Dívka Labyrintu [DOKONČENO]

14.kapitola-Volnost za smrt.

*Nezapomeňte si pustit písničku ;) Navodí to tu správnou atmosféru při čtení.

Byla jsem u Thomase dny i noci.Nespala jsem,nejedla jen přihlížela tomu jak se můj přítel svíjí v bolestech.Věděla jsem že se Newt o mě strachuje,že už neví co dělat.Slyšela jsem jak někdo zaťukal na dveře a vešel.Neotáčela jsem se věděla jsem kdo v těch dveřích bude stát. Newt ke mě přišel starostlivě se na mě díval."Musíš něco sníst,vystřídám tě jen už prosím tě aspoň jez. "jeho hlas byl tak naléhavý a oči zoufalé.Dívala jsem se do země.Když viděl že to po rozumné domluvě nepůjde začal mě pomalu po lžičkách krmit.Dělával to tak vždy od doby co tu Thomas ležel.Už odnesli další 3 kluky a mezi nimi i Zrta.Newt moc dobře ví že to nesu blbě,všechno.Jak mě všechno deptá a jak už žádná část mého já neumí pořádně pracovat.Nevím co to do mě cpal jedla jsem prostě to co mi dal.Pití jsem vypila na jeden lok což mu aspoň udělalo radost.Vzal mě do náruče,obvykle jsem se bránila,ale oči mě už bolely a hlava mi třeštila."Nesmíš,nesmíš mě tu nechat.Ne,ne teď."šeptal mi do ucha."Prosím.Prosím,ukaž mi že v tomhle těle je furt moje Timi."šeptal mi do ucha stál na místě.Kápla na mě kapka jeho slz,brečel.Oči měl sám opuchlé,unavené a zoufalé.Musím se vzchopit už kvůli němu.Vzhlédla jsem a dívala jsem se mu do očí.Vyklouzla jsem mu z náruče a začala ho vášnivě líbat.V každém polibku byla špetka chtíče,špetka vášně a špetka utěšení.Nebránil se jen si mě k sobě přitáhl blíž.Netrvalo to dlouho,brzy jsem se odtáhla a jen ho objímala s proudem slz stékajících mi po tvářích.I on brečel,jsem si tím jistá.Chtělo se mi křičet ale po několika denním mlčení mé hlasivky nechtěli spolupracovat."Pojď,prosím pryč.Musíš se vyspat."šeptal mi Newt do ucha.Přikývla jsem a s jeho pomocí odešla z místnosti. U srdce mě tížilo že svého přítele opouštím,ale Newt měl pravdu už skoro 3 dny jsem nespala.Odvedl mě do místnosti kde jsem dřív spala.Uložil mě a já usla neklidným spánkem.

"Vstávej!"křičel někdo a třásl se mnou jako s panenkou."Co je?"zeptala jsem se rozespale.Když jsem otevřela oči stála nade mnou Teresa.Na tváři měla radostný úsměv."Timids!Timids,Thomas se probudil?!"křičela nadšeně."Cože?!"vykřikla jsem taky a už jsem byla na nohou."Je vzhůru,Chuck mi to řekl!"křičela."A kde je?"zeptala jsem se a cítila jsem jak se celá chvěju.Teresa si mě polekaně prohlédla."Timid-"začala ale já jí hned skočila do řeči."Kde jsou?!"ječela jsem."Už víc jak hodinu jsou na schromáždění ale-"znovu jsem ji nenechala domluvit a vyběhla jsem triskem z místnosti.Věděla jsem že Teresa poběží za mnou.Pokusí se mě zastavit.Tu šanci jí ale teda rozhodně nedám.Běžela jsem dál,nereagovala jsem na její volání ani na udivené tváře kolem mě.Jediné co mě v tu chvíli zajímalo bylo toho idiota najít.Místnost se shromážděním už ode mě byla jen několik mála metrů.Přiběhla jsem k ní a rozrazila dveře.Schody které byly u dvěří jsem přeskočila a hnala se dál.Nereagovala jsem na hlasy."Timids,nemůžeš jen tak vtrhnout na schromáždění!"zakřičel na mě Alby.Přišla jsem k Thomasovi a vší silou do něj strčila.Zavrávoral ale udržel se."Ty kreténe!Mohl si umřít!Co sis jako myslela?Jen tak tam v běhnu!Kvůli tobě jsem několik dní nespala,nejedla nic!Jsi absolutní idiot!Musela jsem přihlížet jak do tebe ty mrchy vstřikujou ten jed,ty pitomče!"ječela jsem.Byl to mírně histerický ale zároveň dostatečně naštvaný křik.Newt a Minho mě pohotově chytili za ruce.I když jejich stisk byl silný vytrhla jsem se a vrazila Thomasovi facku.Přiložila jsem si ruce na pusu.Co jsem to provedla?Zbláznila jsem se?Asi ano.Podívala jsem se a měla jsem na krajíčku.Podívala jsem se po všech přítomných jejich výrazy byly užaslé.Opět jsem se podívala na Thomase a pohotově jsem ho objala."Promiň,nechtěla jsem ti ji vrazit."omlouvala jsem se mu mezi vzlyky."To nic,zasloužil jsem si to."odpověděl mi konejšivě."Jsi jeden z mých nejlepších přátel,nesnesla bych se dívat na tvou smrt!"vzlykala jsem.Odtáhla jsem se od Thomase."To je v pohodě,nechme tu facku plavat."prohlásil.Podívala jsem se na Newta.Mírně se usmíval ale furt se tvářil vážně,odešla jsem.To bylo to nejchytřejší co jsem mohla udělat.