Špatný vtip

třetí kapitola

Je pravda, že mě se taky nechtělo spát ale ani se mi nechtělo povídat.
"Kageyamo," Slyšel jsem za svými zády a cítil ruku na rameni.
"Já spím." Pronesl ale tušil jsem, že mi na to neskočí.
"pojď si povídat o volejbale. Na jaké pozici hraješ?" Zeptal se.
"Jsem nahrávač a teď mi dej pokoj." Odbyl jsem ho otráveně a snažil se usnout. Dotek na mém rameni zmizel jako pára nad hrncem a ani jeho hlas nebyl slyšet.

Už jsem scoro usínal, když jsem ucítil jak má matrace klesla a má přikrývka se nadzvedla a znovu klesla zpátky. Rychle jsem se otočil na druhý bok.
"Hinato, co tady děláš?" Vyjekl jsem šokovaně ale odpovědi se mi nedostávalo.
"Nedělej, že spíš. Mazej do své postele." Procedil jsem mezi zuby ale zase bez úspěchu. Sakra ten kluk mi začíná pít krev. Vzdal jsem to.
Otočil jsem se k němu čelem a přitáhl víc deku abych ho víc přikryl. Jen se ošil, čimž pádem se více natlačil na mě. Ztuhl jsem a pak mě napadlo zkusit to ještě jednou.
"Hinato, běž do své postele. Takhle se nevyspíme ani jeden." Řekl jsem klidným hlasem. Ticho. No nic.
Nakonec jsem i tohle vzdal a i usnul.

~~~

Ráno jsem otevřel oči a uvědomil si, že držím v náručí toho malého prcka.
Ještě pravidelně oddechoval a měl přitom zavřené oči. Opatrně jsem se přesunul s čistým oblečením a ručníkem do koupelny, kde jsem spáchal hygienu a sprchu.

Vrátil se zpátky do pokoje. Hinata už seděl na posteli a mnul si oči.
"Dobré ráno." Pozdravil mě, když postřehl mou přítomnost v pokoji.
"Dobré." Zabručel jsem.
Sedl jsem si na kraj postele a měřím se ho pohledem.
"Hinato, proč ses nasáčkoval ke mě do postele?" Zeptal jsem se a nepřestal si ho měřit pohledem.
"V cizím prostředí nemůžu usnout." Odpověděl mi s lehce červenajícími se tvářemi.
"Tak se nasáčkuješ k cizímu klukovi do postele. Skvělé řešení." Poznamenal jsem sarkasticky. Nad tím se nervózně usmál a podrbal na zátylku.
"Ať se to neopakuje." Řekl jsem ostře.
"A teď padej. Chci si ustlat." Vyhazoval jsem ho z mé postele. Rychle se postavil a zamířil do koupelny. Já si mezitím ustlal postel a vytáhl si mobil.
Zpráva od mámy. Ptala se jak se mi líbí na táboře. To jako vážně? I vlastní matka mě bude tím táborem iritovat?
Ale zase na druhou stranu, kdybych ji napsal jak otřesné to tady je a jak otravného spolubydlícího mám, tak ji zklamu.

Me:
Ahoj mami, zatím to ujde a dneska budeme hrát volejbal.

Máma:
Ahoj Tobi, jsem ráda, že se taky dostaneš k volejbalu a dej tomu čas a sám uvidíš, že se ti ten tábor zalíbí.

Me:
Tak jo. Měj se. Ahoj.

Máma:
Pa zlatíčko, mám tě ráda.

A odložil jsem mobil. Ještě nevím v kolik tady vyhlašují snídani. Oběd je ve dvanáct a večeře v šest. Večerka tady začíná v devěd. To nejspíš začínají i ty noční hlídky, o kterých včera mluvil Daichi.

Z koupelny vylezl Hinata už převlečený do trička a kraťasů. Přiznám se, pozoruji jeho každý pohyb. Pyžamo si dal zpátky pod  postel, kterou si ustlal. Vyvalil se na postel a lehl si na záda. Hleděl do stropu.

"Že ty jsi mě včera večer slyšel?" Zeptal jsem se ho a stočil pohled ke stropu.
"Jo. Jsi nahrávač." Odpověděl účelně špatně.
"Děláš to schválně? Myslím jak jsem tě vyhazoval ze své postele." Upřesnil mu a ty dvě poslední slova jsem zdůraznil.
"Jo, slyšel." Odpověděl klidným hlasem. Neuvěřitelné.
"A proč jsi nereagoval?" Zeptal jsem se naštvaným hlasem. Rukama se zapřel za zády o matraci a pohlédl na mě.
"A co bys udělal, kdybych reagoval." Zeptal se a naštvaně se na mě podíval.
Ta otázka mě zaskočila a zaskočil mě i jeho pohled.
"No samozdřejmě bych tě vyhodil z postele." Vyštěkl jsem na něj odpověď.
"Tak právě proto jsem nereagoval." Dodal a lehl si zpátky na postel. Založil si ruce pod hlavu. Já jsem byl šokovaný. Asi ho zabiju, problesklo mi hlavou.

Ohlásili snídani.
Bez jediného slova jsme oba vyšli z chatky a zamířili do velkého stanu. Uvažoval jsem jak se mu za to pomstím. No jasně. Volejbal.
Tak fajn, Hinato, podepsal sis rozsudek smrti. Rozhodl jsem se, že ho na tom hřišti utahám. Pak si na mou postel nevzpomene.
Seděli jsme u stolu a jedli snídani.
"Sugo, můžu jít teda trénovat?" Zeptal jsem se.
"Ano a jdeš sám?" Optal se zpátky.
"Ne, jdeme spolu." Odpověděl rychle Hinata s úsměvem.
"Dobře." Odsouhlasil Suga.

Po snídani jsem zašel pro míč do chatky. Hinata čekal před chatkou.
Popadl jsem míč a vyšel ven před chatu. Hinata se tam vykecával s Asure, naší instruktorkoub a šlo vidět, že se dobře baví. Usmíval se jako sluníčko. Podávala mu dvě láhve s pitím a mile se na něj usmívala.
Přistoupil jsem blíž k nim.
"Ahoj, Asure." Pozdravil jsem intruktorku.
"Ahoj, hele Suga mě požádal abych vám předala láhve s vodou." Oznámila s úsměvem.
"Děkujeme." Poděkoval Hinata a mířili jsme na hřišti.
Opravdu bylo přes příjezdovou cestu.

Přišli jsme na hřiště a každý jsme se postavili na jednu polovinu hřiště. Nahrál jsem mu aby to vybral. Nevybral to. Jednou, dvakrát, třikrát a když už to bylo po páté, tak jsem to vzdal. Možná je dobrý na něco jiného.
Postavil jsem se k němu.
"Příjmy budeme trénovat potom. Hele já ti nahraju a ty to odsmečuješ." Napadlo mě. Kývl na souhlas. Nahrál jsem mu a on vyskočil tak vysoko, že jsem se nestačil divit a smečoval.
"Co je? Vyskočil jsem málo?" Zeptal se mě, když viděl můj udivený výraz.
"Ne. Právě naopak." Odpověděl jsem a ještě pořád žasl nad tím výskokem. Hinata se hrdě usmíval.

Ještě chvíli jsme trénovali příjmy. Ty Hinatovi nešli. A asi ještě dlouho nepůjdou ale ten smeč byl bezchybný.

"Kluci, za chvíli bude oběd. Tak umýt." Volal na nás Suga od jedné strany cesty. Kývli jsme na souhlas a vzali si věci.
Došli jsme k našemu vedoucímu a společně vstoupili do areálu tábora.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*