Dívka Labyrintu [DOKONČENO]

Part 5-Nová kapitola všeho.

*V první řadě vám chci poděkovat za podporu!To mě upřímně dostalo!Fakt brečela jsem tady jak želva!Sama sobě jsem od začátku psaní slíbila že psaní nikdy nezačnu brát jako povinost protože to vám vše skazí.Skazí vám to chuť psát.Bohužel i u mě se tenhle 'syndrom' projevil a neskutečně moc mě tohle rozzářilo den.A ještě dlouho bude!Jste zlaté a tahle kapitolka je věnovaná jen a jen vám mým věrným čtenářům a bandě dokonalých slečen které mi napsali komentář! Obzvlášť pak HLAVNĚ @kristina1709 ,Chryss za všechnu podporu ti moc děkuju! Ty jsi prostě zlatko a vždy jím budeš,jsi malinkou součástí mne samé a myslím si že nikdy nezmizíš!!! ♥

Můj mozek třeštěl,měla jsem sto chutí rozběhnout se proti zdi a roztříštit si lepku na tisíce kousků.Potřebuju se někam zašít.Bez Newta,bez ostatních jen já sama.Neohrabaně jsem se vydala do klučičí koupelny ta je nejblíž.Otevřela jsem dveře a ihned je za sebou zabouchla.Tiše jsem vydechla a otočila se.V pokoji jsem ale nebyla sama,u umyvadla seděl Thomas."Promiň Tommy,nevšimla jsem si tě."řekla jsem mu.Vypadal stejně zničeně jako já.Má mysl křičela na všechno okolo.Thomas mi gestem ruky naznačil ať si k němu přisednu.Sedla jsem si vedle něho a opřela se zády o umyvadlo."Obejmeš mě?"zeptal se asi po 50 sekundách ticha.Usmála jsem se a chytla ho v pevném objetí."Už mi z toho všechno hrabe."zašeptala jsem a mé slzy mu smáčeli tričko."Jo,"zašeptal ",mě taky." Podívala jsem se mu do očí."Nejsi jediný komu chybí."řekla jsem mu.Ihned pochopil koho myslím."Najdeme ji Tome."řekla jsem odhodlaně."Najdu ti ji i kdybych měla zemřít.Už nemám co ztratit.Je už jen malá šance že budu jako stařenka sedět vedle Newta v houpacím křesle na verandě u našeho baráčku kde se budou smát naše vnoučata.Už nemám co ztratit."řekla jsem nepřítomným hlasem.Thomas na mě jen čučel a nic neříkal."To byl můj sen,má naděje,myšlenka co mě hnala dopředu když jsme bojovali v Labyrintu.Jen to, že ho musím zachránit." dokončila jsem svou myšlenku.Dívali jsme se jeden druhému do očí."Tak tady jste."ozvalo se ode dveří. Ve dveřích stál Minho a v těsném závěsu za ním Newt."Musíme si o tom všem promluvit,"prohlásil Newt a procpal se kolem Minha k nám.",máme nějaký zásoby.Kluci je už pod velením Pánvičky uschovávaj."oznámil nám."Jo,Pánvička je ve svém živlu."uchechtl se Minho."Měli by jsme si už vážně domluvit vůdce.Takhle je tu strašný chaos."vrátil se k tématu Newt a sjel Minha pohledem."Ne!"štěkl Minho když mu to došlo."Ale ano Minho,všichni moc dobře víme co máš napsaný na krku."rozohnil se Newt."Frase,mě je úplně u konečníku co na tom frasným krku mám!Všichni vědí že pravý vůdce jsi ty!"prskal Minho."Zmlkněte,"zaječela jsem."Jste jak malý děti!Tímhle nic nevyřešíme.Jsi vůdce Minho a hotovo,ty ptákoviny na zádech nemáme na okrasu.Jestli máme všechno sbalit musíme hejbnout a ne se tu hádat kdo bude vůdce." Všichni 3 včetně Thomase nevěřícně hleděli."Fajn,"řekla jsem lhostejně.",doufám že to ty vaše tupý Placérský mozky pochopily." Načež jsem vystřelila z místnosti.Pánvička spolu s ostatními kluky balil věci do všeho co se dalo.Roztrhaly závěsy a udělali z nich provizorní šátky do kterých vázali jídlo a igelitky plnili vodou."Umírám."zašeptala jsem sama k sobě."Ale jestli mám umřít,tak stylově s úsměvem na tváři." Přišla jsem k jednomu z oken,chytla závěs.Vší silou jsem s ním škubla,cítila jsem jak pod mýma rukama závěs povoluje,znovu jsem s ním škubla a už jen cítila jak látka padá k zemi.

A v té malinké vteřince,v té nepatrné chviličce mě napadl ten nádherný šílený nápad,ta chvíle po které má duše toužila.Vyhrabala jsem se z pot závěsu a podívala se na levou ruku,na prsteníček na kterém jsem měla dřevěný prstýnek,zásnubní prstýnek od Newta.Pobíhala jsem kolem Placerů a všem jim do ucha zašeptala to velké překvapení.To velké halo které mělo co nejdříve vypuknout.Pánvička nadšeně souhlasil a dal malinkou část zásob stranou.Zaběhla jsem ke klukům do ložnice a otevřela malou skříňku.Uviděla jsem bílé pánské tričko alespoň o 2 čísla větší a nadšeně ho popadla.Ve stejnou chvíli vyšli ven i kluci z koupelny.Čapla jsem překvapeného Minha a táhla ho do mé ložnice.A ještě zavolala na Pánvičku : "Vše Tomoj vysvětli a Newtovi to řekni teprve až pošlu Minha." Minho se šklebil nevěřícně od ucha k uchu.Doběhli jsme do pokoje a já za námi práskl dveřmi."Co se děje Timi?"nachápal Minho."V jedu chvíli vypadáš že umíráš a pak jsi jako raní poupě." "Jestli mám umřít chci být jeho a ty,"vyfuněla jsem.",ty mě povedeš k oltáři.Jestli nás ZLOSIN pozoruje ať vidí jak jsme šťastní.Že se ho nebojíme.Od začátku našeho příchodu se jen bojím že umře jeden z nás,tohle je jiné chci mu být na blízku jak jen to půjde.Možná jsem součástí jednoho velkého experimentu.Ale furt jsem to já a mé já chce být šťastné dokud může." usmála jsem se na něj.Zvedl mě o vzduchu a zatočil se mnou."Bože můj,"vydechl Minho.",a já nic netušil." "Teď už jděte připravit Newta,já se dám do kupy a pak ti dám znamení a vše začne."oznámila jsem mu spěšně a už ho strkala ven ze dveří.Svlékla jsem si své špinavé a propocené věci a hodila je na zem.Vzala jsem si tričko.Budou to spíš takové mini šaty ale co.Ohrnula jsem si rukávy a hned to vypadalo o něco líp.Strhla jsem z jedné postele povlečení a roztrhala ho.Vzala jsem si 3 vhodné proužky látky,uvázala uzel a z nich upletla cop.To mi poslouží jako pásek.Uvázala jsem si pomyslný pásek okolo pasu a hned to vypadalo skvěle.Rozpustila jsem si vlasy a pramínky zrzatých vlasů spočinuly na tričku.Trošku jsem si je prohrábla.Vystrčila jsem ruku ze dveří a dala gesto Minhovi.V mžiku přiběhl převlečený v čistém oblečení."Budeš překvapená co jsme za tu chvilku připravili." usmál se a nabídl mi rámě.Už chtěl vykročit,ale mě úplně zdřevěněly nohy."Minho,"šeptla jsem.Podíval se na mě.",já se opravdu vdávám.Opravdu se to děje.Jsem strašně nervózní." "Tak pojď,za cesty to z tebe spadne."usmál se otevřel dveře a vyšli jsme do pokoje.Kluci stáli vyřádkovaní ve dvou řadách zdvižené ruce tak že to vypadalo jako tunel.Cítila jsem jak mi po tváři stékala ta slzička štěstí.Šli jsme pomalinku dál a mě se klepali strašně nohy.Došli jsme k lidskému tunelu a já na samém konci uviděla Newta.Byl tak šťastný jako nikdy předtím,usmíval se a pozoroval mě jak se k němu spolu s Minhem blížíme.Ten musel být přikrčený na rozdíl ode mě když jsme procházeli.Dívala jsem se jen na Newta v obyčejném bílém tričku s dlouhým rukávem kterému nádherně rýsovalo jeho atletickou postavu,černých kalhotách a kaštanově hnědých polobotkách.Kluci okolo se usmívali když jsme kolem nich procházeli,dokonce i Arise vzali mezi sebe.Došli jsme nakonec a Minho mě pustil,dala jsem mu pusu na tvář a on si stoupnul do řady.Newt mipodal ruku a já se jí vděčně chytla.Přišel Tommy taky převlečený a začal monolog."Dámy,počkat tak jinak."usmál se Pánvička."Pánové a dámo,sešli jsme se tu zde abychom spojili ve svazek manželský dvě úžasné osoby.Naše drahé přátele Newta a Timids.Přiznejme si kdo by od samého začátku netipoval že tahle dvojka neskončí spolu je úplnej blb."usmíval se Pánvička."Nevím co bych měl říkat dál a tak nechám mluvit vás aby jste tmu druhému něco řekli než si řeknete své ano."zakončil Pánvička monolog.Nadechla jsem se."Můj drahý Newte,nikdy nezapomenu na den kdy jsme se poprvé setkali.Nikdy nedokážu zapomenout na chlapce z Klece co mi už tolikrát zachránil život.Miluju tě a-,"nedokázala jsem svá slova dopovědět stékali mi slzy,byla jsem tak šťastná.Ucitila jsem Newtův uklidňující dotek jak mi utírá slzy z tváří.Znovu jsem se nadechla."Miluju tě a budu navždy milovat.Představa že bych byla bez tebe je jako představa šneka bez ulity.Nemožná."završila jsem svá slova a usmála se na něj.Nedívala jsem se nikam,jenom Newtovi do očí.Do jeho dokonalých tmavých očí."Byla jsi mou záchranou.A jestli jsi opravdu omyl jak ti píšou na krku, tak jsi byla ten nejúžasnější omyl který kdy ZLOSIN udělal.Ihned jakmile jsem tě uviděl věděl jsem že nikoho jiného už nechci a že nejsem gay."usmál se Newt a s řady kluků se ozval smích."Echm,"odkašlal si důležitě Pánvička.",jestli je to vše.Newte bereš si Timids za svou zákonitou manželku?"podíval se Pánvička na Newta."Ano."řekl bez zaváhání."A ty Timids,bereš si Newta za svého zákonitého manžela?"podíval se Pánvička na mě."Ano."odpověděla jsem okamžitě.Pánvička se zeširoka usmál."Můžete si dát první novomanželské políbení."vyzval nás.Newt se ke mě naklonil a políbil mě.A znovu.A znovu.Každý polibek byl jako sladký bonbon,nepopsatelně krásný.Motýlci v břiše létali sem a tam a já cítili jak mi v žilách proudí nebezpečně dokonalé množství serotoninu.Kluci tleskali,hvízdali,smáli se.Teď ať se ZLOSIN dívá.

*Tak co říkáte na novou kapitolku? Doufám že nebudete zklamaní když jste si na ni museli tak dlouho počkat.MOCINKY,MOCINKY,MOCINKY,MOCINKY MOC DĚKUJI ZA 5.4K readers,377 voteds a 100 comments, to je prostě neuvěřitelný!Nemůžu tomu uvěřit.Ani nevíte jakou sílu mi to dává sílu když mám zvednout zadek a jít něco napsat! ♥♥♥ Jste úžasní a já vám na biliónkrát děkuju!!! Děkuju za podporu a hlavně trpělivost.Doufám že o prázdninách na vás budu mít víc času! :* I love you guys!!!♥♥♥ (P.S.:Tu písničku si povinně všichni pustí.Ne jenom že má pěknou melodii,ale jde hlavně o ten text!) 

S pozdravem Vaše Timids...♥