Dívka Labyrintu [DOKONČENO]

11.kapitola-Propuštění nepřítele.

Odvracím se od okna a vidím jak se Newt probouzí.I Thomas se odvrací a odchází.V celém Dvoře panoval zmatek a obří chaos.Klekám si k Newtovi.Rukou mu otírám krev,mé roztrhané tričko,lépe řečeno kusy z mého roztrhaného trička na jeho čele jsou nasáklé krví.Ani nevnímám to že pláči,cítím jenom jak mi po tvářích stékají slzy a jak mi z různých míst na břiše stéká teplá krev.Vlastně ne jenom na břiše ale i mé zápěstí je pohlceno krví.Rána určitě není hluboká,ale musím přiznat že mě každá rána dost bolí."Newte!"vyhrknu.A objímám ho."Všechno jsem viděl.Myslím to s tím Minhem.Proč jsi polonahá,chci říct proč jsi tu jenom v podprsence.Počkat teče ti krev!"vyhrkuje mi na oplátku.Rychle si sedá,hned ale toho lituje.Sykne bolestí a chvíli jen mlčky sedí."Pojď,všude vládne sice chaos ale o dva pokoje dál jsou nějaký věci najdeme ti něco na tu hlavu."

Protlačujeme se davem a všichni na nás jen šokovaně hledí.Myslím že pár kluků hvízdlo když jsem procházela kolem jen v podprsence.Došli jsme do pokoje.Je tam zrcadlo stoupám si před něj.Mám 3 středně hluboké rány na břiše,jedno tenké říznutí na zápěstí,hlubokou ránu na tváři z které mi teče masa krve (Takže to nebyly slzy tady.) a jednu malinkou nad levím obočím.Vypadám jako by mě někdo dost surově zmlátil.Nacházím malí ručníček a náplasti.Přistupuji k Newtovi a odendávám mu kusy látky nasáklé krví."Ty jsi si roztrhala tričko."říká pochopeně když vidí jak odhazuji látku.Dělám z náplastí malým nožíkem "mašličky" a zalepuji mu ji-my ránu.Není moc hluboká ale i tak z ní teče dost krve.Nakonec mu podávám ručník a on si ho přiložuje k ráně.Podívám se mu do očí."Miluju tě."skoro až zašeptá."Miluju tě."odpovím mu šeptem.Jemně mě políbí."Teď ošetřím já tebe,dobře?"říká.Přikyvuji.Vytrhává mi z těla malé střípky.Občas syknu bolestí a Newt polekaně vzhlédne vždy jen přikývnu a on pokračuje.Nacházíme obvaz a Newt mi jím omotává hrudník.I přez mé protesty že bychom mu měli obvázat hlavu.Stejně jako já jemu mi na tvář lepí "mašličky" a já cítím jak krev přestává téct po mé tváři brzy už jenom oteče.Nakonec mi poslední jednu zbylou náplast lepí na ránu nad obočím.Prohledávám skříně a nacházím pánskou modro-černou košili.Sice je mi nejmíň o číslo větší ale postačí.Oblékám si ji a když se otočím zjišťuji že Newt je pryč."Newte?"zavolám polohlasně.Otáčím se kolem dokola ale nikde nikdo.Vykouknu tedy z okna a vidím že Newt se belhá za Thomasem který stojí před prahem Západní brány."Minho!"šeptnu pro sebe.A vyrážím sprintem z místnosti.Pro-sprintovávám Dvorem,lidi ne lidi a už jsem venku.Sprintuji popadám dech ale běžím dál.

Až Newta dostihnu je asi 10 metrů od Thomase.Newt na něj jisto jistě zavolal jinak by se Thomas asi nezastavil."Minho za ním vyběhl ven!"křičel Thomas,asi určitě  na Newta protože neví že o tom ví."Vím,viděl jsem to."odpověděl mu Newt když jsme ho společně dohnali."Bože Timids,vypadáš..."zadrhuje se však v půlce věty ihned jakmile na něj Newt pohlédne."Jen to řekni,jako když se na mě vhrnuli všichni kluci z Placu."nemůžu než se při svých slovech pousmát a zachichotat.I kluci se pousmějí."Frase,bolí to jak čert.Minho si nejspíš uškvařil všechny zbylí mozkový buňky-a o Gallym radši nehovořit,grind zatracenej.Vždycky jsem věděl že je to blázen,ale že je to až takovej vůl tak to mě dostalo."konstatoval Newt.Gally...Gally který se z části objetoval a vyznal mi lásku.Rozpačitě jsme se po sobě s Thomasem podívali.Newt to zmerčil a zmateně si nás oba prohlédl."Stalo se něco o čem nevím?"zeptal se zmateně.Thomas se podívá na Newta a pak na mě,přikývnu a doufám že to řekne za mě."No víš,.....Gally Timids....no jak to říct,....vyznal lásku."vysoukal ze sebe Thomas a rozpačitě odvrátil pohled.Newt se uchechtl,vzal mě kolem boků a pak vítězoslavně prohlásil."No o konkurenta méňe."Natož jsme se všichni dali do smíchu.Nakonec nastala několika málo sekundová chvíle ticha."Půjdu za ním,myslím za Minhem."upřesnil Thomas.Protočila jsem oči v sloup i když i já osobně jsem měla sto chutí se za přítelem rozběhnout."To už máš zase nějakou náladu hrát si na podělanýho hrdinu nebo co?"řekl Newt kousavě a víc si mě k sobě přitiskl.Thomas k Newtovi prudce vzhlédl,až sem se lekla."Myslíš si že to všechno dělám proto abych na vás udělal dojem nebo co?Jdi se s tímhle bodnout.Chci se jenom z tohohle podělanýho místa dostat."odsekl Thomas."Jo jasně,ty jsi prostě normální tvrďák.Ale momentálně máme závažnější problému hrdino."odpověděl mu nevýrazně Newt."Cože?"podivili jsme se s Thomasem nastejno."Někdo-"začal Newt ale svou myšlenku nedořekl páč mu do řeči skočil Thomas."Támhle je!" A vskutku z rohu se vynořil Minho a mašíroval si to přímo k nám.Vyběhla jsem k němu a vrhla jsem se mu kolem krku."Ty blbe!Co tě to k sakru napdalo?!"vydechla jsem když jsem ho pouštěla.Minho se po mém puštění sklonil a opřel se rukami o kolena a několikrát se prudce nadechl a vydechl až nakonec odpověděl."Chtěl jsem.....jenom...mít jistotu."odpovídal mezi nádechy Minho."Mít jistotu v čem?"otázala jsem se naštvaně."Kdyby tě čapli jako Gallyho bylo by po tobě a moc by sis nepomoh!" "Pane bože,Timids,vypadáš hrozně."řekl kousavě Minho když si mě prohlížel."Díky."odpověděla jsem uraženě. "A hoďte se do chládku!Chtěl jsem jenom vidět kam si to ty potvory mašírujou.O toho blba mi fakt nešlo."prohlásil Minho."No a?"zeptal se nedočkavě Thomas."Trefa!"Minho se narovnal a otřel si z čela pot."Ani se mi tomu nechce věřit....To byla noc."zašeptal Newt vedle mě."Co jsi mi to chtěl říct Newte?"zeptal se znovu Thomas.Prakticky vzato tu otázku Thomas položil za mě.Newt jenom ukázal palcem přez rameno."Ten zatracenej kouř je ještě vidět."Otočila jsem se abych se podívala směrem kam Newt ukazuje.Zalapala jsem po vzduchu,dveře mapového bunkru byly pootevřené a všude kolem stoupal černý kouř."Někdo zapálil truhly s mapama."řekl Newt."Úplně všechny."