Dívka Labyrintu [DOKONČENO]

7.kapitola-Nalezenci.

Nevím jak jsem se dostala k stolu u kuchyně i přez to že jsem celou dobu pevně při vědomí.Fakt je že přes slzy a obrovský hysterický záchvat není divný že mně sem Newt nějak dostal.Sedím u stolu a přede mnou je položený nedotknutý mátoví čaj.Většina Placerů postává mlčky kolem a jen si mě se starostmi prohlíží.Newt stojí u kuchyně a o něčem s Pánvičkou tiše diskutuje.Otupěle koukám na porýpanou desku stolu.Musím myslet furt na své 3 přátele kteří dnes zřejmě zemřou strašnou smrtí.V Placu už nebude Minho který s námi snídával a žertoval.Ani Alby se svou mrzutostí ale i spravedlností.A bažo Thomas.Ten kluk tu byl sotva 3 možná 4 dny.Je to jenom má chyba,kdybych ho chytla víc byl by tady,v bezpečí,v pořádku.Cítím jak se mi po tvářích koulí slzy.Newt se přestává bavit s Pánvičkou a v mžiku už sedí u mě.Vrhám se mu do náruče.Objímá mě nebrání se nechává mě vybrečet.Někteří Placeři odešli mezi nimi i Chucký,určitě někde taky brečí.Zvedám hlavu a dívám se Newtovi do očí jeho čokoládové oči jsou plné bolesti.Vím že by taky rád brečel ale že kvůli mě a všem lidem okolo se snaží být silný.Mám nehorázný chtíč ho políbit.Alespoň jeden polibek který by utlumil částečku bolesti.Díváme se jeden druhému do očí.To co se odehraje asi nikdo nečekal včetně mě.Newt si mě k sobě jemně přitiskl a dlouze,jemně mě políbil.Z davu Placeru se ozvalo několik hvízdnutí ale když jsem se otočila většina z nich byla spíš v naprostém šoku,včetně Gallyho.Cítila jsem jak rudnu.Otočila jsem se zpět na Newta.Ve tváři měl upřímné pobavení ale jeho oči furt byly plné nesnesitelné bolesti.Trapnou chvilku nakonec přerušil Pánvička "Ehm,tak si dáme večeři né?Než to vystihne asi nikdo z vás to nechce jíst studený."řekl rozpačitě.Jsem ráda že i přez to všechno Placery vždy víc zaujme jídlo než ostatní věci.Beru si již studený čaj a večeři a odcházím tam kam mě nohy nesou.Jak je vidět je na ně spoleh páč večeři si jím u sebe,přesněji u stromu kde spím.Popravdě nevím co to k večeři vlastně máme.Jím prostě to co mi přijde pod vidličku.

Dopíjím čaj a z ničeho nic mě objímají kolem pasu dvě silné ruce."Chci aby jsi dnes spala se mnou.Prosím.Ode-dneška navždy!"šeptá mi do ucha Newt.Souhlasím beru si spacák a lehám si k němu na lůžko.Jakmile ulehám vše na mě znovu doléhá a po tvářích se mi koulí slzy.Dělám že spím aby si Newt ničeho nevšiml.Když pootevřu jedno oko vidím že nespí.Stékají mu po tvářích,ano opravdu slzy.Otvírám oči a dávám mu pusu na tvář.Polekaně sebou škubne a nakonec slabím hlasem zašeptá "Ty nespíš?!" "Ne nějak nemůžu spát...Kdykoliv zavřu oči vidím jejich tváře."šeptám tiše.Utírá si slzy."Pojď,todle je případ nouze."snaží se Newt říct silným hlasem a vylézá ze spacáku,taky vylézám a bosá chvátám za ním.

Zastavuje se u kuchyně a 3krát klepe.V okně se svítí.Pánvička je v kuchyni.Uprostřed noci?Divné.Newt 3krát zaťuká na okno kuchyně a Pánvička vykoukne ven."Newte,co se děje?Co potřebujete?"ptá se nechápavě Pánvička."Pustíš nás dovnitř?"odpoví mu Newt otázkou a Pánvička nám jde otevřít dveře,Newt mi gestem naznačuje až po tobě.Vstupuji do kuchyně a sedám si na linku.Newt přichází k malé skříňce,k té ve které je zkovaný Gallyho driák.Bere jednu malou do ruky a než ji stihne otevřít vytrhnu mu ji z ruky "Tak prrr hochu,"zavrčím"já bych si taky nejradši todle všechno vypila aby mi bylo líp ale na to zapomeň.Jestli sis to neuvědomil zlatíčko,tak od zítřka je z tebe novej šéf Placu a kocovina ti k tomu moc nepomůže."Natahuje ruku a pokouší si vzít flašku zpátky "No právě,já šéf Placu...Dej mi zpátky tu flašku ať na to dneska alespoň zapomenu."znovu chmatá po flašce."Myslela jsem si že z nás dvou jsi to ty kdo má rozum."konstatuji nakvašeně."Můžu něco říct?"zeptá se tiše Pánvička."Ne!"štěknem s Newtem nastejno."Na hlídej a za žádnejch okolností mu to nedávej."rozkazuji Pánvičkovi a cpu mu flašku do ruky.Chmatám po poličkách než konečně najdu to co hledám.Malou plechovou krabičku se sušenými,krásně vonícími lístky.Beru 3 hrnečky házím do každého pár lístků a na ještě rozpálenou plotnu dávám ohřát vodu.Pánvička s Newtem mně jen tichounce pozorují.Hrnečky jsem nalila do 3/4 plné a nakonec jsem Pánvičkovi znovu vytrhla lahvičku a do každého hrnečku malinko nalila."Říká se tomu kompromis zlatíčko."říkám Newtovi kousavě a podávám mu hrnek.Překvapeně zjišťuji že se usmívá.Dá mi ruku kolem pasu a mírně si mě k sobě přitáhne."Umím si vybrat co Pánvičko."konstatuje Newt.Musím se nad tím usmát.Čekala jsem že Pánvička bude naštvaný nebo tak něco ale nic takového usmál se a přikývl.

Popíjeli jsme tam společně potichu čaj asi ještě 20 minut pak jsme šli všichni spát.Nechala jsem se ukolébat neklidným spánkem.

Celou noc jsem střídavě spala a nebo se s lapáním po dechu probouzela.Newt mě vždy k sobě ochranitelsky  přitiskl.Probudila jsem se brzy a Newt nespal,takže zase tak brzy zase ne."Dobré ráno."šeptla jsem."Dobré."řekla Newt nevýrazně."Jsi vzhůru dlouho?"ptám se tiše."Moc dlouho ne....Rád tě pozoruji když spíš.Nejsi tak protivná."ušklíbne se.Dloubnu do něj loktem."Nech si to jo.Ty zase občas slintáš když spíš."oplácím mu rýpnutí.Jen se ušklíbne ale záhy má ve tváři vážný výraz."Půjdu najít jejich těla,chci je pohřbít."řekne smutně.Na vycházejícím slunci se mu lesknou oči."Chci jít taky."řeknu rozhodně.Nevěřícně se na mě podívá "Na to zapomeň,ty nepůjdeš.Nechci riskovat.Albyho ty mrchy uškli ve dne,na to zapomeň,navíc by jsi to psychicky taky nemusela unést."říká starostlivě."Ne,Newte!Já půjdu a je mi jedno jestli to bude s tvým svolením nebo ne!"vyštěknu."Ty se odsaď ani nehneš!"teď už křičí i Newt,tímhle tempem vzbudíme většinu Placerů."Já musím jít  Newte!!Byly to i mí přátelé!"Tentokrát ale jsem v koncích.Newtovi do očí vyhrnují slzy "Copak to nechápeš?!Já nechci přijít i o tebe!Když přijdu o tebe už nebudu mít nic!"říká slabším hlasem.Objímám ho,doslova ho mačkám.Začínají se mi po tvářích koulet slzy."A ty nechápeš že já to mám stejně?Miluju tě Newte,tak jako nikdy nedokážu milovat nikoho jiného."vydechuji díváme se jeden druhému do očí.Objetu ji mu jemný,letmý polibek který se mění v další a další.

Jsme po snídani.Stojím s Newtem a dalšími dvěma běžci u brány v které včera večer zmizeli naši 3 přátelé.Bylo to nepopsatelně depresivní."Jseš si jistá?"zeptal se mě Newt starostlivě.Přikývla jsem.Byl čas vyrazit.Začalo mi být trošku blbě od žaludku a občas jsem nestíhala tempo s klukama ale nakonec jsem je vždy doběhla.Uběhli jsme sotva 10 metrů když v tom se objeví dvě postavy.Zalapám po dechu to není možné."Minho?Thomasi?!"zakřičí nadšeně Newt.Dobíháme k chlapcům když v tom se ve mě vzedme vlna hněvu,docházím k Thomasovi a strčím do něho "Thomasi ty pitomej grinde!!!Jak to že jsi na živu?!Mohl si umřít!Celou noc jsem kvůli tobě ale vlastně kvůli vám všem probrečela!Ty blbečku!Ty frasáku!"chrlím ze sebe."Ty,ty...Vy žijete!"vydechuji a do očí se mi hrnou slzy štěstí.Nadšeně oba chlapce naráz objímám.Tiše syknou bolestí ale objetí mi oplácí."Alby tam visí,pojďte za mnou!"Thomas ze sebe vysupí jen těhle pár slov.Ukáže Newtovi a ostatním klukům cestu a já vykračuji zpátky s Thomasem a Mihem do Placu.Ošetřím je a vše zase bude v pořádku...