v celém stanu taky ne.
"Už to mám. Do konce tohoto tábora máte zákaz vstupu na volejbalové hřiště a to platí i pro hraní volejbalu." Pronese rozsudek Daichi přísně.
"Ale pokud si nedáte říct tak opravdu jednoho z vás přestěhujeme." Vyhrožuje Daichi rázně a odejde ze stanu. Shoyo mě radostně obejme a já jeho objetí opětuji a obejmu ho pevněji. Všimnu si jak je Suga na odchodu.
"Sugo." Zvolám na něj. Shoyo mě pustí a oba se postavíme a přistoupíme k Sugovi.
"Děkuji." Poděkuji mu a Shoyo obejme Sugu kolem pasu. Ten byl zaskočený ale pak ho chvíli objímal. Po chvíli vzal Suga Shoyu za ramena a odtáhl ho od sebe.
"Hlavně si to už nepokažte, kluci." Řekne a vzdaluje se.

Dorazíme do chatky. Shoyo si hned radostně lehl na postel. Leží na zádech a má roztažené paže. Sednu si na kraj postel.
"Tobě nevadí, že máme útrum s trénováním?" Zeptám se ho. Stočí pohled na mě. Zvedne se na čtyři a obejme mě ze zadu kolem krku.
"Nevadí, důležité je, že jsem s tebou. Tréninky doženeme doma." Zašeptá mi do ucha. Otočím se k němu a usadím si ho do klína. Políbíme se vášnivě a pak schovám svou hlavu do jeho náruče.

Má pravdu. Tréninky doženeme doma a hlavní je, že nás nerozdělili. Nevím jak moc dobře by se mi spalo, kdybych věděl, že Shoyo má tady cizího kluka. Počkat já žárlím. Ach jo. Shoyo, co to se mnou děláš?

"Mám nápad. Umíš pokera?" Zeptá se Shoyo.
"Umím." Odpovím a podívám se na něho.
"Dobře. Zahrajeme si zavřeného pokera a každou vyhranou hru může výherce políbit toho poraženého kamkoliv chce." Řekne Shoyo a postaví se. Jde pro karty. Proč mám takový pocit, že to zrovna není dobrý nápad.
"Shoyo." Vyslovím jeho jméno přísně.
"Neboj, budou to jen polibky. A navíc scoro celý tábor je na hřišti." Přemlouvá mě.
"Tak fajn." Souhlasím s tím ale mám divnej pocit, že se to zvrtne.

Hrajeme teda toho pokera. První hru vyhrávám já. Vyberu si rty. Druhou už vyhraje Shoyo. Vybere si krk.
Tak jo, je to v pohodě, teda zatím.
Pak dvakrát po sobě vyhraju já. Vyberu si tváře. Další hru vyhraje Shoyo. Polibek putuje na zatýlek a že si na tom polibku dal záležet.

Někdo klepne na dveře.
"Dále." Zvoláme se Shoyou jednohlasně. Ve dveřích se objeví Suga.
"Co hrajete?" Zeptá se, když vidí karty.
"Pokera. Chceš se přidat?" Zeptám se Sugy. Prosím přidej se nebo to špatně skončí.
"Proč ne." Pokrčí rameny a přidá se k nám. Usměju se na zamračeného Shoyu. Daruji mu letmý polibek.

Hrajeme ve třech.
"Sugo…" Začnu opatrně.
"No." Ozve se Suga a podívá se na mě.
"…Je ten tvůj přítel tady na táboře?" Zeptám se ze zvědavosti. Suga se hlasitě zasměje.
"Ano je a chceš vědět kdo to je, viď." Vyřkne mou otázku Suga.
"A ty nám to prozradíš?" Zeptá se Shoyo.
"Ano ale musíte držet jazyk za zuby." Ujistí se, že budeme mlčet. Oba kývneme na souhlas.
"Přísaháme." Dodá Shoyo.
"Je to Daichi." Prozradí Suga. Oba na něj vytřeštíme oči. Suga se začne smát.
"Kdyby jste se viděli." Poznamená Suga se smíchem.
"A jak dlouho?" Zeptá se překvapeně Shoyo.
"Letos to jsou dva roky a paradoxně jsme se seznámili úplně stejně jako vy dva." Odpoví Suga a míchá karty.
"Na jakou školu se chystáte jít?" Zeptá se Suga.
"Na karasunskou." Odpovím mu. Suga se začne smát. My si se Shoyem vyměníme nechápavé pohledy.
"A určitě se chcete přihlásit do volejbalového týmu, že?" Zeptá se se smíchem Suga. Kývneme zase na souhlas a nechápavě na něj hledíme.
"Dobře. Já a Daichi máme před sebou poslední rok na vyšší střední karasunské škole a oba jsme členy karasunského volejbalového týmu." Prozradí nám Suga. Já a Shoyo se na sebe podíváme a začneme se smát i se Sugou.
"A to není všechno. Daichi je dokonce kapitán volejbalového týmu." Dodá Suga.

No tak tohle je úlet. Co my se ještě na tomhle táboře nedozvíme.

"Kluci, vám nevadí, že máte zákaz na volejbal?" Zeptá se Suga.
"Ne, hlavně, že jsme spolu. A neboj už budeme hodní." Odpovím mu vezmu Shoyu za ruku.
"No to doufám, dalo mi to práci ho přemluvit." Přitáká Suga.
"To věříme a proto jsme ti vděční." Dodám.
"No nic za chvíli bude oběd. A po poledním klidu jdeme zase ven." Oznámí Suga, vstane a přejde ke dveřím.
"Zatím se mějte, kluci." Loučí se s námi Suga.
"Ahoj." Zavoláme na něj.

Shoyo schová karty a spolu si jdeme umýt ruce. Samozdřejmě se to neobejde bez polibků.
"Nezlobíš se na mě, že jsem přizval Sugu k pokeru?" Zeptám se ho, když si suším ruce.
"Ze začatku jo ale pak to byla i sranda." Odpovím Shoyo s úsměvem a začne sušit ruce.
"No můžeme v té hře pokračovat." Řeknu ale už teď toho lituji.

Nepopírám, ta hra se mi líbila ale jestli to přeženeme tak nás čeká krutý trest a tentokrát nás nezachrání ani Suga.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*