Špatný vtip

patnáctá kapitola

Ráno se probouzím a promnu si oči. Kouknu vedle sebe na spícího Shoyu.
Leží na zádech a ruce má ve stylu 'já se vzdávám.' zasměju se nad tím pohledem a lehce se svými rty dotknu jeho nosu.  
Ten se přetočí na bok a ruku mi položí kolem pasu. Pokračuje ve spánku dál. Tak zkouším ho probudit polibkem na tvář. Přitulí se do mé náruče. Fajn, vzdávám to.
Vstanu a odeberu se do koupelny. Vlezu si do sprchy a začnu se sprchovat.
Po několika minutách mě ze zadu objímají ruce a cítím lehký dotek rtů na zádech. Usměju a otočím se na dotyčného, kterému ty rty a ty ruce patří. Shoyo se na mě usmívá.
"Dobré ráno, sluníčko." Pozdravím ho a políbím.
"Dobré ráno. To sluníčko se mi líbí." Pozdraví mě a vrací mi polibek ale vášnivější a dlouhý. Jedna jeho ruka začala sjíždět dolů po mé hrudi. Už je pod pupíkem, když mu ji zastavím a propletu prsty. Rozpojím naše rty.
"Co si myslíš, že zase děláš?" Zeptám se ho, i když je mi to jasné. Shoyo se nevinně usměje.
"Shoyo, už tak máme podmínku, takže raději neprovokuj." Připomenu mu. Opře si hlavu o mou hruď.
"Když já si nemůžu pomoct." Přizná se do mé hrudi. Obejmu ho a natisnu si víc k sobě.
"Já vím, zlato, ale musíme to nějak překousnout." Domlouvám mu.
"Nechci aby se jeden z nás stěhovat." Dodám a políbím ho do vlasů.
"Dáme si koupel a zajdeme za Sugou. Platí?" Navrhnu. Kývne na souhlas.

Po společné sprše jsme se vydali za Sugou.
Dojdeme ke chatce kde je ubytovaný a zaklepu. Otevře nám Daichi.
"Ahoj kluci. Stalo se něco?" Ptá se Daichi starostlivě a pustí nás do vnitř. 
"Kluci jdou za mnou pro radu." Suga je ještě v posteli. Taky mají přiražené postele.
"Aha a můžu vědět proč?" Zeptá se mile Daichi.
"No pokud to nebude klukům vadit. Myslím si, že když si vyslechnou obě strany tak to bude plus." Řekne Suga a koukne na nás. My si se Shoyem vyměníme pohledy a pak promluvím.
"Myslím, že to nebude vadit." Suga se usměje a poklepe na kraj postele. Daichi se usadí za Sugou.
"Trik je v tom, že tady provozujeme tichý sex." Prozradí Suga.
"Aha už vím oč tu jde." Vyjekne Daichi.
"Ano a kolikrát i doma. Jde o to, udržet svou vášeň na uzdě. Jinak je Sugi docela hlučný." Prozradí se smíchem Daichi. Tím si vyslouží od Sugy šťouchnutí loktem do břicha a nám věnuje omluvný úsměv.
"Hele a jak to vlastně funguje ten tichý sex?" Zeptám se ze zvědavosti.
"Poita je v tom nedýchat pusou ale nosem a pomalé tempo." Odpoví mi Suga.
"Věřte nám kluci budete z toho mít lepší zážitek." Dodá Daichi s vážným tónem a Suga přikývne.
"Tak jo. Děkujeme vám za rady." Poděkuji jim a postavím se. Shoyo mě následuje.
"Nejdete to zkoušet hned, že ne." Zeptá se Daichi.
"Ne. Zatím." Odpovím a loučím se. Oba vyjdeme z chatky. Vyměníme si překvapené pohledy a vydáme se ke své chatce. 
"Jaký máš na to názor?" Zeptá se Shoyo zamyšleně.
"Popravdě ani sám nevím." Odpovím mu. Podívám se na něj.
"A ty?" Zeptám se.
"Zní to lákavě ale nevím jestli nám to půjde." Odpoví Shoyo.
"No pokud to nezkusíme tak nebudeme vědět." Dodám a s těmi slovy vejdu do chaty.

Ohlásili snídani. Vyjdeme z chaty a vydáme se na snídani. S jídlem si sedneme ke stolu a pustíme se do jídla.

Po jídle se pouštíme do malování těch kamenů a to by nebyl Shoyo aby něco nevymamlasil. Vezme štětec od barvy,  trochu mě pomaluje tvář a dělá jako by nic. Podívám se na něj. Přejdu to a pokračuji dál. Shoyo se chystá to udělat znovu ale to už mám nachystaný štětec a pomaluji mu noc.
Natsu a Miwa se začnou smát. Suga příjde k nám a ptá se co se stalo. Já a Shoyo jsme vzali štětec od barvy a pomalovali mu obě líčka. To už se směje celý náš oddíl.
"Vy dva jste horší než malé děcka." Poznamená ale začne se smát.

Do stanu vstoupí Daichi. Vidí holky jak mají záchvat smíchu a když se já, Shoyo a Suga ohlídneme na něj tak i on dostane záchvat smíchu. Suga se na nás zákeřně podívá a pokývne hlavou na Daichiho, který si musí díky smíchu sednout na lavičku. Ani si nevšiml, že jsme my tři k němu přistoupili. A všichni tři po něm malujeme po tváři. To už holky díky záchvatu smíchu doslova brečely s ostatními.

Po chvíli to vypadá, že ty barvy jsou víc na nás všech než na těch kamenech ale nakonec byly hotové. Všichni se smějeme až nás z toho všech bolí břicha.

Po úklidu velkého stanu se všichni  odebírame do svých chatek.
Já a Shoyo se schováme do své chatky.
Umyjeme se a převlečeme. No my dva jsme dopadli ještě dobře. Měli jsme barvu jen na rukách a na oblyčeji.
Daichi, Suga a Asure dopadli hůř. Všichni tři byli pomalováni od hlavy až k patě. A pak kdo je horší než malé děcka.

Ohlásili oběd. Vyjdeme ven z chatky a zavřeme dveře. Uděláme pár kroků a nevím odkud se objevili ale stojí před námi Daichi, Suga a Asure. Všichni tři na nás vychrlí kýbl vody.
"Jestli my se chováme jak malé děcka, tak co jste potom vy tři." Pronesu, když se vzpamatuji ze šoku a ždímu si tričko. Ti tři nejspíš z toho měli velkou srandu, protože je přepadl záchvat smíchu.

Natsu se smíchem přistoupila k Shoyovi a vzala si mobil a chtěla si s bratrem udělat selfí.
"Co to děláš?" Zeptá se nabručeně Shoyo.
"Co asi. Dělám si selfíčko s vodníkem." Odpoví mu se smíchem Natsu.
Celý tábor se smál až na nás dva. Otočíme se zpátky ke chatce a jdeme se převléknout.

V chatce se začne Shoyo smát. Nechápavě se na něj podívám.
"Co se směješ?" Zeptám se zamračeně.
"Představil jsem si tě jako vodníka. Ty bys nejspíš všechny ty dušičky odradil tím svým zamračeným výrazem." Odpoví Shoyo a já se začnu taky smát.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*