Dívka Labyrintu [DOKONČENO]

Úvod

*Celý příběh se bude odehrávat několik měsíců po příchodu hlavní hrdinky.Vše vám vysvětlím tady v úvodu aby jste se dostali do děje.Předem upozorňuji že děj občas nebude sedět s knihou! Zbytek z příchodu Timids do Placu se budete dozvídat během příběhu.

Otvírám oči a všude kolem mě je tma.Lapám po dechu velice těžko se tu dýchá.Čím dál tím rychleji se zvedá výtah a já začínám slyšet odporný zvuk pištící sirény.Chce se mi zvracet,v puse mám úplně sucho.Nechápu jak si mohu pamatovat co je výtah když ani nevím kde jsem,kdo pořádně jsem...Jsem Timids(mám zrzavé vlasy a hnědé oči což je to jediné co jsem ve tmě dokázala rozeznat) opakuji si furt dokola.Výtah se úplně zastavuje.Slyším nade mnou rachot a začínám se klepat strachem a tak se raději plazím do kouta kde si sedám a nohy si přisouvám k tělu.Nade mnou se otvírají mříže a do mé klece začíná proudit světlo.Slyším hlasy které z ničeho nic utichají.Dveře klece se úplně otvírají,slunce mi oslňuje oči a já chvíli nic nevidím.Když se konečně rozkoukávám vidím tváře.Kolem mě stojí tucet kluků a nikde žádná dívka začínám se bát ještě víc."Newte,Gally co tam vidíte? Kdo tam je?"slyším křičet nějaký hlas.Do klece někdo skočil.Mé oči si ještě úplně nezvykli na denní světlo.Asi 5 minut slyším jenom jak tam nade mnou mezi sebou mluví bůh ví kolik hlasů."Je to holka."zakřičel nade mnou něčí hlas který mi nebyl ani trošinku sympatický.Nade mnou se rozhostilo úplné ticho bylo by slyšet spadnout špendlík.Zrak se mi už úplně zlepšil.Otevřela jsem oči,přišel ke mně chlapec ,to byl ten zvuk který jsem slyšela to on sem skočil.Měl blonďato-zrzavé vlasy a nádherné velké hnědé oči,rošťácký úsměv a moc pěknou atletickou postavu,mohlo mu být tak 15 možná 16.Zvědavě si mě prohlížel.Vypadal sympaticky."Tak nám ji vytáhněte ať si ji prohlédneme!"ozvalo se ze shora a další "Tadle bude moje tedy hned po Jaceovi."Když jsem to uslyšela polekaně jsem se přisunula víc do rohu.Měla jsem nepopsatelný strach."Nikdo se jí ani nedotkne!Jestli se jí někdo jen dotkne stráví noc s rmuty to pak vás přejdou takový dle nechutný kecy!Jestli se jí někdo jen dotkne osobně se postarám aby se hezky vyspal s rmuty!"zakřičel ten chlapec co byl se mnou v kleci.A po něm se ozval další"Klid Newte nic se jí nestane já osobně se postarám aby se jí nic nestalo." hlas který to řekl byl taky velice sympatický ale ne tak jako ten který jsem slyšela před tím."Ahoj já jsem nějakej Newt.Jsi v pohodě?"zeptal se mě ten chlapec a já se mírně uklidnila.Jen jsem přikývla."Řekneš nám jak se jmenuješ?"zeptal se mě Newt a mile se na mě usmál.Můj hlas byl slabý a připadal mi úplně cizí"Timids.Jmenuji se Timids." "Dobře Timids teď ti pomůžeme ven s klece dobře?"mluvil na mě sice jako na malé dítě ,ale jen jsem Newtoj na otázku přikývla.Chystal se že mě pravděpodobně veme do náručí ,ale já jenom uskočila a přeběhla na druhou stranu klece."Neboj nic ti neudělám,slibuji.Jen ti pomůžu ven."Samotnou mě překvapovalo jak mile se mnou mluví."Kluci,doneste sem žebřík ať může vylést."Slyšela jsem několik nohou jak utíkají někam pryč.Teď když jsem si konečně zvykla na světlo se pořádně rozhlížím.Kolem mě stojí nejmíň 60 kluků,přímo nad klecí stojí chlapec který zřejmě musel mýt ten nepříjemný hlas.Zjišťuji že si mě prohlíží jako nějaký kus masa který by nejradši snědl k obědu.Odvracím pohled od toho chlapce s příšerným obočím a nesympatickým vzhledem a směřuji svůj pohled zpátky k Newtovi.Taky si mně prohlíží ,ale ne jako kus masa ,ale se zaujetím.Ze shora slyším že někteří chlapci zřejmě už doběhly s žebříkem."Na Gally dej tam ten žebřík,rovnou vynosíme zásilku."nějaký chlapec podává žebřík tomu nesympatickému chlapci takže se jmenuje Gally."Tak pojď.Opravdu nechceš pomoct nahoru?"ptá se mně jemně Newt.Jen vrtím hlavou a opatrně přistupuji k žebříku jako by mně mohl každou chvíli kousnout,začínám pomalu šplhat,za chvilinku jsem nahoře a okamžitě když stoupám nohama pevně na tvrdou půdu pod sebou cítím jak na mě visí oči všech.Posouvám se kousek od žebříku protože vím že za mnou šplhá ten chlapec,Newt."Dorazila jsi v dobrou dobu právě je čas snídaně."oznamuje mi vysoký černovlasý chlapec."Já jsem Nick,řídím to tu.Vítej na Place."oznamuje mi Nick.Obětuji mu rychlí úsměv a pořádně si teď místo kde jsem prohlížím.Je obrovské všude kolem vidím zdi ,ale na jedné straně i les,pár chatrčí..."Newte,dovedeš naši bažantku ke snídani, budeš tak hodnej?" ptá se Nick Newta."Jasan,tak pojď."a vyráží směrem k menší chatrči.Chvíli váhám,mám teď lepší pocit protože většina chlapců odešla."Neboj,on nekouše nic ti neudělá."s těmito slovy na mě Nick mrkne a ukazuje směrem k Newtovi.