Dívka Labyrintu [DOKONČENO]

Part 2-Pravda.

Aris měl v obličeji vyděšený výraz.Teď už bylo jasné že nelže.Bavili se tam dál a dál,ale já je nevnímala.Něco uvnitř mě mi říkalo že tu něco nesedí.Nevnímala jsem že občas Thomas nebo někdo odešel z místnosti.Jako by vše kolem mě ztichlo.Hlasy jsem nevnímala jediné co mi v hlavě utkvělo bylo to že Labyrinty byly dva.Že zemřelo o mnohem víc lidí,že spousty prakticky vzato dětí bylo uvězněno.Uvnitř mě začala hlodat malá známka deprese.Vstala jsem protože kluci začali sundávat palandy tak aby jsme se sem všichni vešly.Stála jsem na místě a čuměla do blba.Newt mě dovedl k posteli vpravo,sedl si a gestem mi naznačil že si mám sednout vedle něj.Čekali jsme na Thomase asi 5 minut,všichni jsme seděli mlčky v tom kroužku postelí.Když Thomas přišel,zavřel dveře a sedl si k Minhovi začali jsme.

"Tak fajn,pusťme se do toho zatracenýho vyprávění ať můžem začít řešit závažnější problém a to ten-že potřebujeme najít něco k jídlu."prohlásil Newt.Po svých slovech mě pevněchytil za ruku.To byl důležitý fakt a průšvih v jednom.Voda by byla-koupelny,ale jídlo tu nikde není."Guty,"prohlásil Minho."Tak povídej Arisi.Řekni nám všechno do puntíku." Aris mu však odpověděl rázným zavrtěl hlavou."To zrovna.Začněte vy." Minho se však se chlapcem začal přít.Newtovi pokusy ho uklidnit byly předem prohrané.Po několika minutové hádce nakonec Aris vyklopil pravdu."Tak heleďte se-poslali mě v obří kleci do Labyrintu s obřími zdmi,ale předtím mi vymazali paměť.Žil jsem tam s bandou holek,bylo jich něco kolem 50 a já tam byl jedinenj kluk. Před několika dny jsme utekli a zavřeli náš do nějakej tělocvičny,odkud nás včera odvezli ty lidi a tak jsem se večer ocit tady.Co je to za blbost že jste se taky byly v Labyrintu?"vysvětloval Aris.Zdalších rozhovorů vyplinulo jediné.To co mě už dávno došlo.Testy byly dva.Nakonec promluvil Tommy."Řekli ti že jsi spouštěč,že jo?"zeptal se Thomas.Aris překvapeně přikývl.Všichni jsme byly z jeho otázky mírně vyvedení z míry."A mohl jsi,..."Thomas zaváhal než větu dopověděl.Zhluboka se nadechl a pokračoval."Mohl jsi s některou z těch dívek mluvit uvnitř hlavy?Jakoby telepaticky?" Aris vytřeštil oči stejně jako mi všichni v místnosti.Nechápali jsme to.Několik málo minut Aris koukal na Thomase a naopak.My ostatní mezitím těkaly pohledy mezi nimi."Co se děje?"nevydržel to Newt."Proč na sebe vy dva civíte jako by jste se právě jeden do druhýho zamilovali?" "On to umí taky,"odvětil Thomas stále hledící na Arise.Byla jsem z toho ještě víc zmatená."Co umí?"nechápal Pánvička."Co asi,"prohlásil Minho."Je to stejná zrůdička jako Thomas." Newt spražil Thomase zlostným pohledem."Je to pravda?"Thomas přikývl."Kdo ji zabil?Co se stalo?"zeptal se Thomas Arise."Kdo koho zabil?"dožadoval se Minho."Nechte si to svoje pitomý vúdu na pozdějc,když jsme tady my." Začalo mi být špatně od žaludku a tak jsem nevnímala jejich rozhovory.Bavili se dál o věcech co se přihodili Arisovi a byly tolik stejné s našimi.Já však nevnímala,pocit že se každu chvíli pozvracím byl horší a horší.Probudilo mě až zvolání některého z Placerů.Myslím že se jmenuje Kenny."Hej,"zvolal."Co to máš z boku na krku?Něco černýho,hned pod límcem?" Aris se pokusil otočit aby onu věc viděl,ale nedokázal krkem otočit dostatečně."Cože?"podivil se."Počkej,podívám se na to."navrhl mu Newt.Kulhavým krokem k němu došel a lem trika mu posunul trošku dolu aby si mohl líp prohlídnout to co má Aris na krku.Mhouřil oči tak jako b ytomu nemohl uvěřit."Je to tetování."oznámil nám."Co se tam píše?"zeptal se Minho a už vyrazil k nim aby se na vlastní oči přesvědčil co to má Aris na krku.I já jsem se přišla podívat.Aris měl na krku velkým tiskacím písmem napsáno : MAJETEK ZLOSIN.Skupina B,Subjekt B1.PARTNER. "Co to má znamenat?"nachápal Minho."Co tam mám?"chtěl vědět Aris a osahával si místo na krku."Přísahám že včera večer to tam ještě nebylo!"doplnil svá slova ihned.Newt mu ta slova přečetlo.Mě omrzelo čučet Arisovi na krk a tak jsem si sedla zpátky na postel.Vše bylo tak matoucí a mě z toho bolela hlava.Co se to tu k sakru děje? "Majetek ZLOSIN?Co se to tu k sakru děje?Já myslel že jsi jim utekl.Že jsme jim my všichni utekli."s viditelným zklamáním si sedl vedle mě."A proč bys měl bejt označenej jako Partner?" "Já fakt nevim.Ještě včera večer to tam bejt nemohlo.Šel jsem se osprchovat a nic jsem na krku neměl,tím jsem si jistej všim bych si toho." Minho ho změřil nedůvěřivým pohledem."Chceš nám tady nakukat že ta kérka se ti udělala peřz noc? Netahej nás tady za nos,vogo."štěkl na něj Minho."Přísahám,"trval si na svém Aris.Pak odkráčel do koupelny.Minho něco zašeptal Thomasovi a pak se sám svalila na matraci."Páni!"uklouzlo Thomasovi.Zmateně jsme na něj všichni pohlédli."Co je?"nechápal Minho."U tebe-na krku."soukal ze sebe."Máš to tam taky!"Minho nasadil udivený obličej a začal si osahávat krk.Thomas k němu přistoupil,plácl ho přes ruce a podíval se co tam má.Všichni jsme se nahrnuli za něj.Minho měl na krku napsáno stejným písmem tato slova : Majetek ZLOSIN.Skupina A,Subjekt A7.VŮDCE. "Co vogo!"zakřičel Minho a odběhl za Arisem do koupelny.V tu chvíli propuklo v místnosti šílenství.Všichni jsme se koukali jeden druhému na krky.Většinou jsme to měli stejné.Všichni jsme tam měli napsané Subjekt A,Majetek ZLOSIN ale každý mě jiné číslo.Někdo byl subjekt A3,A9,A13,atd.Někdo mi zaťukal na rameno.Otočila jsem se a za mnou stál Newt s kamenným výrazem."Co tam mám já?"zeptala jsem se."Majetek ZLOSIN.Skupina A."četl zřetelně Newt.Zarazil se."A dál?"zaptala jsem se."Subjekt AB6,Spojovník spojovníka,dobře zaslaný omyl."V posledních slovech se mírně zakoktal.Jak můžu být Subjekt AB,to nedává smysl."Dobře zaslaný omyl?"optala jsem se pro jistotu ještě jednou.Přikývl.V jeho očích byl vidět zmatek,stejně jako v těch mých.Koukali jsme jeden na druhého a nevnímali nic kolem sebe.Přišla jsem o krok blíž a objala ho kolem pasu.Oplatil mi objetí a pevně si mě k sobě přitiskl.

Polekaně jsem sebou škubla.Místností se ozval odporný zvuk.Ten zvuk jsem znala.Bude mi v mysli řinčit už asi na věky.Byl to zvuk sirény který v Placu oznamoval příchod nového člena.Instinktivně jsem si zakryla rukama uši a zmateně jsem podívala na Newta.Nechápavý pohled mi obětoval."Co se to tu ksakru děje?!"zapištěla jsem.Začalo mi z toho být blbě ještě víc blbě než předtím.Nevnímala jsem už nic a vběhla do koupelny,sklonila se nad mísu a začala zvracet.Nádech,vídech to jsem si opakovala v hlavě.Cítila jsem se zesláble.Složila jsem se na zem vedle záchodu a otřela si rukou pusu.Vše mě začalo dohánět k šílenství.Takže hra neskončil,vše jen bude začínat na novo.A Teresino zmizení,taky bomba.Proč tu teď není s námi,vždyť jsem s ní ještě včera večer mluvila.Kam mohla zmizet? Přiznávám že jsem tu holku nemusela,ale od doby co jsme se dostaly ven jsem ji brala jako kamarádku.Siréna přestala ječet.Alespoň něco když už nic jiného.Jen doufám že nám sem nehodí nějakého nového bažanta,ten by nám k tomu Arisovi ještě chyběl.Chtěla jsem vstát a vrátit se za kluky,ale nějak se mi to nepodařilo.Byla jsem tak trochu ráda za chvíli klidu a samoty.Minuty utíkali aniž bych je vnímala.Po chvíli mi došlo že kluci z místnosti odešli.Uteklo dalších několik minut,když se ozvalo tichounké zaklepání na dveře.Ze všech zbilích sil jsem se posunula blíž k vaně aby mohl klepající vstoupit.Dveře se otevřeli a do koupelny za mnou vešel Newt.Tiše za sebou zavřel a sedl si vedle mě."Jak ti je?"zeptal se a ustaraně si mě prohlížel."Už je to lepší."odpověděla jsem.V jeho očích se od včerejška něco změnilo.Bylo v nich něco,co se Newt bál říct nahlas."Stalo se něco Newte?"zeptala jsem se a starostlivě jsem ho pohladila po rameni.Podíval se na mě a povzdechl si."Víš teď když jsme zasnoubení tak bychom před sebou neměli mít tajnosti,"nedíval se na mě hleděl někam do blba.Jeho výrok mě překvapil.Když jsem promluvila snažila jsem se aby byl můj hlas co nejvíc pevný."To nejspíš ano.Ale proč tě to zrovna teď napadlo?" Chvíli neodpovídal a dál koukal do země.Něco divného se dělo,Newt se mi vždy když se mnou mluvil díval do očí."Já,nikdy jsem nechtěl aby jsi se to dozvěděla.Protože-protože vím jaký máš k těm věcem postoj a názor,"koktal Newt.Teď už mě vážně vyděsil.Z ničeho nic už jsem stála na nohou a Newt hned za mnou."Chtě-chtěl jsem,"koktal a jeho hlas se zlomil."chtěl jsem spáchat sebevraždu."hlas se mu v půlce přiznání úplně zlomil.Nevěřícně jsem na něj hleděla.Dělá si srandu,určitě to nemůže myslet vážně."Coža?!"to bylo to jediné nač jsem se zmohla."Timi,nech si t-"začal ale já mu hned skočila do řeči."DĚLÁŠ SI ZE MĚ SRANDU?!Víš jak todle nesnáším!Víš jak jsem vždy říkala že bych se k tomu nikdy nesnížila!Víš co všechno se mohlo stát kdyby,kdyby jsi to udělal!Nikdy jsme se nemuseli potkat!Nikdy!Rozumíš nikdy!"vřískala jsem na něj a do očí se mi řinuli slzy."Vypadni!Vypadni!"ječela jsem.Natáhl ke mě ruku,já ji jenom odstrčila."Nech mě!Jdi pryč!Zmiz!"ječela jsem.Otevřela jsem s prudkým trhnutím dveře a vystrčila Newta ven.S hlasitým prásknutím jsem je zavřela a svezla se po nich dolů.Začala jsem brečet jak šílená.Slyšela jsem jak Newt buší na dveře a volá mé jméno.Nereagovala jsem,dál jsem jen brečela a hlasitě vzlykala.Z breku jsem už ani nepopadala dech.Slyšela jsem jen jak se i Newt svezl po dveřích a začal brečet.

*Takže Ahojík po dlouuuhé době mí milí přátelé!Omlouvám se že je nová kapitolka zas skoro po století,ale nestíhám.Mám všeho nad hlavu a po krk.Škola,úkoly,škola,úkoly to je můj obvyklí den. :D Každopádně doufám že se vám nová kapitola bude líbit,dneska menší drámo. :D Dále bych vám na stotisíckrát chtěla poděkovat za 204 voteds!!!Jsem v šoku,mockrát vám děkuji nepopsatelně si toho vážím,nemluvě o číslu přečtení které čímdál rychleji roste!Jste zlatí,budu se pokoušet vám co nejdříve zase něco napsat!!!♥♥♥

S pozdravem vaše Timids...♥